Naš literaturnyj rusȋňskyj jazyk v praksi (4)

V rusȋňskych medijach je mnoho statej o latȋnizaciji i slovakizaciji vostočnoho obrjadu. Avtory tych statej majuť ščiroserdečne namiriňa: zastavȋtȋ asimilačnyj proces. Smilo zastavajuť za kirilometoďijsku tradiciju, cer’kovnoslavjaňskyj jazyk i kiriliku. Slovakizaciju prezentujuť jak latȋnizaciju. Na jich adresu ale treba kritično povistȋ, že ne majuť jasno v terminologiji, bo slovakizacija i latȋnizacija (rȋmokatolȋčiňa) ne je toto same! Zminȋtȋ liturgičnyj jazyk ne je išči latȋnizacija. To by latȋnizovalȋ nelem Slovaky, no i Ukrajinci, Serby, Bulhary, Maďary, Čechy..., bo všytky majuť vostočnyj obrjad v svojij materȋňskij bisiďi. A suť to vekšynov pravoslavny... 

 

Našy sloveňsky grekokatolȋky v posľidňim časi vyhľadajuť originalno vostočno. Borody, pidrjasnȋky, kamilavky, kresty na hruďach... to suť reprezentačny znaky vostočnoho obrjadu. Liturgija i Tajny bylȋ calkom očiščeny od dakotrych znakiv latȋňskoho obrjadu a vysluhujuť sja už tak pȋtno jak u pravoslavnych. Može o dakiľko rokiv i Pravoslavna cer’kov na Sloveňsku bude vysluhovatȋ obrjady v sloveňskim jazyku a nȋchto ne povisť, že sja zlatȋnizovala. Jazyk ne mať ňič společne z obrjadom. I sv. Kiril i Metoďij perešlȋ z grec’koho jazyka na staroslavjaňskyj a ne byla to latȋnizacija. Inše je, kiď sja do vostočnoho obrjadu vmišujuť i rȋmokatolȋc’ky bohoslužiňa, simboly, prazdnȋky abo predmety. Tohdy, choc’ by obrjady bylȋ po staroslavjaňsky (abo po rusȋňsky), latȋnizacija by to byla. Tu nam treba bytȋ realistamȋ i prȋznatȋ, že tym naprjamom mnohy grekokatolȋc’ky cer’kvȋ svoho prava (sui iuris) iduť. Ne sja branȋtȋ proťiv rȋmokatolȋc’koj misijnoj ekspanziji svojov vlastnov  originalnov (choc’ i novov) paralelnov obrjadovov produkcijov.

A tak vȋdȋme v istoriji unijaťskych cer’kvej prȋdavaňa ku svojomu obrjadu i rȋmokatolȋc’ky bohoslužiňa (krestny dorohy, ružanec’, devjatnȋky, korunky ...) Proto sja neraz stane, že usvidomleny rusȋňsky grekokatolȋky, kiď vojduť napr. v dajakim misťi do grekokatolȋc’koj cer’kvȋ, ne znajuť ci vošlȋ dobri, bo pered sobov vȋďať ikonostas i borodatoho otcja duchovnoho v kamilavci, no čujuť ho odpravľatȋ bohoslužiňa i molȋtvy toty samy jak u rȋmokatolȋkiv. 

 

Je to spontannyj produkt unijonizmu?

Merzȋť to, ale grekokatolȋc’kych virnȋkiv? Vekšyna z nȋch chodȋť lem na neďiľnu liturgiju (kotra je „čista“), a ostatňi bohoslužiňa jich ne interesujuť. A kiď rȋmokatolȋc’ky bohoslužiňa suť pereloženy do staroslavjaňskoho jazyka, vekšyna rusȋňskych grekokatolȋkiv anȋ ne znať, že to ne jich..., že to latȋnizacija. 

 

Dokincja mnohy grekokatolȋky rȋmokatolȋzaciju trȋmajuť za «hlbšiu vzájomnú jednotu». Ne je zname, žeby v dakotrij rȋmokatolȋc’kij cer’kvȋ virnȋky odpravľalȋ sobi utriň, večurňu, parastas, panachidu, akafist, Isusovu molȋtvu... Choc’ toty bohoslužiňa suť i v sloveňskim jazyku, rȋmokatolȋky jich ne prȋjalȋ, bo prosto  choc’ suť krasny, ne suť jich. 

 

Oprosom ale je, ci virnȋky Grekokatolȋc’koj cer’kvȋ vȋďať v svojij čisťij originaliťi (vostočnostȋ) dajakyj smysel i budučnosť.

Kolȋ sv. braťa Kiril i Metoďij prȋšlȋ ku Slavjanam z vostočnym obrjadom, kirilikov i literaturnym jazykom, jich misija mala ekspanzijnyj charakter. Za kurtyj čas najmicňišy slavjaňsky narody prȋjalȋ jich ďilo a micňilȋ religijno i kulturno. Zrozumȋlyj liturgičnyj jazyk otvorȋv christijaňskij viri dveri. Toto je poslaňa i novych liturgičnych jazykiv.

 

o. Franťišek Krajňak

 

Zdroj:  Artos 2/2014

 

ARTOS

Gréckokatolícky farský úrad

067 04 OĽKA

č.t.: 057 / 739 81 47

 

Kontakty:

Obščestvo sv. Joana Krestiteľa

Gréckokatolícky farský úrad

067 17 ČABALOVCE 29

č.t.: 057/739 33 54

 

http://www.artos.wbl.sk/Obscestvo-sv-Joana-Krestitea.html