Zanechali stopu v našej histórii (10)

BIRČÁK Volodymyr (* 2.3.1881 Ljubincy, dnes Ukrajina, † 21.9.1952 Tajšet, Gulag, Rusko),
spisovatel, pedagog, ukrajinský nacionalistický politik.

Studoval ukrajinské dějiny a ukrajinskou filologii na Jagellonské univerzitě v Krakově a na univerzitě ve Lvově. Po ukončení studia působil na gymnáziích ve Lvově, Drohobiči a Samboru. Člen haličské ukrajinské vědecké společnosti Naukové Tovarystvo im. Ševčenka, organizátor skupiny mladých ukrajinských literátů Moloda múza. Po rozpadu Rakouska-Uherska aktivní účastník ukrajinského státotvorného procesu, spoluzakladatel ukrajinské univerzity v Kamenci Podolském, její docent (1918-20). Po pádu ukrajinských republik hluboce zklamán neschopností a nemohoucností ukrajinských politiků emigroval do Československa a usadil se na Podkarpatské Rusi. V letech 1920-38 působil jako inspektor školského referátu, zároveň byl vůdčí osobností ukrajinského nacionalistického hnutí, jehož úkolem bylo poukrajinštit rusínské obyvatelstvo.

Zaměřil se na rusínskou mládež se snahou vytvořit odhodlané bojovníky za ukrajinskou státnost. Zakladatel ukrajinského divadla v Užhorodě, ukrajinského sportovního spolku Plast, spoluorganizátor osvětové společnosti Prosvitá, redaktor ročníku Naukoví zapysky Prosvity, redaktor týdeníku Národ, novin Ukrajinské slovo, autor ukrajinských školních učebnic, nacionálně romantických povídek a románů, studií z dějin rusínské literatury Literatumi stremlinnja Pidkarpatskoji Rusi. Sympatizoval s nacistickým hnutím v Německu, považoval ho za vzor radikálního národního hnutí. V krizovém roce 1938 napomáhal konsolidaci sil ukrajinských nacionalistů na Podkarpatské Rusi. Po jmenování autonomní vlády Podkarpatské Rusi ukrajinského směru (26.10.1938) v čele s A. Vološinem vedoucí jejího tiskového oddělení. Po rozpadu Č-SR a obsazení „Karpatské Ukrajiny" Maďárskem se odstěhoval do Prahy. Napsal memoáry Karpatska Ukrajina. Spominy a perežyvannja, jež jsou významným svědectvím o událostech na Podkarpatské Rusi v době druhé republiky. V květnu 1945 byl zatčen v Praze sovětskou kontrašpionážní službou SMERŠ, odvlečen do SSSR a uvězněn v Gulagu vTajšetu na Sibiři, v němž i zemřel.

Ivan Pop