Smrt na prahu vlasti. Stanislav Kobrle pykal v jednom z lágrů „souostroví Gulag“

Jiří Plachý




V době bojů na Dukle tvořili Češi původem z českých zemí v 1. čs. armádním sboru v SSSR jen něco okolo pěti procent početního stavu. Mnozí z nich uprchli do Sovětského svazu na začátku války. Domnívali se, že je země, považovaná za ochránkyni porobených slovanských národů, přijme s otevřenou náručí.

Místo toho byli po překročení hranic zatčeni a jako „imperialističtí“ vyzvědači odsouzeni k mnohaletým trestům, které měli odpykávat v nelidských podmínkách sovětských koncentračních táborů, z nichž je vysvobodilo až napadení Stalinova impéria jeho dosavadním spojencem Adolfem Hitlerem. Jedním z nich byl i Stanislav Kobrle.

Narodil se 13. listopadu 1921 v obci Bezděkov v dnešním havlíčkobrodském okrese v rodině tkalce, jako nejstarší ze tří sourozenců. Když mu bylo 11 let, přestěhovali se do nedaleké Chotěboře, kde také vychodil obecnou a měšťanskou školu. V letech 1935–1938 se vyučil holičem.

Na jaře 1940 se rozhodl k odchodu z obsazené vlasti. V té době bydlel ve středočeské Odolené Vodě. Podařilo se mu z protektorátu dostat do okupovaného Polska a následně úspěšně překročil novou sovětskou hranici. Dne 27. května 1940 byl v Lucku na Volyni zatčen tajnou policií NKVD a přesně o tři měsíce později odsouzen za špionáž ve vykonstruovaném procesu ke třem létům vězení.

Od 20. listopadu 1940 si trest odpykával v jednom z lágrů „souostroví Gulag“ Kargopollagu ležícím v Archangelské oblasti na severu Ruska.

Na svobodu díky amnestii
Tak jako stovky dalších československých občanů jej odsud vysvobodila teprve amnestie vyhlášená počátkem roku 1942, tedy téměř půl roku po obnovení čs.-sovětských diplomatických vztahů. Propuštění vězni byli na základě vzájemné dohody, která předpokládala vznik čs. vojenských jednotek na sovětském území, odesíláni do Buzuluku v Orenburské oblasti, kam Kobrle dorazil po téměř měsíc trvající cestě dne 10. února 1942.

Připraven bojovat. Rudolf Jelínek po okupaci v březnu 1939 neváhal
Protože se v důsledku věznění nacházel ve velmi špatném fyzickém stavu, mohl být v jednotce prezentován až 23. února 1942. Přesný průběh jeho vojenské služby je díky nedbale vedené vojenské dokumentaci obtížné rekonstruovat do detailu. Zcela jistě se s 1. čs. samostatným polním praporem v březnu 1943 zúčastnil bitvy u Sokolova a s největší pravděpodobností i osvobození ukrajinské metropole Kyjeva, na němž se čs. vojáci významnou měrou podíleli.

Během bojů na Dukle již zastával funkci velitele čety 120mm minometů u 4. baterie II. oddílu dělostřeleckého pluku 1. čs. samostatné brigády. Krátce po skončení Karpatsko-dukelské operace, 6. listopadu 1944, byl v prostoru slovenské obce Medvedie, respektive sousední osady Krajná Porúbka, těžce zraněn a těmto zraněním ještě téhož dne podlehl.

Pohřben byl nejprve na místním hřbitově, později však byly jeho ostatky exhumovány a znovu pietně uloženy v areálu Dukelského památníku. In memoriam byl jmenován rotmistrem pěchoty a obdržel několik vyznamenání.

Amnestovaným špionem však zůstal dalších 23 let po své hrdinské smrti – teprve 29. února 1968 byl v Sovětském svazu soudně rehabilitován.

Jiří Plachý

zdroj:
https://www.lidovky.cz/orientace/stanislav-kobrle-smrt-na-prahu-vlasti.A251102_092426_ln-orientace_halu

foto: Stanislav Kobrle jako politický vězeň Stalinského režimu v roce 1940.
zdroj: archiv autora