Velké vyznamenání: Bokšay mezi nejslavnějšími!

V současnosti je na cestě k milovníkům sportu a na pulty knihkupců velká výpravná encyklopedie postihující celých sto let domácí fotbalové ligy (úvodní ročník byl zahájen 1. března 1925). Vedle kompletních výsledků zápasů, tabulek a střeleckých bilancí je tu také rovných sto portrétů nejznámějších hvězd z celé této éry.

Nejslavnější z „létajících učitelů" v ligovém dresu Rusj Užhorod (ligový ročník 1936/37), Alexa Bokšay, byl 1. listopadu 1937 získán mistrovskou SK Slavií Praha jako náhrada za končícího nejslavnějšího brankáře klubu a reprezentace Františka Pláničku. Byl velkou oporou Slavie při jejím slavném vítězství ve Středoevropském poháru 1938 a u dalších dvou titulů mistra ligy. (V hráčském registračním průkazu mu Slavia vepsala jméno Aleksa Bokšay, ale v řadě pramenů je uveden jinak.)

Slavný Rusín už v Praze zůstal. Dokonce byl pověřen trenérským vedením reprezentace Československa v období příprav a kvalifikace pro mistrovství světa 1954. Z fotbalu nikdy zcela nezmizel. Pracoval ve „své" Slavii. Nejviditelněji to bylo patrně ve dvou polohách: na hřišti hrál v dresu staré gardy Slavie jako brankář ve dvojici právě s Pláničkou a v zákulisí fungoval jako tlumočník. (Přitom byl povoláním učitel a jako pedagog také působil.) Byl průvodcem zahraničních výprav při mezinárodních zápasech klubu. Jako průvodce si ho vyžadovaly pravidelně kluby z Maďarska (budapešťské Vasas, Ferencváros nebo MTK), Jugoslávci (Dinamo Zagreb, Hajduk Split, Vojvodina Novi Sad), Ukrajinci (Karpaty Lvov) i Poláci (Legia Varšava, Górnik Zabrze).

Bokšay se v tak význačné encyklopedii ocitá určitě právem.

-zý-

foto. Alexa Bokšay: „Já jsem přišel do Slavie, střídal jsem Pláničku...." 
Brankář Alexa Bokšay (27. března 1911 – 27. srpna 2007) přišel do Slavie z Užhorodu, z Podkarpatské Rusi. V roce 1938 podal vynikající výkon ve finále Středoevropského poháru (Mitropa Cup) a významně přispěl k vítězství Slavie nad Ferencvárosem 2:0. Byl obzvláště silný ve vzdušných soubojích a při vysokých centrech. Nástupce fenomenálního Františka Pláničky získal se Slavií čtyři tituly (1940, 1941, 1942 a 1943).