Umírají lidé, kteří mohli žít, říká lékař a spoluautor Výzvy z první línie Jiří Sagan

Jedním ze tří autorů výzvy k ­ lidem, aby dodržovali hygienická opatření, a zároveň žádající některé lékaře, ať je nezpochybňují, je Jiří Sagan, vedoucí lékař JIP z kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava. V rozhovoru popisuje, proč výzva vznikla a jaká je nyní situace ve fakultní nemocnici.

Jste jedním ze tří autorů výzvy, každý je z jiné nemocnice. Jak jste se k sobě dostali?
Jsme kolegové, známe se. K sepsání jsme se rozhodli, protože jsme už chtěli veřejně reagovat na to, jak onemocnění covid-19 vnímá laická veřejnost, i na to, jak na něj reagují někteří kolegové. Neměli jsme na výzvu mnoho času, ale už jsme se prostě museli ozvat.

Vaše výzva a petice profesora Pirka se setkaly v čase. Byla to náhoda?
Spíše shoda okolností. My jsme měli naši výzvu přes víkend v hlavách, do toho přišla ta petice, takže jsme naši výzvu zveřejnili.

Je mezi příznivci a odpírači roušek i nějaký další problém?
Nemyslím si. Je to jen o tom, jak je člověk nastaven mentálně vůči autoritám. Když renomovaný epidemiolog řekne „má to být takto“, tak má asi nějaký důvod, proč to říká.

Ale renomovaný kardiolog, také lékař, říká, že to je jinak.
To ano, ale renomovaný kardiolog je kardiologem, ne epidemiologem. Já se také nevyjadřuji ke kardiologické problematice, k trhání zubů a podobně. Pokud ten názor mám, tak si jej schovávám. Právě proto jsme vystoupili. My ty dopady v praxi vidíme na vlastní oči, známe je. Je to infekční onemocnění, my jsme infektologové.

Jak dlouho jste se k té výzvě odhodlávali?
My jsme původně zamýšleli, že si výzvu jen tak pošleme mezi kolegy, mezi jednotlivými pracovišti v republice. Vůbec jsme netušili, že to bude jako škrtnutí sirkou ve stohu plném slámy, jak to nazval další z ­autorů, Aleš Chrdle, primář v českobudějovické nemocnici.

Překvapily vás ty reakce?
Moc. Podpora kamarádů i reakce veřejnosti. Samozřejmě víme, že nebudeme všem po chuti.

Byly i negativní reakce? Hlavně ze strany odborné veřejnosti?
Všichni se k tomu postavili velmi hezky. Postavilo se za nás třeba společenství děkanů lékařských fakult s tím, že nesouhlasí s peticí profesora Pirka. Stejného názoru, jako máme my, je také Milan Kubek, šéf lékařské komory.

V čem je tedy ten hlavní problém, proč vznikla vaše výzva?
Chtěli jsme ukázat laické veřejnosti, ale i některým kolegům, kteří vůbec nevědí, jak to na covidových pracovištích vypadá, jaká ta situace ve skutečnosti je. Opravdu nejde o ­lehká onemocnění.

Vedle veřejnosti jste ve výzvě oslovili i některé své profesní kolegy. Proč?
My se snažíme opatřeními, která jsou v tuto chvíli nutná, zabránit, aby se nezhroutil zdravotnický systém, a zároveň ochránit rizikové pacienty. Rizikové ať už dalšími onemocněními, nebo věkem. A někteří kolegové tomu moc nepomáhají.

Řekl jste, že jste měli v létě spoustu práce. Ta práce byla s­ pacienty nakaženými covidem?
Ano. A stále ještě jí hodně je. Přesněji, je jí stále více.

V průběhu prázdnin byl ale na veřejnosti relativně klid.
Z pohledu laické veřejnosti v průběhu prázdnin relativní klid asi byl, ale my tady jedeme v podstatě od března ve velkém zápřahu. A některé věci pro nás byly poslední kapkou. Pak už jme se museli vyjádřit.

V čem ten nárůst práce spočívá?
Není to jen o počtu pacientů. Je to i­ o dalších souvisejících věcech. Člověk se kvůli koronaviru musí jinak oblékat, starat se, aby se nenakazil, dbát více na dezinfekci, hygienu.

Dá se srovnat období před březnem a po něm, co se vaší běžné práce týče?
Před covidem jsme nechodili v celostních oblecích, měli jsme jednodušší ochranné pomůcky, pláště. Teď se oblékáme do celostních obleků, k tomu máme dvoje rukavice, masku nebo respirátor. Ta změna je velká. Ale už jsme si zvykli.

Dá se v takovém obleku vydržet?
Musíme. Ale my lékaři jsme v těchto oblecích podstatně méně času než sestry, které jsou u pacientů delší dobu. Ošetřovatelská práce je u covidových pacientů hodně náročná, za to jim patří velký dík.

Jsou ochranné pomůcky, které používáte, dostatečně účinné?
V první vlně se u nás nikdo nenakazil, takže účinné jsou. Nyní začíná docházet i ke komunitnímu přenosu, takže je nebezpečí, že se někdo ze zdravotníků nakazí jinde, větší. Musíme poděkovat lidem z ČVUT, kteří nám na začátku pandemie vyrobili speciální helmy, bez nichž bychom na tom byli hodně špatně.

