Největšího úspěchu dosáhli českoslovenští vojáci při osvobození Kyjeva

Českoslovenští vojáci se za druhé světové války účastnili řady významných střetů, patřili mezi hrstku, která za bitvy o Británii odrazila útoky Luftwaffe, i mezi tobrucké krysy bránící obležený přístav. Největšího úspěchu však dosáhli před osmdesáti lety při osvobozováni Kyjeva. Československá samostatná brigáda se dostala jako první jednotka nejen do centra Kyjeva, ale při obchvatu přes něj i k břehu Dněpru, takže byli zbylí Němci obklíčeni.

„Osvobození Kyjeva v listopadu 1943 považuju z hlediska československé vojenské historie za nejúspěšnější operaci československých pozemních vojsk za druhé světové války. I za socialismu se často opakoval oblouk Sokolovo, Dukla a Kyjev byl vždycky trošku stranou bez ohledu na to, že to byla úspěšná operace,“ uvedl Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.

Vysvětlil, proč byl úspěch 1. československé samostatné brigády pod velením plukovníka Ludvíka Svobody při osvobození Kyjeva větší: „V Sokolovu byl jeden prapor zasazen do těžké německé ofenzivy, jehož největším úspěchem bylo, že se nenechá zničit a ustoupí do druhé linie. Na Dukle měli během pěti dnů naši proniknout se sovětskými vojáky na Slovensko. Trvalo to dva měsíce za obrovských ztrát.“

„Kyjev je úžasná brilantní operace ze strany 1. československé obrněné brigády, kdy 3500 našich vojáků dokázalo od 5. do 6. listopadu během dvou dnů při útočné operaci osvobodit jednu z evropských metropolí, navíc kolébku československých legií. Za dva dny splnilo všechny postupové cíle, dalo by se zjednodušeně říci, že vjeli jako nůž do másla,“ zhodnotil postup svobodovců v Kyjevě Marek. Při bojích se naší armádně podařilo obsadit neporušené kyjevské nádraží a proniknout během dvou dnů až zase zpátky k Dněpru a uzavřít prostor.

Sověti chtěli Kyjev, což bylo třetí největší město v SSSR, osvobodit do 7. listopadu, na který připadalo výročí takzvné Velké říjnové socialistické revoluce. Rudá armáda po vítězství v letní bitvě v kurském oblouku osvobodila Bělgorod a 23. srpna i Charkov. Hned druhý den zahájila postup k Dněpru, kde Němci chtěli vytvořit novou obrannou linii.

Rudoarmějci k němu pronikli 21. září. Řeku začali bez ohledu na ztráty hned přecházet bez pontonových mostů, protože Němci ještě neměli na pravém břehu dobudovanou obranu. Sověti vytvořili 23 předmostí, ale polovinu jich ztratili nebo se z nich museli stáhnout, u Velykého Bukrynu jim nepomohlo ani vysazení 4575 výsadkářů. Němci polovinu z nich postříleli. Sověti se tam pokoušeli během října dvakrát prorazit, ale v obtíženém terénu se se jim to nedařilo. Když 1. listopadu postoupili jen o půldruhého kilometru, byli zatlačeni zpět.

To už sovětské velení rozhodlo, že se na Kyjev zaútočí od severu. Předmostí u Ljutiže bylo získáno 11. října. Svobodovci přešli Dněpr mezi 22. a 23. říjnem pomocí pontonových mostů, které byly pod hladinou, takže byly obtížně zjistitelné.

Od podpory do čela útoku
„Původně jsme měli být v boji o Kyjev nasazeni do druhé sledu s úkolem chránit bok 38. armády,“ uvedl Ludvík Svoboda v knize z Buzuluku do Prahy. To se Svobodovi nelíbilo a obrátil se na velitele armády Nikandra Čibisova: „Nesouhlasíme s úkolem postupovat jen v druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády… Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s vámi bok po boku… Chceme útočit v prvním sledu.“

Čibisov ho podle Svobodovy knihy z Buzuluku do Prahy vyzval, aby na mapě ukázal, kudy by chtěl postupovat. Ten to udělal. „To je ovšem směr hlavního úderu,“ říká generál Čibisov. „Uvědomuji si to, ale prokážete-li nám tu důvěru, my nezklameme,“ řekl podle knihy Svoboda. Čibisov souhlasil, a protože proti nebylo ani velitelství 1. ukrajinského frontu, československá brigáda byla podřízená 51. střeleckému sboru Rudé armády a útočila v čele.

