Totální vyčerpání a pak smrt. „Zapomenutá“ pandemie zabila víc lidí než první světová válka

SVETOVÁ EPIDÉMIA: ŠPANIELSKA CHRÍPKA 

SVĚTOVÉ EPIDEMIE | Zatímco dnes čelíme koronavirové pandemii, před sto lety, konkrétně od ledna 1918 do prosince 1920, se světem přehnala jako ničivá smršť pandemie tzv. španělské chřipky. Stalo se tak v době, kdy se vlády jednotlivých zemí složitě vyrovnávaly s drastickými dopady první světové války, včetně hospodářské recese, jež byla dána mimo jiné komplikacemi spojenými s přechodem válečné ekonomiky na mírovou. Následky byly zdrcující: zatímco první světové válce padlo na bojištích za oběť přes deset milionů mužů, pandemická nákaza si vyžádala celé desítky milionů obětí, nejvyšší odhady se blíží až stům milionům mrtvých.

Kde se děsivá pandemie vzala, jaký měla průběh a důsledky? Pokud jde o její počátky, o její ohniska, existuje hned několik hypotéz. Jako nejpravděpodobnější se jeví čínský původ španělské chřipky, odkud se nákaza podle některých odborníků rozšířila nejprve do Spojených států amerických a poté dále do Evropy. Podle jiné hypotézy vše začalo ve vojenském táboře v americkém Kansasu, odkud se nákaza ještě v roce 1917 dostala do dalších amerických vojenských základen i mimo ně (především na východní pobřeží USA včetně New Yorku) i mimo americký kontinent. Podle třetí hypotézy mohlo vše začít přímo v Evropě, konkrétně v britském vojenském lazaretu, respektive ve vojenské nemocnici ve francouzském Étaples, jež se nacházela v blízkosti tzv. západní fronty.

Pro všechny případy nicméně platí, že se jednalo o zmutovaný dravý ptačí virus, přenesený na prasata a nejspíš i na další zvířata a poté do lidské populace. Důležitým, dost možná klíčovým faktorem, jenž měl podíl na vysoké úmrtnosti španělské chřipky, byl tzv. efekt cytokinové bouře, což znamená, že virus vyvolával mimořádně silnou imunitní reakci organismu, která zcela vyčerpala tělo pacienta, a to nemělo sílu bránit se nemoci.

Název „španělská chřipka“ tedy nemá, jak vidno, nic spojeného s původem onemocnění, ani se skutečností, že by jím Španělsko bylo – ve srovnání s ostatními zeměmi – nějak zvlášť silně zasaženo. S vysokou pravděpodobností vznikl tak, že zatímco v zemích, jež byly ve válečném stavu, vlády o nemoci z celkem pochopitelných důvodů příliš neinformovaly, aby nedemoralizovaly již tak vyčerpané vojáky i civilní obyvatelstvo, na něž tíha války dopadala stále tíživěji, v neutrálním Španělsku, kde ochořel také panovník král Alfons XIII., byla situace jiná. Španělský tisk psal o chřipce a o jejích dopadech velmi otevřeně, a proto si ji evropská i světová veřejnost spojovala – včetně názvu – právě se zemí na Pyrenejském poloostrově.

Populace byla vážně postižena již první fází chřipky na jaře 1918, které ale tehdy padli za oběť především, byť nikoli výhradně, starší a i jinak než chřipkou nemocní a hlavně obecně oslabení lidé. Druhá fáze, která začala v létě 1918, již byla naprosto devastační, tentokrát navíc masově umírali i mladí, zdraví a silní lidé, nejčastěji mezi dvaceti a čtyřiceti lety věku. Vrchol nejen této druhé vlny, ale celé pandemie, přišel v říjnu a na počátku listopadu 1918, těsně před koncem světové války, jež měla, mimochodem, velký podíl na celkovém oslabení fyzické kondice a zdravotního stavu (včetně imunitního systému) evropského i zámořského obyvatelstva. V následujících dvou letech už počet nemocných klesal a počet obětí nebyl zdaleka tak dramatický jako na podzim 1918.

Nákaze se nevyhnul ani jeden kontinent. Přehledy Světové zdravotnické organizace a další zdroje v této souvislosti nabízejí zajímavá čísla a srovnání. Pokud jde o Evropu, dvě hlavní země Dohody (tzv. Entente Powers), Velká Británie a Francie, měly výrazně nižší počet mrtvých (v Británii kolem čtvrt milionu lidí, ve Francii mezi 125 000 a čtvrt milionem lidí) než jejich spojenec – Itálie (přes 400 000 obyvatel) a než hlavní poražený – císařské Německo (téměř čtyři a půl milionu lidí); v případě Ruska se nejčastěji uvádí 450 000 mrtvých.

Pokud jde o zámoří, Spojené státy americké evidovaly mezi půl milionem a 650 000 mrtvých, Japonsko registrovalo necelých 400 000 mrtvých. Údaje z Číny se silně rozcházejí, v zásadě od jednoho až po devět milionů; ztráty v Indonésii činily přibližně jeden a půl milionu životů, v Indii přerostly, zdá se, dokonce patnáct milionů (v samotné Britské Indii dosáhly podle reálných odhadů téměř čtrnácti milionů). Španělská chřipka se nevyhnula ani velmi vzdáleným oblastem, například od civilizace izolovaným ostrovům v Pacifiku, kde po sobě zanechala rovněž děsivou spoušť; přesně ale nelze tamní čísla garantovat.

Martin Kovář

Zdroj:
https://www.info.cz/svet/totalni-vycerpani-a-pak-smrt-zapomenuta-pandemie-zabila-vic-lidi-nez-prvni-svetova-valka-44603.html