KOMENTÁŘ: Mnichovský podraz století
Dozvuky má podvědomě stále
Tento víkend bychom neměli zapomenout na jedno temné výročí. Před pětaosmdesáti lety byl v bavorském Mnichově sepsán ostudný diktát. A nebyl to žádný nevinný školní test ze znalostí gramatiky, píše ve svém komentáři historik a předseda Společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol.
Diktát z 30. září 1938 se týkal mezinárodních vztahů a ověřoval odolnost evropských demokratických velmocí vůči nacistickému režimu Adolfa Hitlera. Svými důsledky nasměroval Evropu a svět ke 2. světové válce. Už 85 let si tak opakovaně klademe otázku, zda se mělo Československo tehdy bránit následně očekávané invazi Hitlerova Německa a zjevně i dalších dvou sousedů, Polska a Maďarska.
Ono mnichovské setkání, které by se možná ani nemělo nazývat konferencí v pravém slova smyslu, určitě patří do učebnic mezinárodních vztahů. Na Hitlerovo pozvání dorazily tři delegace. K domácí německé přibyla italská v čele s fašistickým diktátorem Benitem Mussolinim. Další dvě vedli národní premiéři, Francouz Édouard Daladier a britskou Neville Chamberlain.
Důsledkem Mnichova bylo i následné spojenectví Hitlera se Stalinem.
Zástupci Československa, o němž se mělo „jednat“, nebyli na jednání vpuštěni. Diplomaté Hubert Masařík a Vojtěch Masný si na výsledky museli počkat. Samotné jednání, charakterizované jako „o nás bez nás“, se pak konalo v mnichovském Führerbau, sídle nacistické strany, v noci z 29. na 30. září roku 1938.
Menšina proti většině
Československo se ve druhé polovině 30. let 20. století snažilo najít s německými spoluobčany nový model soužití. Českoslovenští Němci měli mezi světovými válkami v Praze svou univerzitu, jejich politici byli členy vládních koalic, rozvíjeli se v rámci občanské společnosti. Po nástupu Hitlera k moci v Německu a propuknutí světové hospodářské krize se však politicky radikalizovali a na podporu svých ambicí založili novou stranu v čele s Konrádem Henleinem. Ten začal provádět, ve spolupráci s Hitlerem, vůči Československu politiku nepřijatelných ústupků. Čili dělali vše pro to, aby mezi Československem a Němci v pohraničí nedošlo k žádné dohodě.
Hitler ohnivě řečnil o československých Němcích jako o „mučených stvořeních“ a o tom, že „na nich páchané bezpráví musí skončit“. Této rétorice přizvukoval britský appeasement neboli politika ústupků, které byly po meziválečném Československu postupně vyžadovány Velkou Británií a Francií. Vše časem dospělo do situace, kdy vedení země, přes protesty občanů, kývlo ve vyhrocené mezinárodní situaci 21. září 1938 na ultimátum Francie a Velké Británie plnících německé požadavky. Republika měla dát autonomii pohraničním územím, kde podle sčítání lidu z roku 1910 žilo více než 50 procent německy mluvícího obyvatelstva. To vše bylo vedení Československa ochotno akceptovat, aby nedošlo k válce. I to však bylo Hitlerovi málo. Chtěl Československo rozbít a ráno 30. října 1938 byl podepsán zmíněný diktát.
Edvard Beneš v situaci, kdy neexistovalo pro republiku žádné ideální řešení, spoléhal na to, že v Evropě i kvůli diktátu z Mnichova dojde k válečnému konfliktu. Československo nebude jeho příčinou, naopak bude mít možnost se do něj posléze zapojit a po porážce hitlerovského Německa usilovat o svou obnovu. Nevěřil nadšení britského premiéra, že „zajistil mír pro naši dobu“ tím, že jeho země nebude bojovat „kvůli sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme“, a naopak musel vzít na vědomí konstatování francouzského velvyslance v Praze ohledně porušení mezinárodních smluv, závazků i práva, že „časy se mění“.
Československá republika byla tímto zcela zmrzačena. Přišla o svá historická území podél hranic s Německem a Rakouskem, která náležela zemím Koruny české již od středověku. Jednalo se o zhruba 30 tisíc kilometrů čtverečních a 3,8 milionu obyvatel, z nichž 850 tisíc bylo Čechů. Ti byli obratem vyháněni ze svých domovů bez náhrady, a inspirovali tak nevědomky dobu po skončení druhé světové války. Na své si poté územně přišly i Polsko a Maďarsko.
Zmýlená neplatí
Můžeme se zasnít, co by se stalo, kdyby premiéři Daladier a Chamberlain nechali změnit kurzy svých letadel a přistáli 29. října 1938 v Praze, ne v Mnichově. A to nikoliv kvůli poruše či špatné povětrnostní situaci, ale proto, aby podpořili Československo a demonstrovali svou připravenost mu politicky i vojensky pomoci, pokud by jej německý kancléř vojensky napadl. Oba státy by tak dostály své cti a smluvním závazkům v síti mezinárodních vztahů, které pomáhaly po 1. světové válce v Evropě vybudovat. Je otázkou, zda by pak Německo skutečně zaútočilo, nebo by evropské dějiny kličkovaly v časoprostoru trochu jinak.
