Poselství z pravoslavného setkání v Cařihradě

Poselství představitelů pravoslavných církví 
(6.−9. března 2014, Fanar, Cařihrad)

9. března, o první neděli velkého postu, svátku Oslavy Pravoslaví, se při liturgii v katedrále svatého Jiří ve Fanaru četlo toto poselství účastníků setkání − hlav a představitelů pravoslavných církví:

Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha.
Z milosti Boží posílají hlavy svatých autokefálních pravoslavných církví pravoslavným věřícím po celém světě, všem našim křesťanským bratrům a sestrám a všem lidem dobré vůle požehnání od Boha a polibek lásky a pokoje.

„Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách.“ (1 Sol 1,2).

1. My, kteří jsme se z milosti předobrotivého Boha sešli na pozvání ekumenického patriarchy konstantinopolského Bartoloměje ve Fanaru mezi 6. a 9. březnem 2014, abychom v bratrské lásce projednávali otázky znepokojující dnes naši svatou církev a abychom společně sloužili Pánu v chrámu svatého Jiří ve významný den Oslavy Pravoslaví, se obracím na vás se slovem lásky, pokoje a útěchy.

Jelikož přebývá v tomto světě, je naše jedna, svatá, obecná a apoštolská pravoslavná církev v každé době vystavena zkouškám. Jeho Církev, zůstává-li věrnou posvátné tradici, vede neustálý dialog s každým historickým obdobím, soucítí s člověkem a sdílí jeho úzkosti. „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Žid 13,8).

V tyto dny se se zvláštní naléhavostí objevují historické zkoušky a výzvy, tváří v tvář kterým nemohou pravoslavní křesťané zůstat lhostejní a neteční. Proto jsme se sešli (srov. Sk 2,1), abychom přemýšleli o výzvách a zkouškách, kterým čelí současné lidstvo. „Navenek boje, uvnitř úzkosti.“ (2 Kor 7,5) − tato slova Apoštola jsou aktuální pro Církev i dnes.

2. Když vidíme utrpení lidí na celém světě, vyjadřujeme svou podporu mučednictví a svůj obdiv ke svědectví křesťanů na Blízkém východě, v Africe a dalších oblastech planety. Připomínáme zejména jejich ctnost dvojího mučednictví: jak za svou víru, tak i pro zachování jejich historicky zformovaných vztahů s lidmi jiných náboženských přesvědčení. Odsuzujeme nedostatek míru a stability, který nutí křesťany opustit zemi, kde se narodil náš Pán Ježíš Kristus a odkud se evangelium rozšířilo do celého světa.

Soucítíme se všemi oběťmi tragédie v Sýrii. Odsuzujeme všechny formy terorismu a hanobení náboženství. Únos metropolitů Pavla a Jana, dalších kněží a také monašek z kláštera sv. Tekly v Maaloule, nás velice trápí a požadujeme jejich okamžité propuštění.

Obracíme se na všechny strany konfliktu s požadavkem okamžitého zastavení válečných akcí, propuštění zajatců a obnovení míru prostřednictvím mírových jednání. Křesťané na Blízkém východě jsou kvasem míru. Mír pro všechny lidi zajistí i mír pro křesťany. Podporujeme antiochijský patriarchát v jeho duchovní a humanitární službě, v úsilí o obnovu toho, co bylo zničeno, a o návrat uprchlíků.

3. Vroucně se modlíme za mírové jednání a usmíření v modlitbě v krizi probíhající na Ukrajině. Odsuzujeme vyhrožování násilným obsazováním klášterů a chrámů a modlíme se za návrat našich bratrů, kteří jsou v současné době mimo církevní společenství, do lůna Církve svaté.

4. Hlavní hrozba pro spravedlnost a mír, jak na místní, tak i na celosvětové úrovni, pochází z globální hospodářské krize. Její následky jsou patrné na všech úrovních lidské společnosti, ve které často chybějí takové hodnoty, jako je osobní integrita, bratrská solidarita a spravedlnost. Příčiny této krize nespočívají jen ve finanční oblasti, ale leží také v morální a duchovní rovině. Protože se neztotožňujeme se světskými modlami moci, chamtivosti a hédonismu, zdůrazňujeme, že naším posláním je proměna světa na základě spravedlnosti, míru a lásky.

