Ivan Pop: ILLÉS-ILYÁSEVICS József

ILLÉS-ILYÁSEVICS József ( *10.11.1871 Chust, dnes Ukrajina - †19.1.1944 Budapešť, Maďarsko), právník, maďarský politik rusínského původu. Patřil k té časti rusínské inteligence, jež se ztotožnila s idejí maďarského politického národa a maďarského státního vlastenectví. Jeho děd Georgij Iljaševič byl rusínským farářem, otec Jenó Illés-Ilyásevics madarizovaný rusínský právník, poslanec uherského parlamentu, soudce v procesu proti pravoslavným Rusínům v Marmarošské Sihoti 1913-14, usilovně hledaný ruskou vojenskou administrativou po obsazení ruskou armádou Marmarošské Sihoti na podzim 1914. J. Illés-Ilyásevics maturoval na gymnáziu piaristů v Budapešti, absolvoval Právnickou fakultu budapešťské univerzity QUDr. 1895). Ve studiu pokračoval jako stipendiát ministerstva zahraničí v Berlíně, Lipsku, Paříži a Londýně.

 

Od roku 1902 docent, profesor dějin práva na katolickém Ústavu Petera Pázmánye v Budapešti, autor studií z dějin práva v Uhrách, dopisující člen (1915) Akademie věd Maďarska (1936). Od studentských let aktivní účastník řeckokatolických spolků v Budapešti, předseda (1921), čestný předseda (1928) Společnosti řeckých katolíků Uher. Tato organizace prosadila vytvoření z časti Mukačevské řeckokatolické diecéze samostatnou Hajdudorožskou řeckokatolickou diecézi (eparchii) s maďarským jazykem bohoslužeb, což urychlilo proces madarizace věřících diecéze. V roce 1913 byl zvolen poslancem parlamentu za volební okruh Chust a začal se zabývat rusínským problémem, avšak válka a převrat tuto jeho činnost ukončily.

 

Se začátkem mírové konference v Paříži byl vládou jmenován členem delegace Maďarska na konferenci, expertem rusínského problému. Snažil se prosadit myšlenku ponechání území jihokarpatských Rusínů Maďarsku jako životně důležité spojnice mezi Maďarskem a Polskem. Problém Podkarpatské Rusi mu byl svěřen vládou Maďarska i po podepsaní mírové smlouvy v Trianonu (4.6.1920). Jménem Rusínů vystoupil na konferenci v Ženevě v roce 1921 o právech menšin. V Budapešti vytvořil Výbor rusínských emigrantů, vlastně maďarizovaných rusínských usedlíků v Budapešti. Jménem tohoto Výboru doručil Společnosti národů memorandum o útlaku Rusínů v ČSR a nutnosti jejich návratu do „staré vlasti", Maďarska (Un peuple libéré - et anéanti, 1921). Dokumenty podobného rázu, doručované maďarskými politiky, v Ženevě nebrali vážné. 

 

Naposledy se J. Illés-Ilyásevics zabýval problémem Podkarpatské Rusi v krizovém roce 1938. Z pověření ministerstva zahraničí Maďarska vydal několik brožur (The Autonomy Question of Ruthenia and the Czechoslovak Minority, 1938; A ruszinskói kérdés, 1939), připravoval statistické a jiné materiály pro maďarskou vládní delegaci na československo-madarských jednáních v Komárně v říjnu 1938.