Současný Mnichov je spojován se spoustou bohulibějších aktivit. Je hlavním městem bohaté spolkové země, hostil letní olympijské hry, v uplynulých dnech předváděl svůj každoroční Oktoberfest a tamní fotbalový klub Bayern, mimochodem plný cizinců, bude zase v průběhu podzimu bojovat ve fotbalové Lize mistrů. Leckdo si možná vybaví jiná mnichovská lákadla, avšak pro nás je nadále i synonymem zrady. V budově někdejší pseudokonference je dnes, možná trošku ironicky, Vysoká škola hudební a divadelní.
Diktát z Mnichova nepřinesl mír, nýbrž válku, kterou si stále připomínáme jako odstrašující memento. Ukázalo se, že pravdu měl Edvard Beneš, nikoliv Adolf Hitler a další „Mnichované“. Britové se museli záhy bránit německému bombardování a kůži jim přitom na nebi zachraňovali, mimo jiné, hrdinové právě z oné „neznámé země“. Francie se sesypala pod německou invazí jako domeček z karet a po skončení války sáhli Francouzi k sebemrskačství v podobě zřízení parlamentní vyšetřovací komise. Jak efektivně tyto komise fungují, nechejme fantazii.
Důsledkem Mnichova 1938 bylo i následné spojenectví Hitlera se Stalinem v předvečer 2. světové války. Naopak po ní do střední a východní Evropy dorazila Rudá armáda nejen jako osvoboditel, ale i jako předzvěst následné rudé diktatury, střídající tu hnědou.
Mnichovské dozvuky
Mnichov podvědomě inspiruje i mnohé pohledy Čechů skrz prsty směrem na západ. Když se třeba nadnárodní koncerny snažily vylhat z toho, jak šidí v našem regionu kvalitu potravin tím, že respektují pouze regionální odlišnosti. Nabízela se paralela, zda to tak nebylo a není ve všem, třeba i v dodržování mezinárodních smluv a závazků. I s ohledem na aktuální mezinárodní situaci, kdy si zase v Evropě poměřují velmoci svůj vliv a snaží se vymezit patřičná teritoria. Práva menších zemí by proto ani dnes neměla být opomíjena, protože jsou zranitelnější jednak většími sousedy, ale i svými národnostními menšinami.
Když se píše ve škole diktát, mívají v něm jeho pisatelé chyby. Ten výše zmíněný se však neměl psát vůbec. Špatné svědomí by z něj proto měli mít i po 85 letech zejména jeho spoluautoři, tj. Francie a Velká Británie, nikoliv ten, koho se týkal. Jinak hrozí, že se může podobná situace někdy opakovat. Diktáty se zkrátka hodí spíš do školy než do mezinárodních vztahů.
Pavel Carbol
zdroj:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentar-pavel-garbol-mnichov-vyroci-zrada-hitler.A230929_160322_domaci_kori
foto: ilustrační
Aktuality
Zobraziť všetky20.07.2024
Významná postava kultúrneho života Podkarpatskej Rusi
KAIGL Ladislav (*10. 12. 1885, Praha - †1. 1. 1939, Rakovník), český správny úradník, maliar a pedagóg. Tesne pred prvou svetovou vojnou odišiel za prácou do Ruska, kde učil na gymnáziách. Počas vojny sa prihlásil k československým légiám a s ni…
17.07.2024
V Užhorode vysvätili nového gréckokatolíckeho biskupa
Po štyroch rokoch a dvoch dňoch bez sídelného biskupa dostala Mukačevská gréckokatolícka eparchia na Ukrajine svojho nového pastiera. Stal sa ním otec Teodor Macapula IVE, člen rehoľného Inštitútu vteleného Slova. Biskupská chirotónia (vysviacka…
16.07.2024
Klidný, vyrovnaný, připravený šel před 75 lety generál Heliodor Píka na popravu
Syn Milan Píka strávil s otcem poslední noc před jeho popravou, byl oběšen ráno 21. června 1949. „Není ve mně zloby, studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost,“ napsal …
16.07.2024
Heliodor Píka – celý život ve službě vlasti
V úterý 21. června 1949, právě v den výročí staroměstské popravy sedmadvaceti českých pánů, vyhasl na šibenici postavené v areálu věznice v Plzni na Borech život hrdiny a vlastence generála Heliodora Píky. Muže, jenž se tak stal jednou z prvních o…
15.07.2024
Psychologický syndróm obete
V psychológii existuje pojem syndrómu obete – je to stav, pri ktorom človek považuje seba za obeť negatívnych činov iných ľudí alebo okolností. To sa prejavuje nielen v vnímaní sveta, ale aj v správaní. "Obeť" obviňuje z príčin svojich problémov…
15.07.2024
Rozhovor. Na Spiši bola v uhorských časoch taká chudoba, že Slováci chceli po príchode do USA zabudnúť na domov
Michael Kopanic Jr. sa narodil v americkom Youngstowne v roku 1954. Babka mu však inak ako „malý Michal“ nepovedala. Rozprávala totiž len po slovensky.
Kopanic je americký Slovák, potomok tých, ktorým sa na Slovensku hovorievalo „amerikánci“.…
Naše obce
Zobraziť galérieUjko Vasyľ
Od Parasky, šampionky v metaňu kopijov/oštepom, vťik muž.
...nedaleko!
Československý svět v Karpatech
Československý svet v Karpatoch
Čechoslovackyj svit v Karpatach
Reprezentatívna fotopublikácia
Objednať