Stále živý odkaz Otce Ivana

 

Vzpomínka na Ivana Ljavince je stále živá a zůstane v srdcích všech, kdo ho znali. Jeho život a práci určovala hluboká víra, statečnost, aktivní a tvořivý přístup k věcem církve i k věřícím, stejně jako velká lidská dobrota a laskavost. Osobnost Otce Ivana charakterizuje biblický citát, který si vybral jako osobní krédo: „Hospoď kriposť moja“ (Hospodin je má pevnost, Žl 27,1). Dne 18. dubna 2013 by se dožil devadesáti let.

Titulární biskup akalissenský a emeritní apoštolský exarcha řeckokatolické církve mons. Ivan Ljavinec zemřel 9. prosince loňského roku ve věku osmdesáti devíti let. Připomínáme si zároveň i jeho významné životní jubileum - nedožité devadesátiny.)

Ivan Ljavinec se narodil 18. dubna 1923 ve Volovci na Podkarpatské Rusi v rodině učitele s devíti dětmi. Maturoval na ruském gymnáziu v Mukačevě. Teologii studoval v Užhorodě a ve Vídni, kněžské svěcení přijal z rukou prešovského řeckokatolického biskupa Pavla Gojdiče v červenci roku 1946. Po sovětské okupaci Podkarpatské Rusi se nemohl vrátit do své mateřské diecéze, a proto zůstal v Prešově, kde se stal sekretářem biskupa Gojdiče. Stal se také redaktorem časopisů Blahovistnik a Zorja. V září 1949 byl jmenován spirituálem tamního kněžského semináře.

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve v Československu komunistickým režimem v roce 1950 a po uvěznění biskupa Gojdiče, jmenoval internovaný světící biskup prešovský Vasil Hopko generálním vikářem s mimořádnými pravomocemi právě o. Ivana Ljavince, který ovšem musel působit tajně. V roce 1955 byl však zatčen i on a o rok později ve vykonstruovaném procesu spolu s dalšími šestnácti obžalovanými odsouzen na čtyři roky do vězení. Po propuštění začal pracovat v Praze – měl zákaz pobytu v košickém a prešovském kraji - v dělnických profesích. Byl mj. popelářem, topičem, průvodčím.

 

Pokračoval však dále v pověření, jímž ho ustanovil biskup Gojdič a všemi silami se snažil o obnovení a oživení řeckokatolické církve. Ve spolupráci s pražským arcibiskupem Tomáškem organizoval celostátní petiční akci na obnovu činnosti řeckokatolické církve, která byla díky neúnavnému úsilí skutečně obnovena. Otec Ivan byl v dubnu 1969 jmenován farářem řecko-katolické farnosti u sv. Klimenta v Praze. V lednu 1993 se stal biskupským vikářem řeckokatolické církve v České republice.  Byl také nadaným básníkem a publicistou, vydal sbírky veršů.

Osobnost Otce Ivana charakterizuje mj. také skutečnost, že finanční částku, kterou dostal jako odškodnění za věznění, věnoval na zvony ve své rodné obci. Papež Jan Pavel II. ustanovil bulou ze dne 15. března 1996 na území České republiky apoštolský exarchát pro katolíky byzantsko--slovanského obřadu a Mons. Ivana Ljavince jmenoval prvním apoštolským exarchou a titulárním biskupem akalissenským. Ten vzápětí přijal v Římě v bazilice svatého Klimenta (30. března 1996) biskupské svěcení.

Poslední léta svého života strávil na zaslouženém odpočinku v Domově sv. Alžběty v Žernůvce u Brna. Věřící i všichni, kdo si ho vážili a měli rádi, se rozloučili se svým biskupem 12. prosince 2012 v katedrálním chrámě sv. Klimenta v Praze. Tělesné ostatky biskupa Ljavince byly převezeny do rodného města Volovec na Ukrajině, kde budou po pohřebních obřadech uloženy k věčnému odpočinku. Vičnaja jemu pamjať!
 

ap