Ceaušescu vysál Rumunsko, útěk vrtulníkem mu nevyšel

Poprava u záchodů.

Železnou rukou vládl Rumunsku téměř čtvrt století a během té doby si ze zbídačené země udělal své soukromé panství. Bleskurychlý pád Nicolae Caušeska doprovázela nejkrvavější revoluce východního bloku. Příběh jeho popravy připomíná další díl seriálu Slavné fotografie.

Kdo tehdy zmáčkl spoušť fotoaparátu, se dodnes přesně neví. Nespíš někdo z důstojníků, kteří tehdy proces a popravu Caušeskových narychlo organizovali. Odehrálo se to tak rychle, kameraman stihl natočit jen její závěr. Velmi dobře se ale ví, kdo zmáčkl spoušť pušky.

Slavné fotografie
Kapitán Ionel Boeru musí při každém výročí novinářům znovu a znovu vyprávět, že to byl on, kdo před pětatřiceti lety na dvoře tajné vojenské základny číslo 01417 ve městě Targoivště zastřelil muže považovaného za neomezeného vládce Rumunska. A s ním i jeho ženu Elenu.

„Řekli mi, abych je oddělil od sebe a zabil. Ale oni naléhali, že chtějí zemřít společně. Tak jsem jim přání splnil,“ vzpomínal před deseti lety bývalý paragán. Zatímco jednasedmdesátiletý Caušescu cestou na popraviště zpíval Internacionálu, jeho manželka vojákům nadávala do zkurvysynů.

Trojčlenná popravčí četa je postavila ke zdi bloku, ve kterém byly umístěny záchody, a udělala šest kroků zpět. Jednatřicetiletý výsadkář si přepnul kalašnikov na střelbu v dávkách a totéž nařídil ostatním.

Jenže jeden voják si zapomněl kalašnikov přepnout, druhý ve chvíli osudného rozkazu zamrzl a spoušť nezmáčkl vůbec. Boeru je proto přesvědčen, že rumunského diktátora a jeho ženu poslaly na onen svět střely z jeho zbraně.

„Zastřelil jsem je velice rychle. Věřím, že jsem jim pomohl důstojně zemřít,“ vzpomínal pro The Guardian. Za svůj podíl na konci diktatury se sice nestydí, s pochybnou slávou se ale vyrovnával těžko. Kvůli neutuchajícímu mediálnímu zájmu se mu dokonce rozpadlo manželství.

„Pořád jsem z toho nervozní. Přece jen jsem připravil o život dva lidi. To je velká věc. Ve válce by to bylo v pohodě, ale zabít neozbrojené lidi, to už je složitější. Nikomu bych to nepřál zažít, i když moje práce bylo zabíjet lidi,“ dodal v rozhovoru pro britský list.

Krvavé Vánoce
Vánoční revoluce v Rumunsku byla na rozdíl od pádu ostatních komunistických režimů ve východním bloku velmi krvavá. Její první plameny vyšlehly v polovině prosince v Temešváru. Zažehly ji vášně kolem tamního kalvínského pastora, který vytrvale kritizoval Ceaušeska a režim se ho proto rozhodl vystěhovat za hranice.

Místní maďarská komunita se ovšem postavila na jeho obranu a kolem fary vytvořila lidský řetěz. Když se k protestu přidali i rumunští studenti, akt solidarity během pár hodin přerostl v povstání. Cílem kamenů se stala místní pobočka komunistické strany, režim vyhlásil stanné právo a do města dorazila armáda. Začalo se střílet ostrými, během týdne zemřelo asi šestašedesát lidí.

Temševár. Rumunská „vánoční revoluce“ začala protesty proti vystěhování...
Do města kromě tanků na pokyn shora dorazili i horníci ozbrojení tyčemi, řada z nich se ale k demonstracím naopak připojila. Nejvyšší aparátčíci strany ve snaze uklidnit vášně slibovali propuštění zatčených, rezignaci nejvyššího vůdce ale odmítali. Sám Ceaušescu uprostřed rostoucího chaosu odjel na návštěvu Íránu a pacifikací Temešváru pověřil svou ženu.

Jenže když se vrátil, zprávy z Temešváru se přes zahraniční rozhlas rozšířily i do zbytku země. Ceaušescu se proto rozhodl svolat do centra Bukurešti velký mítink na svoji podporu. Chtěl tak zopakovat svůj trik ze srpna 1968, kdy na stejném místě odsoudil invazi do Československa a tři roky po nástupu k moci tak posílil svou popularitu.

