Řídím se svým srdcem a selským rozumem

Herečku Zuzanu Zlatohlávkovou znají návštěvníci Činoherního studia v Ústí nad Labem, pražského Švandova divadla, znají ji i televizní a filmoví diváci. Za výkon v seriálu České televize Dobré ráno, Brno! získala Českého lva. Prešovská rodačka vystudovala DAMU a žije a hraje v Česku. Má však i rusínské kořeny, jak prozradila mimo jiné v televizní Všechnopárty, kde projevila i sympatický temperament, osobitý humor a vtip.

Jste ze čtvrtiny Rusínka, vaším rodištěm je ostatně rusínský kraj. A jste také Slovenka, přitom žijete v Česku. Jak se vám ten národnostní mix přihodil?**

Přihodil se mým předkům křížem krážem, a je to ještě pestřejší. Otec mé maminky má německé kořeny, maminka mé maminky, moje babička, je ze Šariše, děda z otcovy strany byl Rusín, pocházel z města Medzilaborce.

Typicky středoevropská směs. Připomínaly se doma vaše rusínské kořeny?**

Naši se rozvedli, když jsem byla ještě v předškolním věku, tak moc ne. Ale určitě jsem vnímala rusínské prostředí a jazyk; ten kout Slovenska mám ráda, chtěla bych se tam co nejdřív znovu podívat. Vůbec bych chtěla blíž poznat ten podkarpatský kout.

Měla jste později příležitost potkávat se s Rusíny?

Později jsme se přestěhovali do Bratislavy, ale často a ráda jsem se vracela do Prešova. Už jako pražská vysokoškolačka jsem několikrát byla například v rusínském divadle Alexandra Duchnoviče na činoherním představení, zajímalo mě to právě proto, že jsem vnímala své rusínské kořeny.

Jak se přihodilo, že jste se stala slovenskou herečkou žijící v Česku a hrající převážně česky?

Vlastně to bylo díky panu Hubovi, který rozhodl o tom, že jsem se nedostala na VŠMU. Dnes mu za to velmi děkuji! Vzhledem k tomu, co se teď děje na Slovensku, opravdu nevím, jak by mi tam teď jako herečce bylo. Mám proříznutý jazyk a mluvím, co na srdci, to na jazyku. Podle mě je to vlastnost, která patří k našemu regionu. My jsme takoví upřímní, hluční, ukecaní, temperamentní. A taky vždycky připravení pomoct jiným. To je prostě můj kraj.

Vraťme se ještě k vašemu putování.

Když to nevyšlo se školou v Bratislavě, zkusila jsem se přihlásit na DAMU v Praze, a tam jsem se dostala, vystudovala a zůstala.

Jak se vám tu žije?

Úžasně! V Čechách jsem šťastná. Zajímavé je, že úplně jiný, mnohem lepší pocit jsem měla po příchodu do Prahy, než když jsem kdysi přišla z východního Slovenska do Bratislavy, tam mi nebylo moc dobře. Jako třináctileté děvče jsem tehdy přišla uprostřed léta z krásné východoslovenské přírody, z báječného, dobrého, upřímného a hlučného Prešova do sídlištního ghetta bratislavské Petržalky. V Praze jsem nic takového neprožívala. Jen mě teď trápí současná situace na mém rodném Slovensku.

V Česku jste uznávaná herečka, známá z divadelních prken, z filmu i obrazovky. Které z dosavadních projektů považujete osobně za nejvýznamnější?

Určitě ty divadelní, mám za sebou sice role před kamerou, ale to bylo spíš díky štěstí, možná i náhodě. V divadle jsem dostala některé nádherné role. Například absolventskou roli Lady Macbeth, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem třeba Ninu v Rackovi, Anču v Janošíkovi, Natašu ve Třech sestrách, Malou v inscenaci Jak jsem se učila řídit, aneb Zachraň svého Afričana, sebevražednou atentátnici Noru v inscenaci Nord Ost. Ve Švandově divadle například Marilyn Monroe v inscenaci Parchant, nebo Princeznu v Krakatitu.

A co televize a film?

