Osobnosti našich dějín: LEHOCZKY Tívadar

LEHOCZKY Tívadar (* 5.10.1830 Funkine (Fiume-Rijeka), dnes Chorvatsko, † 25.11.1915 Mukačevo, dnes Ukrajina), maďarský právník, zakladatel podkarpatské archeologie, etnograf, historik. Zajímavá osobnost renesančního typu. Rodák ze slunečné Dalmácie, maďarský vlastenec, zakladatel podkarpatské vlastivědy, vzdělání získal na Slovensku. Absolvoval gymnázium piaristů v Ružomberku, právo studoval na akademii v Košicích. Účastník revoluce 1848-49, důstojník maďarské revoluční armády. Po revoluci musel odejít na venkov, do Mukačeva. V době bachovského absolutismu se živil prací koncipienta, soudního vykonavatele. 

 

V roce 1865 nastoupil do služeb hraběte Schöborna jako hlavní právník Mukačevsko-činaďovského panství, jednoho z největších v Uhrách. Dobré finanční zajištění a spousta volného času mu dovolily se věnovat archeologii, etnografii a dějinám kraje. V roce 1873 představil na světové výstavě ve Vídni vlastní archeologickou sbírku, shromážděnou během 10 let na Podkarpatské Rusi. V té době byla Lehoczkého sbírka největší soukromou archeologickou kolekcí v celém Rakousku-Uhersku. V roce 1876 byla sbírka vystavena na VIII. mezinárodním archeologickém kongresu v Budapešti, kde se jí dostalo vysokého ocenění ze strany odborníků. T. Lehoczky byl zvolen členem Archeologické komise uherské Akademie věd, v roce 1877 vydal první sbírku rusínských přísloví a pořekadel magyar-orosz nép kózmondasai és példabeszédei). Vydání teto sbírky dovolilo Lehoczkému stát se členem Rusínského oddělení Uherské etnografické společnosti. V letech 1881-83 vydal jedinečnou vlastivědnou monografii Berežského komitátu (Beregvámegye monográfiája, I-III).

 

Průkopnickým dílem se stala jeho monografická práce o archeologii Podkarpatské Rusi (Adatak a hazánk árcheologiajához, /., 1892, II., 1912). T. Lehoczky byl nejlepším znalcem archivních materiálů v kraji, napsal kolem 70 historických prací včetně dějin berežského komitátu v době revoluce, dějin Mukačeva, dějin řeckokatolické církve v 19. století aj. V roce 1904 byl zvolen členem Uherské historické společnosti. V roce 1907 založil v Mukačevu Historicko-archeologické muzeum, jediné vlastivědné muzeum na Podkarpatské Rusi do roku 1945. Za 1. světové války psal vlastní kroniku - deník Naše válka (I-III rukopisné svazky, 891 str.).

 

prof. Ivan Pop