Pravoslávná církev svatořečila kněze, jehož stála život pomoc atentátníkům na Heydricha

Nejdřív se v roce 1938 přihlásil k obraně československých hranic, a když na ni kvůli Mnichovské dohodě nedošlo, zapojil se do protinacistického odboje. Ukrytí výsadkářů, kteří při atentátu zabili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ho stálo život. Kněz a rodák z Olomouce Vladimír Petřek se za to teď dočkal svatořečení.

„Důvod proč byl otec Vladimír Petřek kanonizován, spočívá v jeho všeobecné lidskosti a důstojnosti. Pomáhal i lidem mimo církev, vydával křestní listy pro Židy, zúčastňoval se odboje,“ popsal pro MF DNES Václav Ježek, duchovní správce pražského katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

„Z hlediska církve splňoval to, co předznamenává dokonalého člověka. Svůj život pak jako Kristus završil obětováním se za druhé, což je nejvyšší forma oběti a nejvyšší smysl křesťanského života a existence,“ dodal.

Právě v kostele v Resslově ulici Petřek spolu s dalšími duchovními a představenými pravoslavné církve ukryl sedm československých parašutistů. Byli mezi nimi i Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří 27. května 1942 zabili obávaného vládce protektorátu Reinharda Heydricha. Petřkovi v té době bylo třiatřicet let.

Na svět přišel 19. června 1908 v Pavlovičkách, dnešní olomoucké čtvrti, a brzy se rozhodl pro kněžskou dráhu. Na studia odjel nejprve do Srbska, kde žil víc než deset let. Mimo jiné absolvoval bohosloveckou fakultu bělohradské univerzity.

V Srbsku Petřka zahrnují mezi svaté už delší čas, neboť tamní pravoslavná církev hromadně kanonizovala osobnosti, které na ni měly vazbu a bojovaly proti nacismu.

„V jistém slova smyslu tady otec Vladimír byl uctíván již jako svatý. Nicméně teprve svatořečením v naší církvi získává konkrétnější roli svatého přímluvce, neboť je vyzdvihováno jeho individuální jméno a role,“ vysvětlil Ježek.

Než aby ohrozil ženu a dceru, raději od nich odešel
Po návratu do vlasti Petřka pražský biskup Gorazd vysvětil na kněze. „Byl zvolen kaplanem katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici,“ přibližují autoři sborníku Velký čin malé církve, který krátce po válce pravoslavná církev vydala na připomínku svých mučedníků.

Patří mezi ně i biskup Gorazd, také on za pomoc parašutistům zaplatil životem, svatořečen byl již v roce 1987.

V masarykovském Československu Petřek v Praze získal doktorát na Husově evangelické fakultě bohoslovecké.

„By všestranně vzdělaným zaníceným knězem, výborným kazatelem,“ zaznamenali autoři sborníku.

V roce 1938 se po Mnichovu vrátil z československých hranic, poté musel strpět zánik republiky a v březnu 1939 vznik nacistického Protektorátu Čechy a Moravy. Spolu s dalšími lidmi pak zachraňoval Židy před koncentračními tábory, když jim vydával falešné křestní listy.

Kvůli životu nebezpečné práci pro odboj se Petřek dokonce za války rozešel se svou ženou, s níž měl dcerku. Myslel na to, že se nacisté běžně mstí na rodinách svých protivníků.

„Rozchodem manželce ušetřil život a dceři zachoval alespoň maminku,“ vyzdvihují pisatelé sborníku.

Gestapo ho sledovalo celé roky
Brzy se jeho hlavní náplní práce stala péče o parašutisty ukryté v kryptě chrámu.

„Kaplan Dr. Petřek, který celou péči o atentátníky a agenty organizoval, šel ve své osobní pomoci těmto osobám až tak daleko, že chodil vlastnoručně vyprazdňovat vědro s exkrementy, které sloužilo jako nouzový záchod,“ píše se například v jedné z tehdejších zpráv gestapa.

Do jeho spárů se Petřek dostal kvůli zradě dalšího výsadkáře Karla Čurdy, jenž okupantům úkryt Čechoslováků prozradil. Chrám 18. června 1942 oblehly jednotky SS, parašutisté skončili po zhruba šesti hodinách boje s mnohem lépe vyzbrojenou přesilou mrtví.

Pro Petřka si gestapo přišlo v noci před dobýváním kostela. Zaměřilo se na něj dokonce už dříve.

„Jméno biskupa Gorazda i doktora Petřka se již vyskytuje v zachovaném seznamu osob sledovaných pražským gestapem, který byl založen někdy v roce 1939 či 1940,“ upozorňuje sborník.

Pomstu nacistů nepřežila polovina rodiny
Petřkovi příbuzní v Olomouci se o jeho zatčení dozvěděli až z novin. Bylo jim jasné, že je jeho osud zpečetěn.

„To byly kruté zážitky, nerada na to vzpomínám. Dokud jsme byli doma, byli jsme jako rodina naprosto jednotní. Fandili jsme Vládíkovi. Přáli jsme mu, aby prošel tím peklem jako hrdina, a aby některé lidi nepotopil. Ale on se zřejmě držel. Nás nikdo nevyslýchal,“ vylíčila po desítkách let knězova sestra Jiřina Petřková ve svých vzpomínkách pro olomoucké sdružení Stopy paměti.

Pomstě nacistů však Petřkovi neunikli, knězovi rodiče a valná část sourozenců skončila ve vyhlazovacím koncentračním táboře Osvětim.

„Byla to apokalypsa, jako vidění z posledního soudu,“ vybavila si Petřková. Z dvanáctičlenné rodiny jich válku přežilo šest. Sám Petřek čelil gestapáckému mučení, na jeho utrpení se chodil dívat i protektorátní státní tajemník K. H. Frank.

„Co Petřek musel zkusit, se už nedozvíme. Jeho první fotografie v novinách byly strašné a vzbuzovaly dojem, že byl fotografován už mrtvý člověk,“ píše se ve sborníku.

Později byl s biskupem Gorazdem a dalšími pomocníky parašutistů postaven 3. září 1942 před nacistický stanný soud. O den později pražský rozhlas v deset hodin večer vyhlásil, že jsou všichni odsouzeni k smrti zastřelením.

Petřek zemřel 5. září 1942 v Praze-Kobylisích. Byl klidný a odhodlaný. A právě 5. září si ho bude pravoslavná církev jako svatého českého novomučedníka připomínat.

Autor: Michal Poláček

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/olomouc-svatoreceni-knez-vladimir-petrek-ukryt-parasutiste-atentat-na-heydricha-pravoslavna-cirkev-g.A200504_171613_olomouc-zpravy_stk

Fotogalérie TU:
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/olomouc-svatoreceni-knez-vladimir-petrek-ukryt-parasutiste-atentat-na-heydricha-pravoslavna-cirkev-g.A200504_171613_olomouc-zpravy_stk/foto