V rozmanitosti je krása, říká režisér Marko Škop

 

Filmový režiser Marko Škop se narodil ve východlovenském Prešově, po babičce má í rusínske kořeny. Jako mnoho Šarišanů, také jeho rodina má národnostně pestrý původ. Sám říká, že jeden ze svých domentárních filmu, Iné svety, natáčel právě proto, že hledal odpověď - kdo je, odkud pochází. Film jsme na jedně z našich akcí promítali, stejně jako dalšíi Škopův dokument Osadné. V obou snímcich sa věnuje Rusínům a rusínskému tématu. Za Osadně si režisér před několika lety odnesl z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech první cenu v kategorii dokumentu. Také jeho nejnovějšíi dílo, první hraný snímenk Eva Nová natočený v česko-slovenské koprodukci má už po prvních uvedeních úspěch, získal napŕ. Cenu FIRPRESCE na prestižním filmovem festivalu v kanadském Torontu. Při příležitosti české premiéry tohoto snímku byl Marko Škop nedávno v Praze, a mohli jsme ho tedy požádat o rozhovor. 

 

Pocházíte z Šariše, což je národnostně velmi pestrý region. V Prešově a vůbec na východě Slovenska žije hodně Rusínů, však i vy máte rusínské předky...

Otázka mé vlastní identity - kdo jsem, odkud pocházím, čím se vlastně cítím být - to byl hlavní hybatel, proč jsem natáčel Ine svety. Pojednává o regionu Šariše, o tom malém Babylónu, kde je obrovský mix kultur; národností, lidí. Myslím, že jsem ve filmu na tuto otázku nakonec odpověděl. Nejen sobě, ale věřím, že jsem dal klíč k odpovědi i jiným lidem: Právě v rozmanitosti je největší krása! Nejsme všichni stejní, hovoříme jinak, máme jiné zvyky, jinou kuchyni, dědina od dědiny se lišila řečí i krojem. Nejsem vůbec zastáncem výpravného folklóru, a takzvaný folklór „z konzervy" se mi příčí, ale mám rád to, co je tradiční, co je naše, co nás odlišuje. Protože - to nás přece taky určuje.

 

Vaše dokumenty Osadné a Iné svety se hodně dotýkají rusínské národnosti, Rusínů jako etnika. Jak tyto filmy přijali konkrétně ti, o nichž pojednávají - Rusíni na Slovensku? Poznali se v nich? 

Především v nich hodně rezonoval film Osadné, protože je vysloveně o rusínské obci, a téma Rusínů se v něm hodně zdůrazňuje. Ohlas byl neuvěřitelný, ani jsem nečekal, že takový bude. Například rusínský karikaturista Fedor Vico, který byl jednou z postav toho filmu, byl vysloveně velmi překvapen až zaskočen pozorností, jakou mezi Rusíny ten film vzbudil. Zažili jsme třeba představení v Humenném, v obrovském místním kulturním domě pro publikum asi pěti set lidí. Přijetí i síla potlesku - to bylo něco, na co se nezapomíná. Tam i jinde s uspokojením zaznělo, že téma Rusínů není mimo vlastní komunitu příliš frekventováno, proto je dobře, že ten film vznikl a získal ocenění v Karlových Varech. Díky tomu se o něm hodně psalo v médiích, a mluvilo se v té souvislosti i o Rusínech jako takových. Možná tím vzbudil v Rusínech pocit hrdosti. Říkali si, je to o nás, a má to kvalitu i ohlas. Myslím, že rusínské publikum to přijalo unisono velmi dobře.

 

Připomeňme, že i mezi diváky v Česku měl film kladný ohlas. Od uvedení Osadného už uplynulo pár let. Proměnilo se podle vašeho názoru za tu dobu na východním Slovensku vědomí národní identity Rusínů, či změnily se jejich problémy - například v regionu, z nějž pocházíte a který dobře znáte?

