Panteón rusínskej slávy - Alexander Pavlovič

PAVLOVIČ Alexandr
(* 19.9.1819 Šarišské Čierne, dnes Slovensko, † 25.12.1900), rusínský kulturní činitel, pozdní buditel, básník, publicista.

Studoval na středních školách ve Lvově, Bardejově, Miškolci, Jageru. Absolvoval duchovní seminář v Trnavě (1843-47). Jeho spolužáci byli budoucí činitelé slovenského národního obrození Jan Palárik, Martin Hattala, Josef Viktorin, kteří ho seznámili s problémem národního obrození slovanských národů v monarchii Habsburků. Po vysvěcení na kněze sloužil na faře v Chmelové, zde začala i jeho básnická činnost. Před revolucí 1848 se seznámil s A. Duchnovičem, který se pro něho stal vzorem vlastence a učitele. Revoluci 1848-49 přijal jako osvobození z feudálních povinností jeho věřících, rusínských sedláků (Košutova vojna svobodu nam dala, tohda urbarskaja panščina propala). V letech 1848-50 byl na doporučení prešovského biskupa J. Gagance vychovatelem a učitelem v rodině hraběte Szirmaye. Od roku 1850 archivář a protokolista biskupské kanceláře v Prešově. V tu dobu aktivně spolupracoval s A. Duchnovičem, byl členem jeho literárního spolku Litěraturnoje zaveděnije Prjaševskoje. V roce 1851 mu bylo nabízeno místo profesora na katedře ruského jazyka a literatury košického gymnázia.

Tuto nabídku Pavlovič odmítl, náhle opustil biskupskou kancelář a požádal o místo faráře ve vzdálené vesnici Biloveža u Bardejova, místě někdejšího působení A. Duchnoviče. Zde na východoslovenské Makovici působil 13 let, jako básník se stal „makovickým slavíkem". Od roku 1864 až do své smrti sloužil ve Svidníku. Básně, publicistické úvahy, etnografické a historické studie publikoval na stránkách užhorodských novin Svět, Novij svět, Karpat, Listok, Mesjaceslovach Společnosti sv. Vasila Velikého. Napsal rozsáhlé historicko-etnografické studie Opisanije Makovici a Makovka. Rozpracoval program systematického výzkumu dějin a kultury podkarpatských Rusínů a vydávání Uhro-ruského sborníku, avšak maďarizátoři zabránili jeho uskutečnění.

A. Pavlovič spolupracoval s širokým kruhem kulturních činitelů, s podkarpatskými a haličskými spisovateli a publicisty rusofilského směru A. Mitrakem, I. Silvajem, J. Stavrovským-Popradovem, E. Fencikem, B. Didyckým, J. Holovackým, slovenskými obrozeneckými činiteli B. Nosákem-Nezabudovem, J. Andraščikem, J. Záborským, Adamem a Janem Hlovikami, ruským slavistou L. Kustodijevem.

V jazykové otázce Pavlovič sdílel názory svého učitele Duchnoviče o ruštině jako literárním jazyku Rusínů, avšak ruštinu neznal a psal výhradně rusínsky.

Ivan Pop