Před 145 lety se narodil Konstantin Hrabar, 3. třetí guvernér Podkarpatské Rusi

HRABAR Konstantin (*15.8.1877, Užhorod, dnes Ukrajina, - †21.12.1938 Čertiž, ČSR, dnes Ukrajina), rusínský správní úředník. Maturoval na užhorodském gymnáziu (1895), absolvoval bohosloveckou akademii v Ostřihomi (1901). Po vysvěcení sloužil na řeckokatolických farnostech ve Velikých Lučkách (1901-08) a Dubrovce (1908-21). Již před 1. světovou válkou působil jako člen župního zastupitelstva v Užhorodě, aktivně se účastnil národně politických akcí. V únoru 1919 byl zvolen poslancem sněmu (sojmu) tzv. Ruské krajiny, zřízením, kterým se maďarská vláda snažila udržet Podkarpatsko ve svazku s Maďarskem. K. Hrabar inicioval bojkot sněmu jako nátlak na maďarskou vládu, která se nevyslovila o budoucích hranicích.

Po komunistickém převratu v Budapešti se K. Hrabar otevřeně angažoval ve prospěch připojení Podkarpatské Rusi k ČSR. V letech 1921-34 generální ředitel Podkarpatské banky v Užhorodě, 1928-35 starosta Užhorodu. Dne 15.2.1935 byl jako nestranný kandidát jmenován třetím guvernérem Podkarpatské Rusi. Ve své funkcí neprojevoval žádnou politickou iniciativu, snažil se udržet neutrální pozici mezi rivalizujícími podkarpatskými politickými proudy. Jeho kompetence byli rozšířené zákonem č. 172/1937 o dočasně úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi. Funkce zemského prezidenta byla zrušena. V čele Země podkarpatoruské stál na rozdíl od jiných částí ČSR guvernér. Ve své podstatě však si guvernér zachoval i nadále jen postavení reprezentačního orgánu, jeho rozhodovací pravomoc byla omezena zemským úřadem a viceguvernérem, jehož postavení bylo zachováno.

Událostmi po přijetí mnichovské dohody byl zaskočen a bezradně sledoval boj autonomistů všech směrů o moc. Jejich rozhodnutí vytvořit autonomní vládu vzal na vědomi. Avšak podepsat provolání ministra pro Podkarpatskou Rus Ivana Párkányiho na podporu jednoty ČSR odmítl. Ministerský předseda Syrový poté Hrabara sesadil a guvernérem jmenoval Ivana Párkányiho. Hrabar byl hluboce dotčen postupem ministerského předsedy, uchýlil se na svůj statek v Čerteži u Užhorodu, kde nedlouho poté zemřel.

prof. Ivan Pop