Vypíchla bych film Jitky Rudolfové Zoufalci, měla jsem roli v seriálu Redakce, kde jsem hrála brzy po absolutoriu. Byl to sympatický seriál, měl spoustu dílů. Pak jsem hrála v Případech 1. oddělení. Byl úspěšný, všichni asi máme rádi mordy, ale tohle bylo obzvlášť přitažlivé, protože to vycházelo ze skutečných událostí. No a nedávno seriál Dobré ráno, Brno!

Čeká vás nějaká zajímavá divadelní role?

Přijala jsem nabídku hostovat zpět do Ústí nad Labem, ale odmítla jsem tam angažmá hlavně kvůli dětem. A taky proto, že bych ještě chtěla trochu žít a dělat si své věci. Ta nabídka na hostování je úžasná věc, původně jde o současnou španělskou prózu, kterou zdramatizovala i režírovala mladičká Eliška Říhová; jmenuje se to Červotoč. Jinak hraju v seriálech, nejnovější na Nově bude mít několik desítek dílů. Kvůli němu jsem musela odmítnout zajímavou nabídku z Mladé Boleslavi. Možná si mysleli, že to bylo proto, že to je „jen" oblast, ale to určitě ne. Já divadlo miluju, však jsem šla i do Ústí!

Zřejmě jste rodinný typ, rodina má u vás přednost.

Určitě to tak je. Ale i kdybych neměla děti, stejně by u mě byl na prvním místě – řekněme – normální život. S přáteli, se svými zájmy, případně s jinou prací. Protože mám ráda lidi, mám ráda život. A teď, když mám děti, je rodina pro mě špička pyramidy. Mám ráda každou práci, ale rodina, přátelé a život vůbec – to je pro mě víc.

Dostala jste hereckou nabídku ze Slovenska?

Dostala, z Prešova, ale dokud mám malé děti, nedá se to časově zvládnout. Prešov je odsud skoro deset hodin cesty. To by mi museli zaplatit vrtulník, abych se otočila aspoň na víkend doma. Něco se teď rýsuje v Bratislavě, jenže je otázka, zda mi tam po mých veřejných prohlášeních o současné slovenské politice dovolí hrát. Protože kdyby se to dozvěděla současná paní ministryně kultury… Možná mě ani nepustí přes hranici.

Často se vyjadřujete k společenským, politickým tématům. Měl by to umělec dělat?

Na to jsou dva názory, někteří si myslí, že to je naše povinnost, podle jiných bychom měli dělat svou práci a držet hubu a krok. Já se v podstatě řídím svým srdcem, svou hlavou, svým selským rozumem. Ať si každý dělá, co chce, ať fandí Spartě nebo Slávii, ale zároveň ať je slušný, snaží se neubližovat, nikoho neponižovat, nedegradovat, neničit. A proč bych si neměla otevřít pusu, vždyť proto ji mám!

Co vás přivedlo k zájmu o věci veřejné?

Já se v životě o politiku nezajímala. Poprvé jsem se začala víc angažovat za covidu, kdy mě spousta věcí zvedala ze židle, a pak teď, kvůli Robertkovi a jeho divné partě. Rozhodně to nejsou hrdinové doby, v dějepise se o nich další generace nic pěkného nedoví. Osobně se nezdržuji politickým životem, když tomu nerozumím, pro mě jsou důležitější jiné věci. Ale když někdo zabíjí nebo vyhrožuje smrtí, ponižuje, lže, podvádí, podplácí, nejsou mu cizí vraždy, tam já se svým selským rozumem nemůžu mlčet.

Nedávno jste dostala Českého lva za výkon v seriálu Dobré ráno, Brno. Jak to vyznamenání vnímáte?

Samozřejmě taková pocta člověka potěší, těšila mě už i nominace. Taky proto, že já byla jediná, kdo byl z nominovaných herců oceněn za komediální žánr. To se moc často neděje. Ale já už na tu slávu úspěšně zapomněla. Radost, kterou jsem v té chvíli pocítila, byla krátká. Asi i proto, že jsem si vědoma, kolik lidí dnes a denně by zasloužilo metál za to, co dělají pro ostatní lidi nebo třeba pro přírodu. Nám večer po představení pokaždé diváci zaplatí potleskem, ale zaplatí takhle někdo zdravotní sestře nebo uklízečce? Jim bych taky rozdávala české lvy!

AGÁTA PILÁTOVÁ