Spříznění volbou i osudem

Nedávno jsme si připomínali významné výročí - dvacet let od pádu komunismu. Při té příležitosti se v tisku, rozhlase i televizi objevilo mnoho článků o Listopadu 1989 a událostech kolem oněch revolučních dnů i vzpomínek na ty, kteří se svobody nedočkali, ale významně k ní přispěli. Statečnými postoji, bojem se zbraní v ruce za války, odbojovou činností. Hovořilo se o těch, kdo byli léta vězněni v komunistických kriminálech i jinak perzekvováni. Stojí za pozornost, kolik je mezi těmi osobnostmi Rusínů, těch, kdo jsou s nimi spojeni rodovými kořeny či na Podkarpatské Rusi prožili část života.

Z článků posledních týdnů bych ráda za ostatní zmínila aspoň dva (MF Dnes 14. 11. 1009). Vyprávějí příběhy, kteří mají s Podkarpatskou Rusí mnoho společného a jsou symptomatické pro osudy tamních lidí. Jiřina Tvrdíková, dcera českého četníka, služebně přiděleného na Podkarpatskou Rus, studovala na zdravotní škole v Užhorodě, kde ji těsně před maturitou zastihlo rozbití Československa. Spolu se spolužáky zamířila do Sovětského svazu, kde jak věřila, budou bojovat proti nacistům. Hned na hranicích je zatkly sovětské orgány, obvinily ze špionáže a odsoudily na tři roky. Prošla martýriem sovětského vězení a lágrem na Sibiři u Uchty (málem tu umřela). Teprve po dlouhé době nastoupila do vznikající čs. armády, působila jako zdravotnice na frontové linii, byla několikrát zraněna, mj. i na Dukle…

Rusín Jan Plovajko měl podobný osud: zatčení sovětskými orgány, transport do sibiřského lágru s krutým režimem. Až po letech se mu podařilo dostat se k čs. vojenské jednotce. Účastnil se těžkých bojů na východní frontě, nepřijal nabídku spolupráce se sovětskou NKVD. Po válce zůstal v armádě, ale po únoru 1948 se opět vzepřel: odmítl se podílet na politických čistkách. Ta k ho vyhodili.

Podobné osudy měla spousta podkarpatských obyvatel; připomínám je pro jejich statečné činy a dramatické životní osudy, ale i z jiného důvodu. Jsou totiž svědectvím i dokladem o souvislostech a úzké propojenosti naší historie a dějin Podkarpatské Rusi i osobností, na něž může právem být hrdé Podkarpatí i náš stát. Je to spřízněnost volbou, osudem a myslím, že i srdcem.

AGÁTA PILÁTOVÁ