O jednadvacet let později ovšem už byla aureola mladého nadějného komunisty dávno fuč. Rumunsko se za vlády bývalého obuvnického učně stalo jednou z nejchudších zemí Evropy, statisíce lidí trpěly podvýživou a tajná služba Securitate zmutovala v brutální aparát unášející a mučící stovky lidí.

Zatímco obyčejní Rumuni třeli bídu s nouzí, „conductor“ nechával budovat megalomanské stavby jako Palác lidu v Bukurešti nebo kanál Dunaj–Černé moře. O majetku a extravagantním životním stylu Ceaušeskových se dodnes vypráví legendy: ve svém soukromém paláci si nechali instalovat zlaté kohoutky, asi třetina Karpat sloužila jako soukromý lovecký revír generálního tajemníka.

Ceaušescu si do poslední chvíle neuvědomoval, jak moc ho lidé nenávidí. Na mítink v centru hlavního města nechal nahnat státní úředníky vyzbrojené jeho portréty a prorežimními transparenty a čekal, že na rozdíl od ostatních soudruhů ve střední a východní Evropě revoluční vlnu ustojí.

Během legendárního projevu ocejchoval krvavé události v Temešváru jako „čin fašistických agitátorů“ a sliboval navýšení minimální mzdy. Jenže neuplynuly ani dvě minuty, než se z davu začal ozývat pískot a projevy solidarity s Temešvárem. Záběry viditelně zaskočeného Ceaušeska dožadujícího se klidu se zapsaly do historie. Rumuni sledující přímý přenos pochopili, že jeho éra skončila.

„Zastavil se a odmlčel. Stál jsem daleko v davu a nejdřív jsem si myslel, že je to jen pro efekt,“ vzpomínal pro The Independent Alexandru Balan, kterému v době převratu bylo třiatřicet let. „Pak se ozvalo bučení a výkřiky ‚Temešvár‘ a ‚jdi do prdele‘. Znejistěl. Bylo to vzrušující, protože tento muž od nepaměti ovládal všechny aspekty našich životů.“

Ochranka Ceaušeska odtáhla z balkonu a hlavní město zachvátil revoluční chaos. V centru vyrostly barikády a když se mezi důstojníky rozšířila zpráva o smrti ministra obrany, začala se armáda přidávat na stranu demonstrantů. Ceaušescu se ještě naposledy pokusil promluvit k lidem, kameny ho ale zahnaly zpět do útrob sídla komunistické strany.

Otázky zůstávají
Během rumunské revoluce zemřelo přibližně 1 100 lidí, paradoxně většina z nich až po Ceaušeskově popravě. Chaotická střelba v ulicích Bukurešti ustala až 28. prosince a dodnes se pořádně neví, kdo za ni nese odpovědnost.

Po Ceaušeskově pádu převzala moc narychlo ustanovená Fronta národní spásy, jejíž vůdce a pozdější prezident Ion Iliescu ze střelby vinil diktátorovy loajální jednotky a příslušníky Securitate. On sám se před pěti lety před soudem čelil obvinění, že v roce 1989 schválně přiživoval dezinformace a „teroristickou psychózu“ jejímž výsledkem byla náhodná střelba. Soudce ovšem žalobu zamítl.

Z obklíčené budovy a rozbouřené Bukurešti prchli ve vrtulníku se svojí ženou, ministrem vnitra a premiérem. Daleko nedoletěli. Armáda tou dobou už uzavřela vzdušný prostor, pilot se obával možného sestřelení a tak přistál nedaleko Targoviště a vysadil je na silnici. Svržený diktátor a jeho žena si stopli auto, ale řidič je poznal a předal policii. Jejich osud byl zpečetěn.

Narychlo uspořádaný proces je za genocidu rumunského národa, zneužití moci a ekonomickou destrukci země poslal na smrt. Jeho organizátorem byl generál Victor Stănculescu, který jen o pár dní dříve vydával rozkazy ke střelbě v Temešváru. Sám přiznával, že zinscenovaný soud nebyl legitimní, jinak to prý však nešlo. „Spravedlivé to nebylo, ale muselo se to udělat. Pokud bychom to nechali na lidech v Bukurešti, tak by je zlynčovali,“ svěřil se BBC krátce před svou smrtí.

Autor: aha

zdroj: 
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/serial-slavne-fotografie-poprava-nicolae-ceauseska-v-roce-1989.A241218_103303_zahranicni_aha

foto: Poprava rumunského diktátora Nicolae Ceaušeska a jeho ženy Eleny ve městě Targovište (25. prosince 1989)
autor: Evenimentul Zilei