Sám jste říkal, že velké nároky má tato nemoc na sestry, na jejich nasazení. Je jich dostatek? Vyškolení sestry pro takovou práci asi není jednoduché.
Přesně tak. Problematika infekčních nemocí a ochrany je složitá a sesterský personál se časem vyčerpává a už je znát, že s přílivem nových a nových pacientů je potřeba více sester, ale i lékařů.

Panuje spor mezi „vítači“ a­ „odmítači“ roušek. Už je potvrzeno, že roušky pomáhají?
To je jednoduché. Používáním roušek chráníme hlavně druhé. Primárně jde o kapénky, jejich zastavení. Je důležité, že se na roušce zastaví.

Hovoří se také o tom, že roušky pomáhají i lidem, kteří je nosí.
Ano. Rouška zastavuje kapénky jak zevnitř, tak i zvenčí. Nepomáhají jako třeba respirátor, to je jasné, ale pomáhají.

Odpůrci roušek ale říkají, že škodí také tím, že se na roušce kapénky usadí a mohou do dýchacích cest pronikat po delší dobu.
Zdravému člověku, který nevylučuje virus, to neuškodí. Pokud jste nemocný, chráníte ostatní. Rouška je v současnosti stěžejní/zásadní prostředek pro zastavení nákazy.

Viroložka Zelená však tvrdí, že tomu tak není.
Doktorka Zelená je viroložka, ale pracuje v laboratoři, nezná tu praxi tak jako my, nepracuje v první linii, nestojí u toho lůžka. Když vidíte, jak se pacient během hodiny poté, co se dostane do nemocnice, musí zaintubovat, musí se zavést umělá plicní ventilace, tak to prostě nechcete. Vidíme ty konsekvence. Kdyby se to tady rozvolnilo moc, všechno by se zbořilo. A to nikdo nechce.

Jak hodnotíte opatření, jež nyní ve společnosti vláda prosazuje?
Hlavní je, aby se nezahltil zdravotní systém. V tomto by se z mého pohledu mohlo přitvrdit. Nošení roušek je zásadní. My jsme v první linii a vidíme, jak někteří pacienti dopadají. Nechceme, aby nám zbytečně umírali šedesátníci, kteří by jinak před sebou měli ještě dlouhý život.

Jak vůbec takový těžký průběh vypadá?
Stále ještě poznáváme, co všechno může koronavirus způsobit. Typický průběh je zápal plic. Postižení plic je většinou velké. Funkce plic následně není taková, jaká má být, snižuje se například okysličení krve. Dále mohou vznikat krevní sraženiny, které se mohou utrhnout a způsobit plicní embolii. Jsou popsány problémy s centrálním nervovým systémem i kardiovaskulárním systémem. Ale poškození plic bývá zásadní.

Jak se díváte na testování? Mají se testovat jen lidé s příznaky, nebo i bez nich?
Testování a trasování je jedním z­ důležitých represivních opatření. Ta rovnice je jednoduchá. Musíme chránit rizikové pacienty. Čili má odpověď je jednoduchá, testovat.

Všechny?
Všechny. V porovnání s jinými státy stále testujeme málo.

Pořád se mluví o tom, jestli může být člověk nakažen vícekrát, nebo zda onemocněním získá imunitu. Jak to vidíte vy?
Postupně začínáme zvát na kontroly naše pacienty, jak vypadají. Zatím jsme tady neměli nikoho nakaženého podruhé. Ale ty informace ze zahraničí samozřejmě máme.

I tam se však v současné době spekuluje, jestli nejde o nákazu například nějakou zmutovanou verzí viru.
Právě. Je toho hodně málo, co o­ viru zatím víme. To je ten hlavní problém. O chřipce toho víme docela dost, máme proti ní kauzální lék, víme, jak proti ní bojovat. Proti koronaviru máme remdesivir, ale i­ ten má svá omezení.

Čili pro těžce nakažené lidi máte jen čas a péči?
Čas, péči a určitým způsobem i to, aby se zodpovědně chovali i ti zdraví, abychom se navzájem neohrožovali.

Chodíte ještě ven či třeba do hospody?
Ven chodím, ale do hospody bych si netroufl. Maximálně na zahrádku. Žiji s rodiči, kteří už mají sedmdesát let, mám rodinu, manželku, malé děti, nechci je ohrožovat více, než je nutné.

Dá se říct, jak na tom jste, kolik máte nyní těžce nemocných pacientů?
Pacienti jsou různě po nemocnicích, my ty těžké případy sbíráme. Podle mne je jen otázkou několika dnů, než budeme plní.

Mohou to zastavit současná přísnější opatření?
My dopady těchto opatření teď vůbec nevidíme, platí zatím příliš krátce. Chce to čas, než se projeví.

Kdy se to zlepší? Kdy budete moci chodit k pacientům v „normálním“ oblečení?
Ani nevíte, jak moc si to přejeme. Ale než přijde vakcína, než se všichni provakcinují, což bude ještě nějakou dobu trvat, tady můžeme mít stále problém.


Na jaře jste nám tleskali, teď však žádáme víc, píší lékaři z první linie


Autor: Darek Štalmach

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/koronavirus-covid-jiri-sagan.A201008_210932_ostrava-zpravy_lsv?zdroj=vybava_recombee

Foto:
Nemocnice České Budějovice, a.s.