Pred 125 rokmi... Osobnosti našich dejín - PÍKA Heliodor

PÍKA Heliodor (*3.7.1897, Štítina, okr. Opava - †21.6.1949, Plzeň), český generál. Studoval na českém gymnáziu v Opavě. Za 1. světové války důstojník čs. legie v Rusku a ve Francii. V letech 1926-27 vystudoval vysokou školu válečnou v Paříži, 1932-37 čs. vojenský atašé v Rumunsku, 1939-41 v Bukurešti řídil činnost čs. zpravodajské služby na Balkáně. Od podzimu 1940 do začátku roku 1941 vedl v Istanbulu jednání o čs.-sovětské zpravodajské spolupráci. V letech 1941-45 náčelník čs. vojenské mise v SSSR. Zasloužil se o propouštění několika tisíc Rusínů uvězněných v Gulagu pro ilegální přechod maďarsko-sovětských hranic v letech 1939-41. Sovětským orgánům se H. Píka zaručil za Rusíny jako za spolehlivé osoby, nepřátelské vůči Maďarům a Němcům.

Ve zprávě prezidentu Benešovi však Pika sděloval, že Rusíni zbědovaní pobytem v táborech a zklamaní nebratrským přijetím v SSSR představovali element protibolševický a vyloženě československý. H. Píka jako zkušený zpravodajský důstojník už v březnu 1943 konstatoval ve své depeši do Londýna zvláštní zájem sovětských orgánů a čs. komunistů o vojáky rusínského původu v čs. jednotce v SSSR. Jeho závěr zněl varovně: V otázce Podkarpatské Rusi jsou určité tendence nebo úmysly dosud nekonkretizované, eventuálně nároky na přivtělení Podkarpatské Rusi k sovětské Ukrajině.

Rozhodl se čelit sovětsko-ukrajinské agitaci v čs. jednotce, prosazoval myšlenku, že Rusíni jsou samostatný, svébytný národ. Podle jeho názoru „podkarpatští Rusíni se po tisíc let vyvíjeli za zcela odlišných podmínek než na Ukrajině, bez velkých vlivů ukrajinských, čímž se vyvíjel zcela odlišný charakter podkarpatského člověka, proto má právo býti pokládán za zvláštní národ, nikoli za kmen Ukrajinců". V této otázce se H. Píka dostal do sporu s čs. komunisty, ale i s čs. vyslancem Z. Fierlingerem, který je podporoval. V létě 1944 dosáhla frontová linie hranic předmnichovské ČSR ve východních Karpatech. H. Píka se obrátil na sovětské velení s žádostí, aby byl čs. armádní sbor nasazen do bojových operací pro osvobození Podkarpatské Rusi. Avšak sovětské politické a vojenské velení zabránilo účasti vojínů čs. sboru na osvobození Podkarpatska. Nechtělo připustit, aby se čs. vojíni rusínského původu, bývalí vězni Gulagu, dostali jako osvoboditelé do rodného kraje. 1. čs. armádní sbor byl nasazen do bojů v karpatsko-dukelské operaci, podezřele špatně připravené sovětským velením.

Na Podkarpatské Rusi začala hned po osvobození kraje operace „opětovného sjednocení". H. Píka mohl ve svém hlášení do Londýna jen konstatovat: „Podle mnohých hlášení a protokolů od velitelství osvobozeného území se dá jasně usuzovat, že obrat na Podkarpatské Rusi byl směle a násilně vyvolán sovětskými orgány NKVD, trpěn a podporován sovětským armádním velitelstvím a prakticky veden komunisty sovětskými agitačními důstojníky."

Po válce byl divizní generál H. Píka jmenován zástupcem náčelníka hlavního štábu Čs. armády (1945-48), v r. 1946 člen čs. delegace na mírové konferenci v Paříži. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády a počátkem května na naléhavou žádost z Moskvy zatčen a obviněn ze špionáže a vlastizrady. 28.1.1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a 21.6.1949 popraven. Dne 13.12.1968 plně rehabilitován.

prof. Ivan Pop