Šestý pastýřský list vladyky Simeona

Šestý pastýřský list arcibiskupa Olomoucko-brněnského a správce metropolie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Simeona.

Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,
tento list je určen především pravoslavným Moravanům a Slezanům a všem, kdo jsou se mnou duchovně spojení a cítí se zmateni pastýřským listem vladyky Jáchyma uveřejněném ve 4. čísle letošního Hlasu pravoslaví str. 31 až 33.

Vladyka Jáchym tam o mě píše jako o bývalém arcibiskupu Olomoucko-brněnském Simeonovi a zmiňuje se o eparchiálním shromáždění, „na kterém bude volen eparchiální archijerej“.

Eparchiální shromáždění jistě bude svoláno, ale v ostatním se vladyka Jáchym hluboce mýlí. Biskupové se totiž volí doživotně a já nikam neodcházím, ani jsem se svého úřadu Olomoucko-brněnského biskupa nevzdal, jako to učinil se svým úřadem vladyka Kryštof, ani jsem nebyl sesazen řádným soudem. Proto nejsem bývalý arcibiskup Olomoucko-brněnský, ale současný. Smrt, odstoupení z vlastní vůle nebo odsouzení soudním biskupským tribunálem a následné zbavení hodnosti, to jsou totiž jediné tři způsoby, jakým biskup může opustit svůj stolec. Ústava, tuším, ještě připouští lékařské dobrozdání v případě klinické smrti.

Vladyka Jáchym také uvádí mé domnělé přestupky a výroky, na základě kterých bych měl být souzen. Jméno profesora Kountourise ze Sparty, který vyučoval na naší fakultě v Prešově a který byl v roce 1995 zvolen eparchiálním shromážděním a schválen naším posvátným Synodem, aby byl vysvěcen na biskupa žateckého, dnes u nás už mnozí nepamatují. Na základě telefonátu z Moskvy tehdy metropolita Dorotej jeho svěcení odložil. Od té doby bratr Kountouris čeká, až ho povoláme, chrání své panictví a vyučuje teologii na jedné z řeckých universit. Jeho zvolení u nás a potom odložení vysvěcení a návrat do vlasti pro něj znamenalo značné společenské ponížení, protože v Řecku mnozí žasli, jakého hrozného hříchu se musel dopustit, když byl odvolán takřka zpod biskupských světících rukou. Nikdo v Řecku nepřipustí, že by stačil jeden telefonát. Mluvil jsem o bratru Kountourisovi a jeho vysvěcení s vladykou Rastislavem a on se vyjádřil celkem kladně. Faktem zůstalo, že jsem bratra Kountourise nesvětil a žádné peníze jsem státu nevrátil, a měl-li jsem něco takového v úmyslu, jak soudí vladyka Jáchym, by bylo dost těžké dokazovat. Také nebyl svolán soudní tribunál, který by mne soudil (biskupa dle kanonických předpisů soudí sbor dvanácti biskupů, ne méně). Takže jsem stále zákonný Olomoucko-brněnský arcibiskup se všemi pravomocemi a ve všech moravských pravoslavných chrámech by mělo být vzpomínáno mé jméno na veliké ektenii, na velikém vchodu a po písni „Jest vpravdě důstojno“. Na Moravě, pokud se zrovna nenachází v chrámě ještě jiný biskup, stačí vzpomínat jen mé jméno.

Ještě o pravomocích vladyky Jáchyma. Byl na Moravě zvolen a vysvěcen na mou žádost jako můj pomocný biskup. Bylo vzato v úvahu mé stáří a bylo úkolem vladyky Jáchyma vykonávat práce, které mu uložím. Uložil jsem mu trvalou péči o moravské mnišstvo, dozor nad našimi farnostmi ve Švýcarsku a Francii a aby jednou za dva měsíce mne navštívil k biskupské poradě a k projednání dalších úkolů. Navštívil mne pouze jednou za celou dobu svého působení, mnišstvu se nevěnoval, zahraniční farnosti nenavštívil ani jednou. Do pražské eparchie odešel bez mého požehnání a působí tam bez mého souhlasu. Také v současné době na Moravě koná činy, ke kterým jsem ho nepověřil a za které nejsem zodpovědný. Je mi to líto.

Vladyka Jáchym mě také nazývá bývalým metropolitním správcem, v čem se rovněž mýlí, protože za správce metropolitního stolce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku mne uznávají skoro všechny pravoslavné autokefální církve a myslím, že většina našich věřících. Jak je známo, metropolitní správce je jmenován, když odejde církvi metropolita, který je její hlavou, a jeho funkce platí do chvíle, kdy je ustanoven metropolita nový. Protože metropolita je současně arcibiskupem pražským nebo prešovským, musí se nejdřív Svolat v uprázdněné eparchii eparchiální shromáždění, které zvolí svého biskupa. Ten je ustanoven arcibiskupem své eparchie. Pak je svolán sněm, který zvolí metropolitu a dotyčný arcibiskup zde vystupuje jako jeden ze dvou kandidátů, z nichž se metropolita volí. Sněm byl opravdu svolán, ale nebylo zachováno to, co mělo předcházet: nebyl řádně zvolen pražský arcibiskup, ale jmenován až na sněmu, což je porušení řádu. Stalo se tak proto, že si věřící pražské eparchie nedali vnutit kandidáty, které nechtěli.

Všichni v naší církvi si přejí klid a jednotu a mnozí se domnívají, že jí mohou dosáhnout a přitom nevidět slzy v pražské eparchii zaviněné zištností a bezohledností a snad i zabedněností několika duchovních. Prožili jsme právě svatou Paschu a toužíme obejmout druh druha. Vystačí nám moudrost a láska k tomu, abychom všechny zbylé překážky odstranili?

S láskou a požehnáním Váš
+Simeon
Arcibiskup Olomoucko-brněnský a metropolitní správce

Olomouc 16.května 2014

Zdroj: http://www.pravoslavnacirkev.info/aktuality/zpravodajstvi/794-sesty-pastyrsky-list-vladyky-simeona