​​​​​​​TURJANICA Ivan (*1901 †1955)

TURJANICA Ivan Ivanovič (*25. 5. 1901 Rjapiď, dnes Ukrajina – †27. 3. 1955 Užhorod, Ukrajina), komunistický politik. Původním povoláním kominík. V roce 1917 narukoval do rakousko-uherské armády, po rozpadu monarchie se zapojil do komunistického hnutí v Budapešti; v roce 1919 byl vojákem maďarské Rudé armády a bojoval na rumunsko-maďarské frontě. Po pádu komunistické diktatury v Maďarsku se vrátil ke své původní profesi kominíka v Budapešti.

V roce 1924 se vrátil na Podkarpatskou Rus a vstoupil do KSČ (1925). V letech 1930–1933 absolvoval školení na komunistické univerzitě v tehdejším hlavním městě sovětské Ukrajiny, Charkově. Během studia v Charkově byl naverbován jako agent sovětské tajné služby NKVD (předchůdce KGB) pod krycím jménem Turef. Po návratu do ČSR stál v čele komunistických odborů na Podkarpatské Rusi, v roce 1939 emigroval do SSSR. Na počátku formování československé vojenské jednotky v SSSR (1942) se na příkaz NKVD přihlásil jako osvětový důstojník. V říjnu 1944 byl velitelem 1. československého sboru v SSSR, generálem L. Svobodou, po dohodě s NKVD doporučen jako poradce zplnomocněného ministra pro osvobozené území Františka Němce.

Dne 27. října 1944 přijel v rámci československé vládní delegace, vedené ministrem F. Němcem a generálem A. Hasalem, do Chustu, který byl sovětským velením určen jako sídlo vládního delegáta na Podkarpatské Rusi. 4. listopadu 1944 podporučík I. Turjanica odešel z Chustu do Mukačeva „na návštěvu matky“ a již se nevrátil. V sovětské zóně na jeho pokyny čekalo dalších 36 „osvětových“ důstojníků a poddůstojníků komunistů v čele s později nechvalně známým majorem B. Reicinem. Tato skupina zahájila v kraji ostrou protičeskoslovenskou kampaň, která za podpory a účasti sovětských komandatur přerostla v „hnutí za opětovné sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou“. Polním prokurátorem 1. československého armádního sboru v SSSR byl Turjanica označen za dezertéra, avšak velitel sboru generál L. Svoboda odmítl podepsat zatykač. Na konferenci komunistů v Mukačevu 19. 11. 1944 byla založena Komunistická strana Zakarpatské Ukrajiny (KSZU) v čele s I. Turjanicou. KSZU si stanovila za hlavní úkol tzv. opětovné sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Ve skutečnosti však šlo o plánovanou anexi východní provincie Československa – Podkarpatské Rusi – ze strany Moskvy. I. Turjanica se v této akci stal horlivým vykonavatelem v roli loutky.

