RE:Odtrhnutie Podkarpatska od ČSR bola pre Rusínov ťažká rana... Film o dějinách Podkarpatské Rusi: V osidlech velmocí

Kdysi koloval takový smutný vtip: Potkal Vasil Ivana a ptal se ho, jak žil v uplynulých letech, co se neviděli. Ivan odpověděl: „Byl jsem v Rakousko-Uhersku, pak v Československé republice, potom v Maďarsku, později v Sovětském svazu a nakonec na Ukrajině…“ „To jste se nacestoval,“ divil se Vasil. „Ale kdepak, vždyť já celý život nevystrčil nos z Mukačeva!“

Vzpomněla jsem si na tu starou anekdotu při shlédnutí nového dokumentu o podkarpatských dějinách, neboť v několika větách vyjádřuje dějiny Podkarpatí. Totéž téma výtečně zpracovali tvůrci dokumentu V osidlech velmocí. Sotva mohli vymyslet výstižnější název pro snímek pojednávající o dramatické, v proběhu staletí často až tragické historii nevelkého území zvaného Podkarpatská Rus, Kárpátalja, Zakarpatská Ukrajina… atd., atd. Film, který měl v prosinci 2017 na Slovensku premiéru, je přesvědčivou výpovědí o tom, čím vším si prošel region pod Karpatami. Kdo měl o něj zájem, kdo o něj usiloval a posléze ovládl, jaké zvraty prožil. A hlavně – jak se žilo lidem, kteří jej obývali.

Autoři věnovali tento svůj významný projekt nadcházejícímu stému výročí vzniku Československé republiky – státu, který měl v letech 1919–1938 nespornou zásluhu na povznesení své tehdejší nejvýchodnější části. Uznávají to i současné generace Rusínů; např. předseda Národní rady Rusínů na Podkarpatí MUDr. J. Župan prohlásil: „Byla to asi nejšťastnější etapa v historii Rusínů. Československo bylo demokratickým a průmyslově vyspělým státem, Podkarpatská Rus k nemu patřila 19 let. A Rusínům nabídl mnoho možností...“

Snímek, k němuž vytvořil námět Ján Lipinský a scénář historik prof. Ivan Pop, vznikl v produkci Sdružení inteligence Rusínů Slovenska. Režie i kamery se ujal Igor Sivák. Dokument se zaměřuje na 20. století, neboť právě v tomto období se na Podkarpatí – a samozřejmě zejména ve světě – staly významné události, jež určily osud mnoha zemí Evropy a rozhodly o životě národů a milionú lidí.

Tvůrci pojímají světové dějiny z hlediska Podkarpatské Rusi, sledují, jak ji zasáhly. Archivní záběry i komentáře profesora Ivana Popa provázejí diváky klíčovými momenty. Představují bídu podkarpatského lidu a nelehké rozhodnutí mnohých uniknout nouzi emigrací do Ameriky. Připomínají bitvy první světové války odehrávající se hlavně v roce 1915 na podkarpatském území - výmluvné záběry křížů na hrobech jsou silnější než slova. Sledují poválečná politická jednání, kdy, jak říká prof. Pop, „rusínský kraj se po prvé stal předmětem jednání světové diplomacie“.

Film se dále věnuje spojení Podkarpatí s nově vzniklou Československou republikou, létům rozmachu, kdy čs. stát řešil naléhavé ekonomické, politické, finanční i vzdělaností problémy. Jenže necelých dvacet let bylo málo... Přišel Mnichov, „operetní“ pokus ukrajinských nacionalistů o nastolení „Karpatské Ukrajiny“, pak Maďaři a druhá válka; odchod mnoha mladých Rusínů na východ v naději, že budou bojovat proti nacistům. Ale v SSSR je čekal gulag. A po válce nedobrovolné „předání“ Podkarpatské Rusi Stalinovi, aniž se k někdo poctivě zeptal místních lidí, co vlastně chtějí.

Dokument sleduje a zároveň ostře komentuje cesty historie Podkarpatska. Přináší unikátní archivní záběry (např. z bojů první světové války, z „chustské republiky“, z politických jednání atd.) a zároveň i objevná fakta, která většina diváků asi nezná. Týká se to např. úlohy Heliodora Píky při záchraně Rusínů ze sibiřských lágrů, či objevů prof. Popa v moskevských archivech o předem pečlivě připravené loupeži podkarpatského regionu. Vedle faktů a věcně zajímavých a podnětných záběrů nabízí film i krásu. Pohledy na půvab krajiny, na hory, poloniny, na vesnice a městská osídlení, na svérázný mísní kolorit. Je to záslužný snímek, důstojný příspěvek k výročí republiky.

Dík Rusínům na Slovensku, že na ně pamatují!

AGÁTA PILÁTOVÁ, Praha