Před 100 lety byla v Praze založena KSČ

První roky Československé republiky se odehrávaly ve znamení úspěchů sociální demokracie. Zvítězila v prvních komunálních volbách i v prvních volbách do parlamentu v­ roce 1920. Během zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi umírněným­ demokratickým proudem a radikální marxisticko-leninskou opozicí.

Řada sporů pokračovala na počátku prosince 1920, kdy se příznivci komunistického křídla strany pokusili v podstatě o státní převrat. Nejprve obsadili sídlo sociální demokracie v pražském Lidovém domě a ­následně po zásahu policie vyhlásili generální stávku. Stávka však byla potlačena.

Hlavním představitelem marxistického proudu byl bývalý předseda sociální demokracie Bohumír Šmeral. Ten zformoval ve straně radikální levicovou frakci.

„Celá společnost procházela radikalizací a sociální demokracie nebyla výjimkou. Mladí radikálové hledali vzor, příklad a našli ho v Sovětském svazu,“ popisuje historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Kupředu levá
Rozkol vyvrcholil před sto lety, když se 14.­ května ve velkém sále Národního domu v Karlíně uskutečnil zakládající sjezd Komunistické strany Československa (KSČ) za účasti 569 delegátů. Ti zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů a začali psát historii strany, která stěžejním způsobem ovlivnila vývoj poválečného Československa.

Proces byl završen na podzim 1921, kdy se do KSČ sloučily všechny komunistické frakce v zemi včetně těch německých. Předsedou se stal Václav Šturc, Šmeral byl místopředsedou. KSČ odlákala sociální demokracii řadu voličů, k­ nové straně přešla i třetina jejích poslanců.

Podle Svobody byla KSČ na počátku pluralitní stranou, kde byla řada proudů. Rozprostíraly se od umírněných představ o dělnické straně bojující na půdě parlamentu až po radikály odmítající jakoukoliv stranickou organizaci.

Ve volbách v roce 1925 získali komunisté ve Sněmovně 41 mandátů a stali se po agrárnících druhou nejsilnější stranou.

Jezdili se učit do Moskvy
Po celou dobu trvání první republiky KSČ zůstala v opozici. Důvodem byla změna, ke které došlo na pátém sjezdu v roce 1929. Tehdy ovládlo stranu radikální křídlo „karlínští kluci“, vedené Klementem Gottwaldem. Ten vyhlásil bolševizaci KSČ podle směrnic Sovětského stavu a Komunistické internacionály. Známé Gottwaldovy parlamentní výroky o tom, že komunisté se do Moskvy jezdí učit, „jak vám zakroutit krk“, dobře vykreslují linii tehdejšího vedení strany.

V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti T.­ G. Masarykovi s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“. Neuspěl, a navíc si za své výroky vysloužil trestní stíhání, před nímž uprchl do Sovětského svazu. Po roce a půl se vrátil zpátky díky amnestii.

V roce 1938 byla komunistická strana rozpuštěna vládním nařízením kvůli tomu, že se její členové rázně postavili proti přijetí mnichovské dohody. Vedoucí činitelé odešli do Moskvy, kde založili exilové vedení strany. Během 2. světové války se komunisté podíleli na domácím i zahraničním odboji.

V roce 1946 vyhrála KSČ se 40 procenty hlasů volby a Gottwald se stal premiérem. „Občas se zapomíná, že se tu komunisté neobjevili zčistajasna po roce 1945 z Moskvy. Byla to strana, která má hluboké kořeny v době první republiky,“ dodává Svoboda.

Sílící vliv Sovětského svazu a blížící se studená válka vyústily v únoru 1948 v komunistický puč. Prezident Beneš abdikoval a hlavou státu se stal Gottwald, premiérem další z­ „karlínských kluků“ Antonín Zápotocký.

Téměř čtyřicetiletá vláda KSČ proměnila zemi v satelit Sovětského svazu a zásadně omezila základní lidské svobody. Politický monopol KSČ ukončil až listopad 1989. Její nástupkyně, Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), však má vliv na politiku v zemi dodnes.

Jedenáct rudých
Předsedové KSČ
V mezidobí let 1921 a 1989 se v ­čele KSČ vystřídalo jedenáct mužů. Její zakladatel Bohumír Šmeral se přitom předsedou nikdy nestal. Čtvrtý předseda Bohumil Jílek byl ze strany vyloučen a po roce 1948 emigroval do USA.
Pátým předsedou se stal Klement Gottwald. Ten nechal popravit tehdejšího generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského.
Kromě Gottwalda další tři šéfové strany – Antonín Zápotocký, Antonín Novotný a ­ Gustáv Husák – byli zároveň prezidenty republiky.
Posledním předsedou byl Ladislav Adamec.

Robert Oppelt

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ksc-politika-klement-gottwald.A210514_195801_domaci_kzem

Foto: 
Klement Gottwald v roce 1925 jako komunistický novinář v Ostravě.
Autor: Repro sborník Ostrava 1981