Na 1. sjezdu národních výborů Zakarpatské Ukrajiny (26. 11. 1944), organizovaném politickými orgány 4. ukrajinské fronty, hlavním komisařem a Stalinovým důvěrníkem generálem L. Z. Mechlisem a jeho zástupcem plukovníkem L. I. Brežněvem a dalšími sovětskými „odborníky“, byla ustavena tzv. Národní rada v čele s I. Turjanicou jako vláda a zároveň dočasný zákonodárný orgán loutkového útvaru „Zakarpatská Ukrajina“. Tento „státeček“ a jeho premiér měli být jakýmsi nárazníkem mezi československou vládou v Londýně a vládou SSSR. I. Turjanica plnil s pohotovostí lokaje příkazy sovětských chlebodárců. Osobně předal jménem Národní rady ministru F. Němcovi „ustanovení“ sjezdu o vystoupení Zakarpatské Ukrajiny z ČSR a ultimátum, aby československá delegace do tří dnů opustila zemi. Zároveň nařídil přerušit veškeré styky s československou vládní delegací i velitelstvím osvobozeného území. Zaslal jménem Národní rady dopis prezidentu E. Benešovi, v němž ho informoval o usnesení sjezdu národních výborů z 26. listopadu a vyjádřil přesvědčení, že prezident uzná jeho oprávněnost. Současně požádal generála I. Petrova, aby ve všech záležitostech týkajících se země jednal pouze s Národní radou jako s jedinou představitelkou „lidové moci na Zakarpatské Ukrajině“. Nařídil na Podkarpatsku zavést moskevský čas místo středoevropského, státní hymnou a praporem Zakarpatské Ukrajiny byly prohlášeny hymna a prapor SSSR. Dekretem Národní rady byla zřízena tzv. Lidová družina jako ozbrojené síly Zakarpatské Ukrajiny, které chtěl I. Turjanica využít pro „sjednocení všech zakarpatských ukrajinských území“, čímž měl na mysli Prešovsko na Slovensku, Marmaroš v Rumunsku a část maďarského území až po Debrecín.

Dne 1. února 1945 se v Marmarošské Sihoti konal sjezd národních výborů ze 17 rusínských vesnic. Sjezdu se zúčastnila delegace Národní rady Zakarpatské Ukrajiny v čele s I. Turjanicou. Delegáti schválili petici o vytvoření „ukrajinského“ marmarošského okruhu a jeho opětovného sjednocení se Zakarpatskou Ukrajinou. Petice byla zaslána vládám SSSR, sovětské Ukrajiny a Rumunska. Podle stejného scénáře se vyvíjely události na Prešovsku. Dne 1. března 1945 se v Prešově konal sjezd „Ukrajinců“ východního Slovenska, který zvolil tzv. Ukrajinskou národní radu Prešovska v čele s rusofilem V. Karamanem. Rada se obrátila na Stalina a předsedu vlády sovětské Ukrajiny Nikitu Chruščova se žádostí o připojení Prešovska k Zakarpatské Ukrajině. Ve stejnou dobu oddíly Lidové družiny Zakarpatské Ukrajiny obsadily některé vesnice na maďarském území.

Tato nekoordinovaná iniciativa užhorodské loutky I. Turjanicy však vyvolala hněv kremelského diktátora. Stalin odmítl myšlenku připojení „ukrajinského“ marmarošského okruhu a slovenského Prešovska k Zakarpatské Ukrajině. Podkarpatské „předpolí“ SSSR ve střední Evropě považoval za dostatečné. N. Chruščovovi nařídil, aby ihned zastavil „iniciativy“ I. Turjanicy. Sovětští velitelé pak jménem Spojenecké kontrolní komise v Rumunsku bez problémů rozehnali marmarošský „ukrajinský“ Národní výbor. Zanikla i „Ukrajinská národní rada Prešovska“. Turjanica stáhl „ozbrojené síly Zakarpatské Ukrajiny“ z území Maďarska a soustředil se na sovětizaci Podkarpatska. Po válce byl I. Turjanica za své zásluhy odměněn funkcemi prvního tajemníka oblastního výboru komunistické strany SSSR (1946–1948), člena ÚV VKS(b) Ukrajiny (1946–1954), poslance Nejvyššího Sovětu SSSR (1946–1948). Jak se však ukázalo později, všechny tyto funkce byly pouze dočasné.

V roce 1948 začala na Podkarpatsku urychlená „rotace kádrů“, nahrazování místních osvědčenými východními kádry. Tento proces neobešel ani „sjednotitele“ I. Turjanicu. Začátkem roku 1948 byl odvolán z funkce prvního tajemníka oblastního výboru strany a jmenován předsedou oblastního sovětu, což byla pouze formální funkce. I. Turjanica byl tímto postupem svých chlebodárců otřesen, přesto se jako disciplinovaný aparátčík navenek neprojevil. Zemřel v nedožitých 54 letech.

prof. Ivan Pop