Užhorod. Masaryk navštívil před 100 lety Podkarpatskou Rus

 

 

Správní centrum Podkarpatské Rusi navštívil prezident Masaryk jenom jednou v září 1921. Prezidentův doprovod tvořili předseda vlády Jan Černý, ministr železnic Václav Burger, manželé Benešovi, sekretář Přemysl Šámal a dcera Alice.

 

Návštěva Užhorodu navazovala na cestu po Slovensku. 22. září 1921 v 9 hodin ráno opustila prezidentská kolona Košice a do Užhorodu pokračovala přes Michalovce. Přesun automobily byl doprovázen ze vzduchu vojenskou letkou. Do Užhorodu dorazila celá výprava ve 12.30 hod. Prezident byl přivítán zástupy lidu a školní mládeže u župného domu ho pozdravil župan Dr. Ivan Želtvay. Masaryk ve svém krátkém projevu připomněl jednání s rusínskými krajany v Americe a vlastní zájem na rozvoji tohoto regionu.

 

Po přehlídce čestné roty následovalo v župním domě setkání se zástupci různých spolků a institucí. T. G. Masaryk přijal zástupce všech náboženských komunit, města, legionářů, podkarpatoruských starostů, maďarských stran a kulturních spolků, a také červeného kříže. Po ukončení audiencí se prezident vrátil z Užhorodu autem do Košic, odkud odjel v 19 hodin vlakem do Nového Mesta nad Váhom, kde ve vlaku přespal a další den zakončil svou cestu uctěním památky M. R. Štefánika.

 

Památku T. G. Masaryka v Užhorodu připomíná i jeho pomník. Autorkou busty je Olena Mondičová (rozená Ilona Sinali, uváděna také jako Helena Mandičová-Šinályová a Jelena Mondičová, 1902–1975). Mondičová byla československou sochařkou rusínské národnosti, vedle T. G. Masaryka mělecky ztvárnila významné osobnosti rusínského národa. V letech 1921–1925 byla žákyní Jana Štursy, žila na Podkarpatské Rusi, v Praze, v Budapešti a nakonec v Košicích. V roce 1927 vyhrála soutěž na realizaci pomníku T. G. Masaryka pro město Užhorod, prezident poté vyhověl jejímu přání stát pro tuto sochu modelem. Mondičová pět dnů portrétovala prezidenta v jeho letní rezidenci v Lánech. V prosinci 1927 byl model pomníku schválen komisi a v roce 1928 odhalen v rámci oslav 10. výročí vzniku ČSR na Podkarpatské Rusi. Pomník se následně stal i inspirací pro mnohé další sochaře, jeho osud byl však značně komplikovaný.

 

Po odstoupení Užhorodu Maďarsku v důsledku Vídeňské arbitráže byl pomník maďarskými úřady demontován a odeslán do Čech. Vagon s pomníkem stál nějakou dobu ve východoslovenských Michalovcích. Za války se z neznámých příčin ocitl v Bratislavě na dunajské lodi, na začátku roku 1945 byl dopraven do bavorského Pasova. Po příchodu americké armády byl odeslán zpět do Bratislavy. Do Užhorodu se už nevrátil. Město se stalo s Podkarpatskou Rusí součásti Sovětského svazu a o pomník T. G. Masaryka už nebyl žádný zájem. O sochu projevilo zájem město Hranice na Moravě. Pomník byl odhalen na náměstí v Hranicích v roce 1946, avšak zde dlouho nevydržel. Na začátku 50. let 20. století se jej komunistická moc rozhodla odstranit. Pomník byl zakopán v místní pískovně a v podmínkách roku 1968 znovu odhalen. Začátkem 70. let byl však definitivně odstraněn z náměstí a roztaven.

 

Současná podoba pomníku T. G. Masaryka pochází z roku 2002 a je dílem akademického sochaře Josefa Vajce. Obnově pomníku předcházela veřejná sbírka, které se účastnily mnohé krajanské spolky a instituce. Masarykova busta na kamenném podstavci byla odhalena 28. března 2002 za přítomnosti české delegace vedené Petrem Pithartem.

 

autor: Jana Malínská, Jakub Štofaník

fotografie: UTGM