Ivan Pop: SVÁTEK OLEG

SVÁTEK Oleg (Josef) (*3.2.1888, Domorodice u Vysokého Mýta -  †1.10.1941, Praha-Ruzyň), čs. brigádní generál. Studoval na českém gymnáziu ve Vysokém Mýtě, na podzim roku 1903 přešel na kadetní školu ve Vídni. Po vypuknutí 1. světové války odešel na východní frontu, 2.9.1914 byl zraněn a zajat. V srpnu 1915 nabídl své služby Svazu čs. spolku na Rusi a přihlásil se do České družiny Přesto byl do 13. srpna 1916 držen v zajateckém táboře na Sibiři. Po ukončení důstojnického kurzu byl štábní kapitán Svátek zařazen ke komisi pro formování jednotek Čs. vojska na Rusi.

Dne 1.11.1917 byl přeložen k 6. střeleckému pluku „Hanáckému", jehož velení od září 1918 převzal. S touto jednotkou se zúčastnil památného střetnutí čs. legií s německými a rakousko-uherskými vojsky u Bachmače v březnu 1918 a bojů s jednotkami Rudé armády na sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil na jaře 1920, zůstal v řadách čs. armády Pod vlivem pobytu v ruských legiích přijal jméno Oleg. Procházel různými funkcemi, absolvoval Vysokou školu válečnou. V červenci 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1935 ustanoven velitelem 12. pěší divize v Užhorodu, která se za branné pohotovosti státu stala Hraniční oblastí 42. Zahrnovala území od Slánských hor až po rumunské hranice. Operačně podléhala velitelství III. armády, jejímž úkolem bylo zajištění obrany Slovenska a Podkarpatské Rusi s cílem udržet spojení s malodohodovým spojencem ČSR - Rumunskem. Po Vídeňské arbitráži se brigádní generál Svátek se svým štábem přesunul do Svaljavy. V březnových dnech roku 1939 se štáb brig. gen. Svátka stal duší obrany Podkarpatské Rusi.

Ve večerních hodinách 14. března 1939 vláda Č-SR pověřila řízením postupné evakuace čs. vojska a civilistů z území Podkarpatské Rusi armádního generála Lva Prchalu. Tím vznikla falešná legenda o hrdinském veliteli a jakési „Prchalové armádě" na území Rumunska a Polska. Ve skutečnosti se arm. gen. L. Prchala neujal vrchního velení nad čs. jednotkami na Podkarpatské Rusi, pověřil jím brig. gen. O. Svátka. V ranních hodinách 15.3.1939 opustil Podkarpatskou Rus a odjel na Slovensko. V poledne 15. března velitel 12. pěší divize brig. gen. O. Svátek vydal rozkazy o ústupových bojích čs. jednotek: západní (v prostoru Užhorod - Velký Berezný) a střední skupiny (v prostoru Svaljava - Iršava - Chust) přechod na Slovensko, zcela odříznuté východní skupiny (v prostoru Chust - Rachov) přechod do Rumunska.

Velitel 12. pěší divize měl na začátku střetnutí s Maďary k dispozici 8 000 vojáků, kombinovanou rotu šesti tanků LT-35, obrněná auta a několik dělostřeleckých baterií. Jednotky madárské armády vyčleněné pro obsazení Podkarpatské Rusi, se skládaly z 50 000 vojáků. Divizní velitelství brig. gen. O. Svátka odjelo ze Svaljavy do Perečina u slovenských hranic 15. března odpoledne. Čs. jednotkám se podarilo upevnit obranné postavení 10 km od Užhorodu v soutěsce u Voročova, a tím stabilizovat tento důležitý uzel před Perečinem. Brig. gen. Svátek vydal rozkaz, aby postavení u Voročova bylo bráněno nejméně do poledne 17. března, a bylo tak umožněno spojení zbývajících čs. armádních jednotek střední a západní skupiny a jejich ústup na Slovensko. Obranné postavení u Voročova dokázaly čs. jednotky udržet až do časných ranních hodin 18. března. Čs. vojáci 12. pěší divize pod velením brig. gen. O. Svátka, která se jako celek postavila na odpor okupantům, opustili po zhruba 82 hodinách nepřetržitých bojů jako poslední organizovaná jednotka čs. armády Podkarpatskou Rus, odcházeli se ctí.

Po návratu do Prahy brig. gen. O. Svátek krátce působil na ministerstvu národní obrany v likvidaci. Současně se však zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON). V závěru roku 1939 vstoupil do kontaktu s gen. B. Homolou, který jej pověřil vytvořením rámcového krajského velitelství ON „Praha-jihozápad". V srpnu 1941 se nacistům podarilo rozbít ústředí ON. Dne 4. září 1941 byl zatčen příslušníky gestapa i brig. gen. O. Svátek. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy byl za prvního stanného práva 1.10.1941 odsouzen stanným soudem k smrti a ještě téhož dne v kasárnách v Praze-Ruzyni zastřelen. Po válce prezident republiky dr. Edvard Beneš vyznamenal posmrtně statečného velitele Hraniční oblasti 42 Československým válečným křížem 1939 a povýšil jej do hodnosti divizního generála.

prof. Ivan Pop

foto:  Oleg Svátek
zdroj: www.palba.cz