Předvánoční vzpomínky a odkazy

V těchto dnech si připomínáme nedožité devadesáté narozeniny básníka, spisovatele a publicisty Jaromíra Hořce. Narodil se v Chustu 18. prosince 1921, zemřel v Praze 22. listopadu 2009. Jméno významné osobnosti české literatury známe i jako spoluzakladatele a dlouholetého předsedy Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Řídil ji podobně, jak přistupoval ke své tvůrčí a organizátorské činnosti a k životu vůbec. Invenčně a se znalostí problematiky, s výtečnými nápady a iniciativami; cílevědomě plnil program, který jsme před více než dvaceti lety pod jeho vedením sestavovali. Měl rád zemi, v níž se narodil, velice přál Rusínům, aby se jim vedlo na Podkarpatské Rusi i jinde ve světě dobře a aby mohli svobodně a hrdě vyznávat svou národnost. Mnohé pro to sám vykonal. V jeho literární i publicistické tvorbě najdeme mnoho titulů věnovaných rodné zemi, historii i současnosti Rusínů, jejich rozvoji a problémům národního uvědomění v první Československé republice i dnes.

Vydal řadu básnických sbírek – několik z nich věnoval Podkarpatské Rusi -, historických publikací, knihy osobních vzpomínek, byl autorem textů jazzových a populárních písní. Po sovětské okupaci a nástupu normalizace musel opustit Karlovu univerzitu, kde působil jako pedagog, a nemohl publikovat; psal i organizoval však dál, mj. založil samizdatovou edici Česká expedice, v osmdesátých letech byl vězněn. Nedávno jsem si připomněla básně Jaromíra Hořce reflektující jeho lásku k zemi pod Karpaty při editorské práci na knížce pamětí profesorky Světly Mathauserové Cesty a křižovatky – Podkarpatská Rus, Morava Čechy. Třeba verše „Chudý Bůh v roztrhaných laptích vchází do světnice povečeřet s rodinami, vděčen za každé dobrodiní a útulek v teplé tmě spolu se zvířaty a lidmi...“, nebo „Chléb právě vytažený z pece rozsvěcuje světnice...“ Jako by tvořily poetický komentář k jejímu moudrému a citově bohatému textu. Není divu, oba autoři vycházeli ze stejných kořenů – z vřelého vztahu k Podkarpatí, jež je nám blízké.

Připomeňme si tuto zemi i teď, v čase Vánoc a při četbě půvabné knížky vzpomínek paní profesorky, která právě vychází v našem nakladatelství. Je to náš příspěvek k letošním vánočním svátkům i vzkaz, že – řečeno slovy Světly Mathauserové – vzpomínka na Podkarpatskou Rus pro mnohé z nás znamená „pocit bezpečí rodiny i okolí, chuť lesních jahod a malin a přívětivost vesničanek z okolních obcí. Je vzpomínkou nejhlouběji uloženou a samovolně naskakující, kdykoliv nakrajuji bochník čerstvého chleba...“

AGÁTA PILÁTOVÁ