Rusko nemůže prohrát, potřebujeme nějaké vítězství, varuje ruský expert

Co si po měsíci a půl od začátku ruské invaze na Ukrajinu myslí okolí Vladimira Putina? Ukázkou může být rozhovor Sergeje Karaganova pro magazín The New Statesman. Doyen ruské diplomacie v něm vysvětluje, proč Rusko musí zvítězit a jaký osud může čekat Ukrajinu.

„Všichni chápeme, že jsme svědky ohromné dějinné události. A není to jen o válce na Ukrajině. Je to definitivní kolaps mezinárodního systému, který vznikl po druhé světové válce a který byl jiným způsobem znovu vytvořen po pádu Sovětského svazu.“ 

„Je to kolaps světového hospodářského systému. Současná forma globalizace skončila. Život, jak jsme ho znali, je pryč... Já osobně jsem velmi smutný. Usiloval jsem o vytvoření životaschopného a férového systému. Ale jsem součástí Ruska, a tak si mohu jen přát, abychom zvítězili. Ať už to znamená cokoli.“

Tato slova Sergeji Karaganovovi těžko nevěřit. Devětašedesátiletý doyen ruské diplomacie se z pozice prezidentského poradce podílel na formování zahraniční politiky Kremlu i myšlenek, které vedly k současné válce. Léta prosazoval potřebu zastavit NATO (jeho rozšiřování srovnával s rakovinou), ještě v lednu se ovšem vyjadřoval proti invazi na Ukrajinu.

Z rozhovoru s portugalským diplomatem a publicistou Brunem Maçãesem pro britský magazín The New Statesman probleskují tři hlavní teze. Za prvé: Rusko moc neví, čeho konkrétně chce na Ukrajině dosáhnout. Za druhé: Porážka je pro Putinův režim nemyslitelná, protože znamená existenční ohrožení. Za třetí: Rusko je ve snaze zabránit porážce ochotno situaci dál eskalovat a jít do konfrontace s USA.  

„Je to velmi dobré interview, protože perfektně odráží myšlenkové rozpoložení lidí okolo Putina. Nejdůležitější vzkaz zní: Rusko v žádném případě nemůže na Ukrajině prohrát. To bude radši, když bude zničena celá planeta,“ komentuje ruský sociolog Grigorij Judin rozhovor, který lze číst i jako ruský vzkaz Západu, aby mu pomohl z komplikujícího se konfliktu vycouvat bez ztráty tváře.

Podle Karaganova byla hlavním důvodem pro invazi na Ukrajinu snaha zastavit expanzi NATO. „Panovalo silné přesvědčení, že válka s Ukrajinou bude do tří nebo čtyř let nevyhnutelná, a dokonce by mohla probíhat na ruském území. Kreml se proto nejspíš rozhodl, že když už musí válčit, ať se válčí na území někoho jiného. Na území souseda a bratrské země, která kdysi byla součástí ruské říše. Ale ve skutečnosti je to válka proti západní expanzi,“ tvrdí Karaganov.

Mezi původní cíle invaze zařadil zabezpečení separatistických republik v Donbasu, demilitarizaci Ukrajiny a také její „denacifikaci“, protože podle Karaganova v ruské vládě skutečně existují lidé, kteří si myslí, že ukrajinský ultranacionalismus začíná připomínat Německo 30. let. Na přímou otázku, jestli i on osobně považuje ukrajinského prezidenta Zelenského za nacistu, ovšem odpovídá: „Pochopitelně ne.“

Ruské vedení podle něj nejspíš na začátku invaze spoléhalo na to, že ukrajinská armáda provede převrat, a Moskva tak v Kyjevě získá ochotného partnera. Po krachu bleskového tažení se ovšem cíle vojenské operace změnily. Na otázku, co by dnes v Kremlu bylo považováno za úspěšný výsledek války, ovšem nedokáže zcela jasně odpovědět.

„Nevím. Potřebujeme vítězství. Ale i pokud bychom dobyli celou Ukrajinu a celá ukrajinská armáda by se vzdala, tak bych to nepovažoval za vítězství, protože by nám na krku zůstalo břemeno zdevastované země. Země zdevastované třiceti lety neschopné vlády a pochopitelně zdevastované naší vojenskou operací,“ myslí si Karaganov, podle nějž by možným řešením byl mír v podobě vytvoření přátelské vlády na Ukrajině a „zabezpečení“ donbaských republik.

Co tím konkrétně myslí, není zcela jasné. O „denacifikaci“ Ukrajiny – tedy odstranění Zelenského vlády – už nehovořili ani ruští vyjednavači koncem března v Istanbulu (rozhovor vznikl krátce předtím). Ukrajinská delegace na schůzce přišla s nabídkou možné neutrality, jakékoli územní ústupky ovšem odmítá.

