Za Blahem Uhlárem

Za Blahem Uhlárem

Bouřlivák, kterému zůstaneme dlužni

Petr Minařík
Včera měl v Bratislavě pohřeb slovenský divadelník Blaho Uhlár. Velký inscenátor a ještě větší inspirátor, jehož radiace ozářila několik generací umělců všech žánrů.
I když v lednu obdržel od slovenské prezidentky Zuzany Čaputové státní vyznamenání, je jen málo osobností, kterým společnost pořád zůstává tak moc dlužna. Byt jedno nám může byt nepodstatnou omluvou: Objem vykonaného dosahuje na straně Blaha Uhlára takového rozsahu, že plnohodnotnou splátku prosté nelze vymyslet.

Vystudovat divadelní režii a provozovat divadlo, kdekoliv a kdykoliv to bylo možné. S trnavskými ochotníky, prešovskými Rusíny i bratislavskými intelektuály. Od počátku nenávidět divadlo pojímané jako televizní inscenaci s možností sáhnout si na živého herce. Pod jeho rukama vznikala díla, která bystře reflektovala atmosféru společnosti. A co je důležité - v těch nejsilnějších chvílích ji pomáhala i proměňovat.

V časech, kdy se divadelní publikum přesouvalo  z hledišť na náměstí třást klíčí, aby posléze začato podnikat, cestovat a konzumovat, zakládal Blaho  v Bratislavě Divadlo Stoka. Takzvaná studiová divadla měla nejlepší léta už za sebou, kolemjdoucí doba připomínala splněný sen a celkové se zdálo, jako by nás už čekala jen kukátková nuda, ve které budeme mlčky sledovat, jak moc se nám daří.
Stoka byla v tomto kontextu zjevením a ve zpětném pohledu jde o vizionářský, byt třeba intuitivní, akt budování formotvorného společenství. Jeho zápasy o holé přežití se staly metaforickou předzvěstí procesů, které pak slovenské prostředí ovládaly a vlastně bohužel v obměnách a s pauzami ovládají stále.

Takové bytové divadlo
Bylo mi dvaadvacet, když jsme s kolegou Pavlem Řehoříkem přijeli do Bratislavy s několika banánovkami knih tří her Divadla Stoka, které jsme právě vydali. Drobný křest a velké sezení v divadelním baru. Vydávat kolektivní scénáře vzniklé z velké části improvizací připadalo divné i lidem ze Stoky, ale nakonec se kniha hodné líbila řidiči autobusu, který divadlo vozil na zájezdy. Jen nechápat, proč nevyšla v nějakém slovenském nakladatelství, ale v Brně. Blaho mu decentně vysvětlil, že doma není prorokem nikdo.

Uhlár a Stoka (stejné jako později založený soubor Skrat) to neměli lehké na počátku, kdy zemi vládl Vladimír Mečiar, milovník divadla jednoho herce, kterým byl on sám. A neměla to jednoduché ani později. Její zakladatel se nehodil nikomu.
Jeden z nejvýraznějších talentů soudobého slovenského divadla živořil a tvořil na samé hra¬nici únosnosti. Nepatrným střípkem z mozaiky obtíží je svědectví, že v posledních letech platil nájem za prostory pro divadlo z peněz, které získal z prodeje zděděného bytu.

Samozřejmě i Blaho Uhlár
mohl dát „pac" neviditelné ruce trhu, upíchnout se v některém zřizovaném divadle a zkoušet od rána do večera. Bylo to ale proti jeho povaze a popravdě by nejspíš ani nesvedl vycházet s konvenčním prostředím příspěvkového typu. Potřebovat svobodu, ať byla cena, kterou za ni platil jakákoliv.

Uhlár byl bouřlivák, před kterým si žádná dvojka vína nemohla být jistá. Uměl se rozkmotřit s každým, ale také měl v sobě integrovaný lakmusový papírek na rozpoznání lidí a talentů. Kdo za něco stál, nezůstal uraženým a poníženým dlouho.

S Blahem Uhlárem dozrála generace slovenských divadelníků, hudebníků, spisovatelů a výtvarníků, kteří dnes patří k absolutní špičce. Mnoho z nich se s ním rozešlo – vydali se vlastní cestou, ale že pro ně bylo setkání s Blahem naprosto určující, nezpochybňuje prakticky nikdo.

Slováci ožijú
Středeční poslední rozloučení v Bratislavě začínalo už v osm ráno. Budík si ale na časné ráno natáhli i největší bohémové. Uhlárův odkaz je duchovním kapitálem, který obrací naruby bezvýchodnou optiku, s níž mnozí nazírají, co se dnes na Slovensku s uměním a v umění děje.

Ani jeden z těch, kteří dnes razí novou národní kulturní politiku, není nic než pěnou dní, ať už bude mít jakoukoliv funkci. Lidé formátu Blaha Uhlára jsou těmi, od kterých se odvozuje smysl dějin komunity. A takto viděno je na tom Slovensko velmi dobře.

Petr Minařík
Autor je nakladatel.

zdroj:  FB  Salon Práva

foto: Stoka, FB
autor: Pavel Blažo