„Naši vojáci si uvědomovali, že jdou dále na západ, že se blíží k okupované vlasti. Na to nezapomínal ani velitel brigády, který vyzýval vojáky, aby si uvědomili, že se blíží k okupované vlasti a aby bojovali, jako by bojovali za Prahu, Brno, Košice Bratislavu a Užhorod,“ připomněl Svobodova slova Marek.

„První ze všech vstoupil do boje náš první dělostřelecký oddíl. Zúčastnil se ofenzivy od 8:00 hodin a podporoval sovětskou pěchotu jejíž rojnice vyrazily k útoku v 8:40 hodin,“ uvedl Svoboda v knize z Buzuluku do Prahy o zahájení útoku na Kyjev 3. listopadu.

Sovětům se podařilo druhý den dobýt dětskou nemocnici, ale nepřítel se bránil a podnikal protiútoky. „Pátého listopadu ráno odrážíme v těsné součinnosti se sovětskými jednotami německý protiútok od předměstí Priorky na Dětské sanatoriu,“ dodal v knize budoucí prezident.

Rychlý postup až k Dněpru
Marek přiblížil úkol 1. československé samostatné brigády: „Útočili ze severu a dostali pět postupných cílů, které plnili brilantně v časovém plánu, přestože na německé straně naráželi na velké uzly odporu nebo na mohutný protitankový příkop, který když překonali, tak se jim rychleji útočilo na centrum. Měli být podporou hlavních útočících sil, ale elán a rychlost způsobila, že do některých míst, kam měly podle plánu dorazit sovětské tanky generála Kravčenka, dorazili dřív, byli rychlejší.“

V 11:30 hodin vyrazila brigáda do útoku, ve 12:30 hodin už dosáhla prvního postupného cíle a o půl hodiny později druhého. Nezastavil ji ani protitankový příkop, který překonala s pomocí ženistů. Pronikla až k mostu přes řeku Syrec, který byl podminovaný. Tankistům a samopalníkům se však podařilo dostat do týlu nepřítele a most zachránit. To brigádě umožnilo ve 14:50 proniknout do centra města a v 15:00 hodin zahájit boj o závod Bolševik. Brigáda postupovala tak rychle, že si musela levé křídlo krýt sama, protože postup sovětské 240. pěší divize vázl.

Navzdory tomu, že boje v zástavbě byly obtížné a Němci používali v zástavbě i těžké tanky a stíhače tanků, v 18. hodin dosáhli samopalníci pod velením Antonína Sochora doprovázejících rotu středních tanků Josefa Buršíka a rotu lehkých tanků Richarda Tesaříka pátého postupového cíle, kyjevského nádraží, které obsadili kolem osmé večer.

Tam se však nezastavili, aby Němci nemohli uniknout nebo zničit střed města. „Ve 24:00 hodin je volá generálporučík Moskalenko a bez jakékoli šifrovky nařizuje telefonicky: Pokračujte v útoku… Nedívejte se nalevo ani napravo a postupujte tak, aby do svítání 6. listopadu byl Kyjev osvobozen,“ napsal po letech Svoboda. Dále pokračoval: „Tanky samopalníci a ženisté vyrazili k poslednímu útoku v 02:00 hodin.“

Uspěli. „Je 6:50 hosin 6. listopadu 1943. Ohromný oblouk, jehož jedno rameno se opírá o Dněpr v předmostí u Ljutěže a druhé v Kyjevě, je uzavřen a ústupová cesta zbývající ještě do té chvíle nepříteli je přeťata. První čs. samostatná brigáda dorazila k Dněpru jako první z útočících jednotek. Kyjev, hlavní město sovětské Ukrajiny, je svobodný.“

