Rusínští studenti v Praze mezi dvěmi válkami

Na obrázku, který doprovází tuto glosu, je skupina studentů karpatoruského internátu v Praze 7 na Letné – tam, kde je nyní Letenská pláň. Tuto budovu dostali rusínští studenti po jugoslávských studentech, kterým byl z iniciativy a podpory jugoslávského krále a prezidenta Masaryka postaven nový internát.

I když budova byla dřevěná, našim studentům vyhovovala kvůli nízkým poplatkům za bydlení a stravu. Navíc za budovou bylo fotbalové i volejbalové hřiště a tenisové kurty, které spravovala studentská samospráva koleje a získávala tak i peníze do studentské pokladny.

V každém pokoji budovy stály dvě postele a dvě skříně. Studenti platili podle svých finančních možností měsíčně 50, 75 nebo 100 Kčs. V jídelně byla divadelní scéna, kde se pořádaly umělecká vystoupení i odborné přednášky. Do sálu se vešlo až 150 diváků, takže kolejní pokladna se plnila.

Internát se stal malou rusínskou kolonií v centru Prahy. Vedení internátní studentské samosprávy se volilo tajným hlasováním na výročních schůzích. Rusínští studenti byli opravdovými správci a hospodáři koleje; všechny funkce, počínaje předsedou samosprávy až ke kuchařkám a uklizečkám, byly obsazovány pouze Rusíny z Podkarpatí nebo z prešovské oblasti. Koncem třicátých let min. století dostali naši studenti pětipodlažní budovu s výtahem v Praze Dejvicích blízko dvou velikých českých kolejí vedle ČVUT. Byl to spíše hotel zařízený komfortním nábytkem, koberci a s teplou vodou. V každém pokoji byla na stole elektrická lampa (zakoupila ji Kancelář prezidenta republiky). Přesto se studentům stýskalo po starém internátu – kvůli jeho okolí s hřišti, kam chodili sportovat, odpočívat, opalovat se. Říkali mu,,karpatoruská Riviéra”.

Po okupaci Čech Němci byly oba internáty zabrány pro potřeby německé armády. Naši studenti z Prahy odjeli. Po válce v roce 1945 byl otevřen třetí karpatoruský internát v Praze na Vinohradech, Americká ul. č. 23; stalo se tak díky iniciativě bývalých studentů z předešlých internátů, kteří se po válce rozhodli žít v Praze.
Byli to JUDr. Ivan Kovač, JUDr. Emil Ivančo, S. Antalovsky a další. Možná někdo z vás pozná na fotografii svého otce nebo dědečka a připomene si jejich studentská léta v Praze…

OLGA LUČANSKÁ
(s využitím článku Havrila Beskida v Rusinském národním kalendáři na r. 2002)

Foto:
Fotografii věnoval předseda internátní samosprávy JUDr. Ivan Kovač, právník a pedagog (na snímku sedící uprostřed); v první řadě sedmý je otec autorky JUDr. Emil Ivančo