Ivan Pop: KOSTJUK, MILOSLAVSKÝ, ZADOR

KOSTJUK Jurij (Jurij Kostjo) (*3. 3.1912 Sirma, dnes Ukrajina,  †12.7.1998 Prešov, Slovensko), hudební skladatel, sbormistr, folklorista, pedagog. Absolvoval učitelský ústav a gymnázium v Mukačevu (1935), Filozofickou fakultu UK v Praze (1947). Učitel na rusínských lidových školách, před válkou založil 40 sborových skupin na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku. Spolu se skladatelem D. Zadorem a sbormistrem R Miloslavským vydal sborník rusínských lidových písní (Narodnyje pěsni podkarpatských Rusinov, 1944). V letech 1944-45 kapelník 1. čs. armádního sboru. V letech 1945-48 učitel hudby na středních školách v Praze, zároveň studoval na UK. Po ukončení studia se zapojil do kulturního dění na Prešovsku, organizoval profesionální rusínské (ukrajinské) folklorní skupiny. Od roku 1958 asistent, docent (1966), vedoucí katedry hudby (1966-77) univerzity P J. Šafaříka v Prešově. Napsal rozsáhlé studie z dějin sborové hudby na Podkarpatské Rusi (Chorova kultura Zakarpattja i Prjašivščiny; Muzyčnyj renesans Zakarpattja v period 1918 až 1938), zpracoval fonografické nahrávky rusínského hudebního folkloru ukrajinského lingvisty Ivana Paňkeviče (Najstarši fonohrafiční zapysy muzyčnoho folkloru Zakarpattja iz archivu I. Paňkeviča).

 

MILOSLAVSKÝ Petr Petrovič (*23.6.1896 Petrohrad, Rusko, †12.4.1954 Užhorod, Ukrajina), ruský hudebník, zpěvák, sbormistr, dirigent a pedagog. Studoval na technologickém ústavu v Petrohradě a zároveň ve Škole sborového zpěvu a dirigování A. Archangelského. V roce 1916 narukoval do armády, bojoval na rusko-německé frontě. Po bolševickém převratu v listopadu 1917 odešel na jih Ruska, pracoval jako sbormistr na území kontrolovaném Bílou armádou. V roce 1919 byl mobilizován do Bílé armády. Po její porážce v roce 1920 odešel se zbytkem vojáků do Turecka (Gallipoli), odtud do Alžírska.
 

V roce 1922 se přihlásil na Ruský technologický ústav v Praze. V ČSR začala jeho zahraniční kariéra zpěváka, sbormistra, dirigenta. V letech 1923-33 zpěvák ve sboru ruských studentů v Praze, zpěvák a dirigent Sboru donských kozáků v Československu. V roce 1933 přijel na pozvání hudebního spolku Bojan do Užhorodu a zůstal zde natrvalo. Učil na středních školách, organizoval sbor spolku Bojan, užhorodský učitelský sbor. Miloslavský byl neúnavným propagátorem ruského profesionálního sborového zpěvu, díla ruských klasiků N. A. Rimského-Korsakova, M. N. Ippolitova-Ivanova, S. V Rachmaninova, A. Archangelského, lidové tvorby slovanských národů, rusínského hudebního folkloru. Rozpracoval program vývoje sborového umění na Podkarpatské Rusi. Triumfální vystoupení sjednoceného sboru podkarpatských učitelů pod vedením Miloslavského se konalo v sále čs. rozhlasu v Praze na Vinohradech 28. října 1938. Po pripojení Užhorodu k Maďarsku P.P. Miloslavský opustil město, za války učil na základní škole v Šeredném u Užhorodu. Možná právě proto unikl masovému zatýkání podkarpatské inteligence agenty sovětské protišpionážní služby SMERŠ v noci na 19. listopadu 1944. Tzv Národní rada „Zakarpatské Ukrajiny" mu nabídla dokonce funkci sbormistra Zakarpatského souboru písní a tanců. V roce 1946 byl soubor reorganizován a vytvořen známý Státní zakarpatský lidový sbor. V roce 1954 během vystoupení sboru na Sibiři a na Sachalinu těžce onemocněl a zemřel. Byl znám i jakofolklorista, zapisoval původní rusínské písně. Spolu se D. Zadorem a J. Kostjom v roce 1944 vydal sborník lidových písní (Narodny pěsni podkarpatských Rusinov,1944).

 

ZADOR Deziderij (*20.10.1912 Užhorod, dnes Ukrajina, †16.9.1985 Lvov, Ukrajina), klavírista, varhaník, skladatel, dirigent, muzikolog, pedagog. Absolvoval Pražskou konzervatoř (1932-34)- V letech 1934-36 koncertoval v zemích střední Evropy, v letech 1936-38 aspirant Pražské konzervatoře, referent ministerstva školství za Podkarpatskou Rus. Po Mnichovu se vrátil do Užhorodu, studoval rusínský hudební folklor, organizoval folklorní expedice, zapsal více než 300 melodií. Část z nich vydal spolu s J. Kosťom a P Miloslavským ve sborníku lidových rusínských písní (Narodnyje pěsni podkarpatských rusinov, 1944). Napsal teoretickou práci o původu krátkých rytmických písní karpatských horalů - kolomijek (Kolomyjka v ruskom narodnom tvorčestve, Zorja-Hajnal, 1942, č. 3-4).
 

V roce 1943 byl pozván na Klužskou (Kolozsvárskou) konzervatoř, avšak hned na to v důsledku totální mobilizace musel narukovat do maďarské armády Po ukončení války se vrátil do Užhorodu, zúčastnil se založení hudební školy, stál se členem Svazu skladatelů SSSR.
 

V letech 1947-50 dirigent a sólista užhorodského symfonického orchestru. V 50. letech se stal obětí kampaně „boje proti buržoaznímu kosmopolitismu", rozpoutané pobočníkem Stalina Ždanovem. Po smrti Stalina mu byl umožněn návrat ke koncertní a pedagogické činnosti, byl jmenován ředitelem užhorodské filharmonie. V letech 1963-85 profesor Ivovské konzervatoře, skladatel, autor symfonických skladeb Karpaty, Verchovina, Karpatská rapsodie, Koncert pro klavír a orchester aj.

prof. Ivan Pop

foto: Juraj Kostjuk