OLBRACHT Ivan *1882 †1952

OLBRACHT Ivan (vlastním jménem Kamil Zeman, * 6. 1. 1882 Semily, † 20. 12. 1952 Praha), český spisovatel a publicista. V letech 1900–1903 studoval práva v Berlíně, pak přešel do Prahy na Filozofickou fakultu, kterou nedokončil, a stal se novinářem levicového zaměření. Byl stoupencem marxistické levice, v letech 1921–1929 a od roku 1945 členem KSČ, v letech 1920–1929 redaktorem Rudého práva.

Po bolševizaci KSČ (1929) Olbracht ze strany vystoupil, věnoval se literární práci a v letech 1931–1936 pobýval často na Podkarpatské Rusi, která se pro něho stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Díky poznání rusínského prostředí Verchoviny, Olbrachtovu osobitému vidění baladického příběhu a jeho brilantnímu literárnímu stylu napomohl příběh rusínského válečného dezertéra a karpatského bandity ke vzniku vskutku klasického díla české literatury 20. století – románu Nikola Šuhaj loupežník. Literární kritika zdůrazňovala, že Ivan Olbracht v románu překonal sám sebe. Dokázal vytvořit dílo, ve kterém konfrontoval civilizovanou přítomnost poválečné evropské společnosti s archaickou, patriarchální, ba iracionální společností podkarpatských Rusínů. Ne náhodou se Olbrachtův román stal jednou z nejčtenějších českých knih své doby a už do roku 1939 se dočkal jedenácti vydání a překladů do řady cizích jazyků. V roce 1933 byla za román Nikola Šuhaj loupežník Olbrachtovi udělena Státní cena za slovesné umění.

V poválečném komunistickém Československu se román stal povinnou četbou s vulgárně marxistickou interpretací „třídního boje“, viděného očima „loupežníka Šuhaje“, což znehodnocovalo estetický význam tohoto vrcholného díla české prózy 20. století a odrazovalo čtenáře. Naštěstí se Olbrachtovo umělecké zpracování příběhu Nikoly Šuhaje dočkalo umělecké rehabilitace v Baladě pro banditu Milana Uhdeho a jeho uvedení na scéně brněnského Divadla na provázku začátkem 70. let minulého století. Posléze vznikla i filmová verze Balady. Příběh Nikoly Šuhaje se dočkal také hudebního zpracování. V roce 1974 vyšlo legendární album Nikola Šuhaj loupežník skupiny Javory (hudba a texty Petr Ulrych). Při tom autoři příběh posunuli na Moravu. Podle desky vznikl i komorní muzikál s Pavlem Landovským, který v 70. letech uvedlo pražské Divadlo Ateliér. V roce 2001 vznikla další divadelní adaptace osudů Nikoly Šuhaje, tentokrát v muzikálu Koločava (režisér inscenace Stanislav Moša, hudba a texty Petr Ulrych) uvedeném v Městském divadle Brno. Inscenátoři Koločavu vidí jako prostor střetávání kultur a osudů tří etnik: Rusínů, Židů a Čechů. Příběh Nikoly Šuhaje byl zpracován několikrát i filmově, avšak tyto filmy nedosahovaly kvalitativní úrovně Olbrachtova díla.

Ve 30. letech vydal I. Olbracht ještě dvě knihy reportáží: Země beze jména (1932) a Hory a staletí (1935), v nichž emotivně vylíčil sociální poměry v horské části Podkarpatské Rusi. Viděl je ovšem značně jednostranně, očima pražského levicového intelektuála, pro něhož působení českého úředníka v kraji mělo jenom negativní důsledky ve všech směrech. Poslední dílo Olbrachta z podkarpatského období jeho tvorby představuje kniha povídek Golet v údolí (1937), která zachycuje život ortodoxních Židů. Současník Olbrachta, básník a velký znalec Podkarpatské Rusi J. Zatloukal, napsal o knize na stránkách Podkarpatoruské revue: „V knize Golet v údolí dostal se Olbracht k židovskému mýtu a monumentalitě. Jeho ponor do židovské duše je tak hluboký, že možno označit Olbrachta za jednoho z největších našich spisovatelů, kteří i v této oblasti vykřesali dílo závažné.“ Olbrachtova kniha Golet v údolí po válce nabyla i významu dokumentárního, neboť prakticky celá podkarpatská židovská obec čítající na 100 000 příslušníků zahynula v důsledku šoa v nacistických koncentračních táborech. V produkci České televize natočil režisér Zdeno Dostál celovečerní film Golet v údolí (1995) a ztvárnil v něm dvě Olbrachtovy povídky: Zázrak s Julčou a Událost v mikve. Režisér Karel Kachyňa natočil celovečerní film Hanele (1999) na námět povídky O smutných očích Hany Karadžičové. Olbracht vytvořil však i díla tendenční (reportáže ze Sovětského svazu, agitační román Anna proletářka) a po únoru 1948 se dal do služeb totalitního režimu.

prof. Ivan Pop