Prešov očima Pražáka: První šok

 

Stĺpček Petra Šabatu

Ocitl jsem se v Prešově v době, kdy skupina Kandráčovci pořádala sérii velkých koncertů 10 rokov s vami.

 

A ocitl jsem se na jejich prešovském vystoupení. Nebudu ho popisovat minutu po minutě, píseň po písni, hosta po hostu.

 

Předpokládám, že jste tam mnozí byli, hala byla plná až po střechu. A zážitek to byl neskutečný. Byl jsem nedávno v pražské O2 Aréně na jednom z koncertů skupiny Lucie, což bylo velkolepé, ale Kandráčovci v Prešově byl ještě silnější zážitek.

 

Rozuměl jsem každému desátému slovu v textech písní a ani lidová hudba Kandráčovců není můj šálek čaje. Na začátku koncertu mně bleskla hlavou vzpomínka na návštěvu představení tradičního japonského divadla kabuki v Tokiu, které bylo pro Čecha nesrozumitelné po všech stránkách. Takže jsem po půlhodině i se svým chápavým hostitelem odešel, což se mně v divadle v životě nestalo.

 

Jenže v prešovské hale bylo od první vteřiny jasné, že Kandráčovci dovedou v mžiku rozehřát i nechápající kus kamene.

Lidé tleskali, skandovali, zpívali, podupávali, smáli se, pískali, křičeli, tajili dech, v hale bylo tolik energie, že by na ni mohlo celé město svítit aspoň měsíc.

 

Čekal jsem důchodce – jací chodí na dechovku v Čechách, jestli ještě takové koncerty někde pořádají. A seděl vedle páru s dvouletým dítětem, za partičkou dam v nejlepším věku, které připomínaly kamarádky ze Sexu ve městě, viděl celé rodiny od prarodičů po vnoučata, lidi v oblecích o i džínách... Svět kolem prešovské haly na devadesát minut zmizel bůhvíkam.

 

Co se nám s Kandráčovci přihodilo? Byl to dobře zorganizovaný koncert, s připravenými efekty, oblíbenou hudbou, Kandráčovci byli na domácí půdě. Ale jen tohle vysvětlení nestačí.

 

O Karlu Gottovi kdysi někteří hudební kritici psali, že kdyby se byl narodil v Americe, byla by hvězdou velikosti Elvise Presleyho nebo Michaela Jacksona... Při vší úctě k profesionálnímu Zlatému slavíkovi to je odhad dost přehnaný. U Ondreje Kandráče bych si to jako laik dovolil tvrdit s větší určitostí.

 

Pánové Martin Leško (kontrabas), Ľubomír Šebej (cimbál) a Milan Maťaš (akordeon)  jsou výborní muzikanti a velcí šoumeni. Ale Ondrej Kandráč je – očima Pražáka – skvělý muzikant a nedostižný šoumen. Charismatický, inteligentní, vtipný, s velkým citem pro míru i načasování, přitom stále působí jako chlapec ze sousedství. Plnou halu ovládal gestem, očima. Moudrý charismatický živel, tak nějak – schopnosti těch nejlepších se dají vždy popsat jen přibližně.

 

Takže první, jeden z prvních prešovských šoků byl pro Pražáka díky Ondrejovi Kandráčovi a jeho chlapcům odzbrojující, příjemný až lahodný.

 

Petr Šabata

Autor je šéfredaktorom Prešovských novín

 

Sloupek Prešov očima Pražáka najdete na tomto místě každý týden, příště bude o setkání s prešovskými úřady. Výjimečně je psán v češtině, protože o obyvatelích Prešova a okolí se říká, že mají blíž k Praze než k Bratislavě.

 

Zdroj: http://presov.korzar.sme.sk/c/7463460/presov-ocima-prazaka-prvni-sok.html