Podle Karaganova ovšem jde víc než jen o budoucí směřování Ukrajiny. „Je to zástupná válka mezi Západem a zbytkem světa o budoucí světový řád. A Rusko jako tolikrát v historii opět stojí na špici onoho ‚zbytku světa‘. Pro ruskou elitu jsou sázky velmi vysoké. Je to pro ni existenční válka,“ myslí si Karaganov.

Přestože ruské vítězství je jen velmi těžko definovatelné, porážka nebo i vize rozsáhlého vojenského angažmá jsou podle Karaganova nemyslitelné. „Rusko si nemůže dovolit prohrát, takže potřebuje nějaký druh vítězství. A pokud převáží pocit, že v této válce prohráváme, tak určitě existuje možnost eskalace,“ varuje.

Co si pod slovem eskalace představit? „Na světě jsou desítky míst, kde může dojít k přímé konfrontaci se Spojenými státy,“ říká Karaganov s tím, že může dojít i na použití jaderných zbraní. „Nemohu to vyloučit. Ocitli jsme se v naprosto nové strategické situaci.“

Pravděpodobnost přímého střetu mezi Ruskem a Západem podle něj zvyšují dodávky zbraní Ukrajině. Karaganov ovšem evropské členy NATO varuje, že v takovém případě se nemohou automaticky spoléhat na 5. článek Severoatlantické smlouvy. „Článek 5 státu umožňuje, aby požádal o pomoc další členy aliance. Ale nikdo ve skutečnosti není povinen bojovat za ostatní. Zároveň si ovšem nikdo nemůže být jistý, že k takové eskalaci nedojde.“

Podle Karaganova je také nepravděpodobné, že by USA při obraně Evropy nasadily jaderné zbraně. „Pokud by Amerika intervenovala proti jaderné velmoci, tak by americký prezident, který by toto rozhodnutí udělal, byl šílený. To by nebylo jako v roce 1914 nebo 1939, ale daleko větší. Takže si nemyslím, že by Spojené státy intervenovaly, ale určitě jsme v daleko nebezpečnější situaci než před několika týdny,“ myslí si.

A vítězem je Čína...
Proč je pro ruský režim porážka nepředstavitelná? „Pokud nějakým způsobem nezvítězíme, tak se dočkáme nepředvídatelných politických důsledků, které by byly daleko horší než počátek 90. let. Ale věřím tomu, že se tomu vyhneme, protože Rusko za prvé zvítězí a za druhé máme velmi silný a tvrdý režim, takže ani v nejhorším případě nedojde k rozpadu země nebo jejímu kolapsu. Nejspíš bychom se posunuli k tvrdému autoritářskému režimu, ale země by se nerozpadla.“

Karaganov odmítá myšlenku, že překvapivě silný odpor Ukrajinců je jasnou odpovědí na Putinovo zpochybňování jejich národní identity. „Nejsem si jistý, jestli je civilní odpor tak silný. Možná to jsou jen mladí muži hlásící se do armády,“ říká a opakuje v Rusku oblíbenou myšlenku, že Ukrajina nemá téměř žádnou historii státnosti. 

jeho pohledu bude jedním z výsledků války dělení Ukrajiny. „Snad na konci zůstane něco, co budeme moci nazývat Ukrajina. Část Ukrajiny se vůči Rusku stane přátelskou zemí, další části mohou být rozděleny,“ myslí si Karaganov s tím, že Poláci a Maďaři si rádi vezmou některé západní části Ukrajiny. Regiony, které jsou nyní pod kontrolou Ruska, prý ani nebude potřeba absorbovat, separatistické republiky v Donbasu podle něj mohou zůstat formálně nezávislé.

Karaganov připouští, že v důsledku západní izolace v Rusku výrazně vzroste vliv Číny. „Velmi mě znepokojuje naprostá hospodářská převaha Číny v následující dekádě. Právě proto lidé jako já vždy říkali, že musíme vyřešit náš problém s Ukrajinou a NATO, abychom byli v silné pozici tváří v tvář Číně. Nyní bude pro Rusko daleko těžší odolávat čínské moci...“

Čína je ostatně z jeho pohledu největším vítězem současné krize. „Největším poraženým je Ukrajina, ztratí ovšem také Rusko. Velkým poraženým bude Evropa, obzvlášť pokud bude pokračovat ve svém tajemném nadšení pro energetickou nezávislost na Rusku. Také Spojené státy trochu ztratí, ale v klidu to přečkají jako velký ostrov za mořem. A hlavním vítězem bude Čína,“ dodává.

Adam Hájek

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-sergej-karaganov-ukrajina-nato-putin-valka.A220404_133124_zahranicni_aha?zdroj=vybava_idnes

Foto: Ilustračné