Sedm mýtů o Rusech a Ukrajincích, které vyvrátila válka 

Tři čtvrtě roku od prvního útoku. 

Přesně před devíti měsíci vtrhla ruská armáda na Ukrajinu. Odhaduje se, že kromě mnohamiliardových materiálních škod si válka vyžádala na obou stranách desítky tisíc mrtvých. Ani Rusko, ani Ukrajina přesná čísla neuvádějí. Britské ministerstvo obrany před časem odhadovalo, že na ruské straně padlo na 25 tisíc vojáků, na ukrajinské jich mohlo být o polovinu méně.

Konec války je sice stále v nedohlednu, přesto přinesl její dosavadní průběh mnohá překvapení. Počínaje tím, na jak houževnatý odpor ruská armáda narazila přes nedostatky ve velení ruské operace až po přínos západních zbraní dodaných Ukrajině.

Níže je uvedeno sedmero tezí, které se objevily na začátku či v průběhu invaze, následným vývojem ale byly zcela nebo částečně vyvráceny.

1. Ukrajině se nepodaří dobýt ztracená území
Tento názor se na začátku války objevoval v některých západních sdělovacích prostředích. Často byl přímo nebo nepřímo spojen s „doporučením“, aby Kyjev raději přistoupil na mír a neriskoval další oběti.

Ruská média bagatelizují úspěšnou ofenzivu Ukrajinců, píší o počasí nebo o úmrtí královny
Zejména rozsáhlá ukrajinská protiofenziva v okolí Charkova ze září způsobila, že Kyjev znovu získal kontrolu nad více než 8000 kilometrů čtverečních území. Hlavně dobytí strategicky důležitého města Izjum výrazně zhatilo ruské plány získat definitivní kontrolu nad Donbasem.

2. Jih a východ Ukrajiny jsou proruské
Tvrzení bylo již dávno před invazí přiživováno i oficiální ruskou propagandou. Prezident Vladimir Putin pravidelně opakoval názor o údajném „historickém spojení“ Ruska s jižní Ukrajinou. Ideologové tak zvaného Novoruska poukazovali na to, že obyvatelé těchto regionů hovořili převážně rusky.

Avšak i příklad současného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jenž se ukrajinsky naučil až dodatečně, ukazuje, že mezi používáním ruštiny a sympatiemi vůči Rusku nemusí existovat rovnítko. Příkladem může být i druhé největší město Charkov s obyvatelstvem hovořícím většinově rusky.

3. Západní zbraně pouze prodlouží krveprolití
Evropo, dívej se. Kreml na Ukrajině sází na „nevojenské“ prostředky
Postoj se šířil nejenom v pacifistických kruzích západní Evropy, ale zastávali ho i někteří bývalí vysoce postavení důstojníci. Třeba někdejší náčelník generálního štábu německé armády Harald Kujat či dlouholetý hlavní vojenský poradce kancléřky Angely Merkelové, generál Erich Vad.

Průběh bojů naopak ukázal, že teprve dodávkami zbraní se podařilo zmenšit ruskou převahu. Nejprve přitom šlo o zbraňové systémy ještě z dob sovětské armády, například tanky T72 dodané Polskem nebo Českem.

Později pomohly zvrátit situaci na bojišti ve prospěch ukrajinské armády moderní systémy jako americké raketomety HIMARS či M270 MLRS.

4. Rusko se nestáhne z anektovaných území
V září zinscenovala Moskva v okupovaných oblastech Ukrajiny referenda, která rozhodla o jejich připojení k Ruské federaci. Následná slavnostní deklarace v Kremlu, za účasti prezidenta Putina, šéfů administrativ připojených oblastí a řady prominentů ruského veřejného života, navodila představu, že ruské vedení se nikdy nevzdá „svého území“.

Přesto se ukrajinská armáda pustila do rozsáhlé ofenzivy u Chersonu, jedné z anektovaných oblastí, a dokázala ho dobýt. Prokremelští propagandisté v reakci na to volali po odpovědi nasazením jaderných zbraní.

Skutečnost, že se ruská armáda stáhla z Chersonu relativně spořádaně a bez podobného chaosu, jaký nastal v září u Charkova, nasvědčuje, že si velení ruské armády uvědomovalo neudržitelnost celé situace. O plánovitosti akce svědčila i skutečnost, že Rusové již v předstihu vyzývali své sympatizanty a podporovatele k opuštění města.

5. Vladimir Putin ztratil smysl pro realitu
Pokud existoval nějaký motiv, který se hlavně v prvních týdnech války neustále opakoval, byl to názor, že Putinův rozkaz zaútočit na Ukrajinu byl projevem šílenství. Rozhodnutí ruského prezidenta bylo dáváno do souvislosti i s jeho dlouhým odloučením od okolního světa vlivem covidové pandemie. Znepokojení vzbudily i Putinovy projevy plné nenávisti vůči Ukrajině či obecně Západu, které od té doby pronesl.

Avšak stažení jeho armády z Chersonu dokazuje, že šéf Kremlu je zřejmě stále schopný racionálního uvažování. Formálně sice pocházel příkaz opustit Cherson od vrchního velitele ruských vojsk na Ukrajině Sergeje Surovikina, bez prezidentova svolení by ale byl sotva možný. Naopak, Putin mu mohl teoreticky nařídit držet Cherson za každou cenu, a tím prodlužovat iluzi o jeho spojení s ruským státním územím.

6. Odvedenci zvrátí válku ve prospěch Ruska
Když oznámil prezident Vladimir Putin na podzim částečnou mobilizaci 300 tisíc vojáků v záloze, vyvolalo to značné obavy, že válka bude ještě krutější. Podle oficiálních ruských údajů jich bylo do konce října posláno na frontu na 87 tisíc, přičemž někteří z odvedenců se účastnili i bojů o Cherson.

Zatím ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by posily vedly ke zlepšení situace ruské armády. Naopak znovu se potvrdily přetrvávající nedostatky jejich výcviku, výzbroje i nízká motivace bojovat.

7. S ruskou anexí Krymu se Kyjev musí smířit
S tím, jak se změnila situace na bojišti a ukrajinská armáda postoupila až k Dněpru, dostal se jí na dosah i poloostrov anektovaný Ruskem v roce 2014.

Hlavně díky modernímu dělostřelectvu, jímž disponuje a které se naučila účinně využívat, dokázala ukrajinská armáda výrazně ztížit zásobování poloostrova. Úspěšný říjnový útok na Kerčský most, jeden ze symbolů ruské nadvlády nad Krymem, potvrdil její zranitelnost. V reakci na to začali Rusové posilovat obranu krymské severní hranice, což minimálně dokládá, že ani oni si nejsou svou situací stoprocentně jisti.

Robert Schuster, autor

zdroj:
https://www.lidovky.cz/svet/tri-ctvrte-roku-zacatek-valky-valka-rusko-ukrajina-putin-sedm-mytu-o-rusech-a-ukrajincich.A221123_182806_ln_zahranici_vag

foto: Ilustrační
zdroj: Radio Svoboda t.me/svoboda_radio/12030