Za paní Klárou Dubskou rod.Bunganičovou

Na prahu nového roku, 6. ledna 2014, zemřela po těžké nemoci paní Klára Dubská, rozená Bunganičová. Nejbližší rodina, příbuzní a četní přátelé se s ní rozloučili v pondělí 13. ledna při bohoslužbě v řeckokatolickém kostele sv. Klimenta v Praze.

Ještě nedávno – v dubnu loňského roku -  jsme slavili narozeniny paní Kláry. Byla jsem šťastná, že se s ní osobně dobře znám, že např. bylo mezi námi i jakési pomyslné propojení přes jejího bratra – pan profesor Bunganič byl známý jazykovědec, tak trochu kolega mého otce, který byl také lingvistou, a tatínek si ho velice vážil. Měli jsme i spoustu společných známých a přátel, například vladyku řeckokatolické církve v České republice, Otce Ivana Ljavince, který byl jejím spolužákem.    

Znala jsem ji jako bystrou, vzdělanou, milou a velmi pracovitou ženu, spolehlivou a houževnatou. Vždy se cítila jako Rusínka, účastnila se několika světových kongresů Rusínů,  navštěvovala rusínské kulturní akce v Praze.

Vážila jsem si její inteligence, životního elánu, skromnosti a praktičnosti, s níž dokázala řešit životní problémy. Měla jich v průběhu let mnoho. Také jsem obdivovala její hluboký vztah k víře a řeckokatolické církvi.

Noblesní a stále půvabná paní, kterou dvakrát vyhodili z vysoké školy, nicméně se vždycky dokázala v profesi dobře uplatnit. Vytvořila domov pro muže lékaře, perzekvovaného komunistickým režimem a početnou rodinu. Většinu života působila ve zdravotnictví. Vždy pracovala nejen pro „své“, ale i pro druhé. 

Nikdy o sobě příliš nemluvila – a to jsme léta byly obě členkami Společnosti přítel Podkarpatské Rusi a pracovaly ve výboru. Spíš pracovala než povídala.

Když před časem napsala pro instituci „Paměť národa“ vlastní životopis, dokázala ho vtěsnat do 19 řádek... Přitom její život by vydal na povídku.

Klára Dubská se narodila 11. dubna 1923 ve východoslovenské Zbudské Bele jako páté dítě v početné rodině řeckokatolického faráře Petera Bunganiče. Bunganičové jsou v rusínském i slovenském prostředí známou rodinou vzdělanců, Klářin strýc prof. Ivan Bunganič byl ředitelem ruského gymnázia v Mukačevě, jeden z bratrů známý jazykovědec a vysokoškolský učitel. Klára v letech 1933 – 41 absolvovala mukačevské ruské reálné gymnázium (jejími spolužáky tam např. byli Otec Ljavinec nebo ing. arch. Ivan Pilip). Po maturitě se zapsala na lékařskou fakultu v Bratislavě, ale její studium přerušilo Slovenské národní povstání. Klára pak pracovala ve zdravotnictví. Po válce studovala na Vysoké škole politické a sociální v Praze, z níž ji komunisté po únoru 1948 vyloučili. V roce 2010 jí byl zpětně přiznán inženýrský titul..

Koncem čtyřicátých let minulého století odešla se svým mužem MUDr. Josefem Dubským do Lokte, kam manžel dostal umístěnku, absolvovala další studium, které jí otevřelo možnost pracovat jako zdravotní sestra, posléze jako odborná laborantka. Klára Dubská vychovala tři syny a těšila se z vnoučat i pravnoučat. Byla aktivistkou řeckokatolické církve, zpívala ve sboru řeckokatolického kostela sv. Klimenta, aktivně působila v rusínském hnutí. Účastnila se národnostních a krajanských akcí, byla delegátkou na světových kongresech Rusínů. Byl to vzácný člověk

Vičnaja jej pamjať!

Agáta Pilátová