Podkarpatsko v průvanu politiky

Ve dnech, kdy připravujeme do tisku toto číslo časopisu, připomíná si demokratický svět, že v Evropě už dva roky zuří krutá válka. Dvacátého čtvrtého února 2022 napadlo Rusko Ukrajinu. Přesněji řečeno, agrese začala vlastně už před deseti lety, na jaře 2014, anexí Krymu Ruskou federací. Nicméně brutální ozbrojené přepadení Ukrajiny bylo zahájeno 24. února zrána, a válka trvá dodnes. Nemíním tu znovu rozvádět, že jako většina soudných lidí považujeme agresi, kterou Putin jmenuje falešným krycím názvem „speciální vojenská operace“, za  válečný zločin. Aktuálně nás však zarazilo, jak se i Podkarpatsko stává nechtěným prostředkem boje. Municí, střílející na Ukrajinu.

Jakýsi maďarský politik prohlásil, že v případě, pokud bude Ukrajina poražena, Maďaři si rádi vezmou zpět Podkarpatskou Rus. Putin hned přispěchal s ujištěním, že jasně, region přece Maďarsku patří. (Blíže o tom v glose Jedovaté šípy). Maďarské postoje k Rusku a k jím rozpoutané dobyvačné válce nepřekvapují, vyjadřují se tak opakovaně. Tentokrát si vzal slovo nacionalistický politik, který pro svůj výpad využil podkarpatský region, aby okopával kotníky Ukrajincům. Samozřejmě, že objektivně jde o podporu ruské agresivní války!

Podkarpatsko se v historii – a jak se potvrzuje, i v současnosti – mnohokrát stalo a stává jakýmsi neblahým neuralgickým bodem, ale často spíše záminkou, nebo nárazníkem v bojích i úkladech o moc. V zápasech, kdy jde o něco či někoho jiného. Nebo o nenasytné snahy rozšiřovat vlastní území. Například: o Podkarpatskou Rus se licitovalo mimo jiné i v průběhu druhé světové války. Jak vyplývá z důkazů, které s v průběhu let podařilo objevit a vyhodnotit historikům a archivářům, Edvard Beneš už tehdy, v exilu, uvažoval o odstoupení podkarpatského regionu Sovětům. Při jednání během své neblahé „návštěvy“ Moskvy v roce 1943 jej přislíbil Stalinovi. Není to tedy tak, že si Sovětský svaz Podkarpatsko přisvojil jen tak sám od sebe. Což ovšem nic nemění na protiprávnosti a kořistnické bezohlednosti, s níž Podkarpatsko anektoval.

Tyto skutečnosti jsem si nedávno zopakovala na jedné tematické konferenci věnované Benešově osobnosti. Bylo by žádoucí, kdyby se jedním z pozitivních výsledků války na Ukrajině stala stabilita podkarpatského regionu a kdyby o své budoucnosti mohl lid této země sám rozhodovat.

Agáta Pilátová

foto ilustračné: Stalin, Beneš, Molotov 
Edvard Beneš (prvý sprava) počas svojej prvej návštevy Moskvy v roku 1935 (ešte ako šéf diplomacie). Po jeho pravej ruke Josif Stalin, prvý zľava Viačeslav Molotov.
zdroj: SVOBODA.ORG