Moc ne. Loni na konci roku jsem byl kolem Vánoc v Prešově za Fedorem Vicem, šli jsme si sednout na pivo. A vnímal jsem, že to, co je už dlouhá léta součástí našich debat, bylo i v této chvíli zas na stole: diskuse o konfliktech, trochu ideových, trochu jazykových či majetkových. Stále živé je i téma vztahu Ukrajinců a Rusínů, atd. Tedy otázky, kterými se zabývá i film Osadné, jsou stále tytéž. Myslím, že stav této problematiky je pořád stejný: na jedné straně zápas o jazyk, ale na druhé straně - ten jazyk stále žije! Mluví se jím, rodiče jej přenášejí na své děti.

 

Mění se něco v souvislosti s konfliktní situací na Ukrajině?

Hranice je tam velmi blízko, lidé o to citlivěji vnímají, co se na Ukrajině děje. Část fandí „ruskému" směru, tj. Putinovi, možná stejně velká část fandí Ukrajině. Je to velmi komplikované a různé - myslím, že od rodiny k rodině.

 

Proměňuje se soužití mezi různými národnostmi, tím myslíme nejen mezi Rusíny a Slováky, ale i mezi jinými?

Obecně sleduji, a je mi to hrozně, hrozně líto, mám z toho až trauma, že ve východní Evropě se dostávají k moci nacionalisti až šovinisti, a jsou čím dál hlasitější. Když se podíváme, jak dopadly volby v Polsku, v Chorvatsku, v Maďarsku, tak zjišťujeme, že je to už dlouhodobě extrémní nacionalistická vlna a je velmi silná. Nejsem z toho vůbec šťastný. Myslím, že to všechno vyvolává nejistotu. A že to má ve všech těchto, a nejen v těchto zemích velký, velmi výrazný vliv na menšiny. Mají strach z toho, co bude, co přinese populismus, jímž je ovládán většinový národ. V lidech to vyvolává velmi těžké pocity.

 

Jak vidíte budoucnost Rusínů na východním Slovensku?

Stále věřím, že když budou rodiče učit děti svému mateřskému jazyku, když tak budou mluvit i doma, že to je klíč k identitě. Jejím základem je vždycky jazyk. A protože vím, že mnoho rodičů doma stále hovoří rusínsky, nemám obavy.

 

Vy teď žijete v chorvatském Záhřebu, a jste tam vlastně také příslušníkem národnostní menšiny, ne?

Ano, vím, že je tam český i slovenský kulturní spolek. Ale přiznávám, že na aktivní účast v národnostním životě nemám moc času, hodně pracuji na Slovensku. Když jsem přišel do Chorvatska - a vy víte, že jsem tam šel za láskou - zjistil jsem, že pokud chci s místními mluvit, ať jsou jakékoliv národnosti, můžu s nimi sice mluvit anglicky, ale pokud chci vést hlubší debatu a pořádně si s lidmi rozumět, musím se naučit jejich jazyk. Když se přesvědčili, že se snažím, že začínám mluvit, druhá strana to samozřejmě přijala a velmi to kvitovala, hodně je to potěšilo a podporovali mě. A tak se stalo, že dnes mluvím plynně chorvatsky. Stále jsem ale v kontaktu se Slováky, jednak s těmi, kteří organizují akce slovenské kultury v Chorvatsku - v té souvislosti se tam hrají i naše filmy - i s dalšími tam žijícími Slováky. Snažím se být i součástí Slováků v Chorvatsku.

 

Jaký bude váš příští režijní projekt?

Všechno vždycky závisí na tématu. Film je jen jeden, a zda to bude dokumentární nebo hraný žánr, o tom rozhodne právě téma. Jaké prostředky se pro něj lépe hodí. Připravuji teď film na téma cest lidí do zahraničí za výdělkem. V současné době dělám rešerše a rozhodnu se podle toho, jaký materiál nasbírám. Ještě nevím, zda to bude hraný film nebo dokument.

 

top, ap

 

Foto:

www.novinky.cz