Týden v Jasině po dvou letech

I když znáte řadu pěkných míst, některá musíte vidět častěji; asi proto mě po dvou letech opět uvítala Jasina. Věnec hor obklopující městečko nepostrádá zvláštní půvab, některé vrcholy lákají k náročným výstupům, aby poutníka odměnily čarokrásnými výhledy.

Pod Hoverlou jsem s potěšením zaznamenal významnou změnu znamenající sblížení obou našich turistických světů. V krajině pod Karpaty začali značit cesty – a navíc podle našeho vzoru. Jestliže se přeme, zda je vhodnější český způsob ukazatelů v kilometrech, nebo slovenský s časovými údaji – zde budou uspokojeni všichni. Oběma se vychází vstříc, na tabulích jsou oba způsoby. V této věci se vracím k loňskému číslu našeho časopisu, kde byl otištěn názor, aby se upustilo od značkování cest. Nechte volnou přírodu, můžete se orientovat kompasem – bylo tam proklamováno. Současný čilý ruch na horských cestách zrodily právě značky (na Hoverlu vedou dokonce tři značené cesty z několika stran!). Regulovaná turistika chrání chodce a zabraňuje devastaci krajiny.

Jasina mě přivítala nečekanou změnou. Stal jsem se zde svědkem velké proměny tohoto venkovského města. Nevzhledné obchody a krámy podél hlavní „třídy“ se stanou brzo minulostí, neboť střed obce přebudoval jakýsi investor – bohatec v moderní obchodní centrum. Za budovou kdysi plánovaného rakouského hotelu vyrůstá nové středisko nákupů, jež má podobu podkovy s řadou galerijních obchůdků – každý pro jiný sortiment. Od této vkusně vybudované obchodní základny je oddělena tržnice skládající se z mnoha dlouhých pultů, kde bude radost nakupovat ovoce a zeleninu. Vedle se připravuje nezbytné parkoviště pro trhovce. Té ž obecní radní se odhodlali od naší minulé návštěvy obec zvelebovat, seč jim fnance stačí. Vnímavý návštěvník oceňuje budování velmi potřebné regulace Tisy, která město při povodních tolik sužuje. Jinak se obec zatím na víc nezmůže. Odkryté kanály stále hrozí, veřejné osvětlení je nedostatečné, nekázeň řidičů zůstává stále problémem, není důsledně postihována. S dojetím jsem sledoval starší rodičovský pár kladoucí květiny ke stromu, u něhož našel smrt jejich syn vinou údajně opilého motoristy…

Byli jsme spokojeni s ubytováním i stravou v nově otevřeném hotýlku v blízkosti pekárny, kde si bylo možno koupit chleba doslova přímo od pece. Zde jsme mohli pozorovat výheň živenou dřevem. Jinak co se týká nákupu: hřivna ke koruně klesla asi dva ku jedné, avšak ceny produktů se zvýšily. I tak však nejsme v nevýhodě. Např. za bochník chleba přímo od pece jsme zaplatili asi 7 korun, kilo hroznů stálo 2O korun, meloun stál sedm korun za kilogram. Vyplatí se tu koupit náramkové hodinky – ty stojí v rozmezí 12O–35O korun. Podobně levně pořídíte tvrdý alkohol či cigarety.

Protože však místní mají nízké mzdy i důchody, ceny nejsou pro obyvatele zrovna výhodné. Hlavní starostí zůstává velká nezaměstnanost.

A jinak? Podkarpatská Rus se k vyspělým zemím přibližuje mílovými kroky svými klady i zlozvyky – například čmáranicemi po fasádách…
 

JAN ROMAN