Egocentrismus a zneužívání moci podrývají u mnohých vnímání posvátného charakteru lidské osobnosti a nechtějí vidět Boží obraz v těchto maličkých bratřích a sestrách (srov. Mt 25,40, 45). Mnozí také zůstávají lhostejní k chudobě, utrpení a násilí, které jsou zhoubou lidstva.

5. Církev je povolána zvěstovat prorocké slovo do světa. Vyjadřujeme své znepokojení z místních i celosvětových trendů, které podrývají a narušují základy víry, důstojnost každé lidské osoby, posvátnou instituci manželství a rodiny a stvoření jako Božího daru.

Podporujeme nesporně posvátný charakter lidského života od okamžiku početí do přirozené smrti. Uznáváme manželství jako svazek mezi mužem a ženou, zrcadlící jednotu Krista a Jeho Církve. Naším úkolem je chránit životní prostředí, neboť jsme správci, nikoliv pány stvoření. V tomto období velkého postu vyzýváme naše duchovní i laiky, aby žili v duchu pokání, usilovali o čistotu srdce, pokoru a odpuštění a přinášeli společnosti svědectví o věčném učení našeho Pána Ježíše Krista.

6. Setkání představitelů jednotlivých místních církví nám dává požehnanou příležitost upevnit naši jednotu prostřednictvím dialogu a spolupráce, a tak znovu potvrzujeme svou oddanost sborovosti jako principu, který má zásadní význam pro jednotu církve. Vyznáváme, jak učil svatý Jan Zlatoústý, arcibiskup cařihradský, že „jméno církve je jménem jednoty a harmonie, a ne rozdělení“. Naše srdce jsou naplněna touhou po dlouho očekávaném Svatém a Velké sněmu, který bude svědectvím o jednotě Církve a její starosti o současný svět.

Na zasedání bylo rozhodnuto zintenzivnit přípravné práce. Zvláštní Mezipravoslavná přípravná komise zahájí v září 2014 svou práci, která bude pokračovat až do Paschy 2015, poté bude následovat Všepravoslavná předsněmovní konference, která se uskuteční v první polovině roku 2015. Všechna rozhodnutí Sněmu i jeho přípravných fází budou přijímána na základě konsensu. 

Svatý a Velký sněm bude, pokud se nestane nic neočekávaného, svolán ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. do Konstantinopole v roce 2016. Sněmu bude předsedat ekumenický patriarcha. Vpravo a vlevo od něj budou zasedat jeho kolegové − hlavy ostatních autokefálních církví.

7. Misie je neoddělitelně spjata s jednotou. Církev nežije sama pro sebe: její povinností je svědčit a sdílet Boží dary s blízkými i vzdálenými. Když se účastníme sv. liturgie a modlíme se za celý svět, jsme povoláni pokračovat v této liturgii i po liturgii, a sdílet s celým lidstvem dary pravdy i lásky k pravdě, v souladu se závěrečným přikázáním a zaslíbením Páně: „Jděte ke všem národům a učte všechny národy... a hle, Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,19-20).

8. Žijeme ve světě, kde jsou multikulturalismus a pluralismus nevyhnutelnou a stále se měnící realitou. Uvědomujeme si, že v naší době neexistuje žádná otázka, kterou by bylo možno zkoumat nebo řešit bez globálního pohledu, neboť stavět do opozice místní a světové vede pouze k narušení pravoslavného způsobu myšlení.

Proto, tváří v tvář nenávisti, segregaci a rozdělení, s odhodláním hlásáme slovo Pravoslaví. Uvědomujeme si, že dialog je vždy lepší než konflikt. Útěk a izolacionismus nejsou naší volbou. Ještě jednou opakujeme, že naší povinností je otevřenost kontaktům s druhými lidmi a jinými kulturami, s křesťany dalších vyznání a stoupenci jiných náboženství.

9. Nehledíce na všechny obtíže, hlásáme radostnou zvěst o Bohu, který „tak miloval svět“, že „přebýval mezi námi“. Proto my, pravoslavní, hledíme do budoucnosti s nadějí, a i přes všechny nepokoje důvěřujeme „Všemohoucímu... který byl, je, a přijde“ (Zj 1,8). Neboť si pamatujeme, že poslední slovo – slovo radosti, lásky a života – bude mít On. Jemu také náleží sláva, čest a klanění, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Z ruštiny přeložil Vladimír Štěpánek

Zdroj: http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Poselstv-z-pravoslavnho-setkn-v-Caihrad/