Rusínské hřivny

Bez velké pozornosti prošumělo letos stodvacáté výročí narození Karla Čapka. Při uvažování (nejen) o tomto jubileu vzpomeňme, že jeden z největších českých spisovatelů první poloviny 20. století patří k českým umělcům, kteří se ve svém díle inspirovali i Podkarpatskou Rusí. Zatímco v historických i vzpomínkových textech se často opakuje, čím Československo přispělo během společného dvacetiletí k rozvoji podkarpatského regionu, mnohem méně uvažujeme v opačném gardu: Čím přispěli Podkarpatská Rus a Rusíni českým zemím? Také toho je totiž hodně. Československý stát našel v Rusínech oddané zastánce republiky. V době jejího ohrožení na sklonku 30. let se mnozí z nich veřejně a důrazně vyslovovali pro zachování ČSR a její obranu. Tisíce mladých Rusínů pak odcházely bojovat se zbraní v ruce proti nacistům. (Nejprve však byli uvězněni v sovětských lágrech, a mnozí v gulagu zahynuli, aniž se jim podařilo záměr naplnit.)

Rusínským příspěvkem je také to, že v českém umění lze zřetelně vysledovat „rusínskou“ inspiraci. Umělci, kteří zemi pod Karpaty navštívili, obohatili naši kulturu vynikajícími prózami, cestopisnými vyprávěním, verši, flmy, výtvarnými díly. Není to jen často připomínaný Ivan Olbracht, ale – a to jmenujeme jen některé za mnoho ostatních – Karel Čapek, Josef Zatloukal, Jaromír Hořec, Vladislav Vančura či Jaromír Tomeček. K motivům Olbrachtova Nikoly Šuhaje, jedné z nejkrásnějších českých meziválečných próz, se opakovaně vracejí scenáristé i hudebníci. Například divadelníci v Baladě pro banditu (podle ní byl natočen stejnojmenný flm), sourozenci Ulrychovi v muzikálu Koločava. Také současní čeští i slovenští flmaři se často obracejí k tématu Podkarpatské Rusi a Rusínů: Zeno Dostál ve flmu Golet v údolí, Jaroslav Brabec v nedávném výtečném televizním snímku Aljona, nebo dokumentaristé Pavel Štingl či Marko Škop…

 

A zmíněný letošní jubilant Karel Čapek? Zkuste znovu vzít do ruky jeho baladický příběh Hordubal! Vypráví o tom, jak to bylo s životem a smrtí rusínského sedláka a kam se ztratilo jeho srdce. Je to dodnes živá, jímavá a moudrá románová meditace o křehké hranici mezi pravdou a jejími různými výklady, o mezích lidského poznání. Toto vše – a nejen to – je rusínský příspěvek Čechům!
 

AGÁTA PILÁTOVÁ