Vysoká vyznamenání
Marek připomněl, kolik vojáků dostalo vyznamenání: „Z 3500 vojáku bylo 177 vyznamenáno sovětskými řády a vyznamenáními, asi 259 československými, většinou šlo o Československý válečný kříž nebo Medaili za chrabrost. Velitel brigády Ludvík Svoboda i samotná brigáda dostaly řád Suvorova 2. stupně. Svoboda pak dostal zpětně Leninův řád. Tři naši důstojníci byli vyznamenání prestižní Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, byl to velitel samopalníků poručík Antonín Sochor a poručíci Josef Buršík a Richard Tesařík.“

Vymazaný Buršík
Dlouho však byli zmiňováni jen Sochor a Tesařík, připomněl historik. „Po roce 1948 byl Buršík zatčen a nespravedlivě odsouzen a vězněn. Měl to štěstí, že se mu z vězeňské nemocnice podařilo uprchnout do zahraničí. Kvůli tomu zcela zmizel z naší historie, byl vymazán. Od roku 1949 do roku 1989 neexistovala jediná zmínka o něm a legendární fotografie tří hrdinů z hvězdami se vyretušovala, takže jsou tam jen Tesařík se Sochorem a Buršík nikoli.“

Kyjevská operace pozvedla prestiž
Marek také vyzdvihl, že úspěch nebyl jen vojenský, ale i politický a zvýšil prestiž exilového československého vedení: „Připomíná to Zborov, kde taky bylo 3500 legionářů, kteří útočili na rakouské pozice. Tehdejší vedení ruského impéria pochopilo, že v nich je potenciál a mohou vznikat další a další legionářské jednotky. Tady to bylo stejné, stoupla prestiž naší exilové vlády, brigáda jí byla podřízena, stoupla prestiž odboje jako takového a Sověti pochopili, že mohou formovat další brigády ať už ze Slováků, kteří pochopili že s páterem Tisem to nikam nedotáhnou a fronta se obrací.“

Vznikla nejen 2. paradesantní brigáda ze Slováků, kteří přeběhli nebo upadli do zajetí, jako u Melitopilu na konci října 1943, kde jich rudoarmějci zajali 2300. „Když se pár měsíců po Kyjevu v březnu 1944 naši dostali na Volyň, kde od konce 19. století žilo asi 40 000 našich krajanů, tak se mohla formovat třetí brigáda z našich krajanů, kteří se dobrovolně hlásili ve velkém počtu, často i celé rodiny,“ připomněl historik. „Kyjevská operace má zásadní vliv na to, že se z naší zahraniční armády na východní frontě stává armádní sbor.“

Svoboda byl člověk z masa a kostí i s chybami
Marek zmínil i význam Ludvíka Svobody: „Svoboda je významná historická osobnost, válečník, legionář, prezident a podobně jako u Beneše jsou různé názory na jeho jednotlivé činy jako v roce 1968. Není to hrdina z čítanek. Je potřeba vědět, že jednotka a její velitel byli lidé z masa a krve a měli rozličné životní zkušenosti. Jejich vztah k vlasti měl blíže k masarykovské demokracii než k představám, které se 40 let propagandisticky prosazovaly, což vedlo k tomu, že plno lidí nad vojáky na východní frontě mávlo rukou a přestalo se o to zajímat. Pak zjistíte, že komunistů v bojích u Kyjeva bylo v brigádě necelých pět procent a většina příslušníků jednotky měla na sovětský režim kritický názor, protože prožili internaci gulagy.“ Z nich je dokázal vyreklamovat právě Svoboda.

Marek na závěr uvedl, že podobné historické okamžiky si je třeba připomínat jako provokaci v dobrém smyslu: „Podívejte se, jací byli vaši předci, že byli ochotni nasazovat svůj krk, že byli ochotni řešit zdánlivě neřešitelné, když bylo okupováno území republiky a německá vojska vítězila na všech frontách.“ Připomněl, že mír není samozřejmost, jak ho mnozí berou.

Alex Švamberk

zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-historie-podcasty-nejvetsiho-uspechu-dosahli-ceskoslovensti-vojaci-pri-osvobozeni-kyjeva-40449362

foto: 
Českosloveští vojáci Antonín Sochor, Josef Buršík a Richard Tesařík vyznamenaní Zlatou hvězdou hrdiny SSSR před tankem T-34 Lidice
avtor: Jefim Kopyt