Obětovali Československo za falešný mír 

Rusko teď opakuje Hitlerův scénář

Je to 86 let od chvíle, kdy neustálé ústupky Západu Adolfu Hitlerovi dospěly až k podpisu mnichovské dohody a tehdejší Československo muselo odevzdat své příhraniční oblasti Německu. Podobnost s nynější brutální ruskou válkou na Ukrajině a rétorikou vládců Kremlu je až přízračná. Dokreslují to předválečné archivní dokumenty, které zveřejnilo ministerstvo zahraničí.

Nabízí se paralela. Agresivní Rusko hrozí Evropě eskalací konfliktu a trvá na tom, že napadenou Ukrajinu rozdrtí. A Západ se eskalace stejně jako před lety bojí a některé hlasy s ospravedlněním, „že jen chtějí mír“, vehementně radí, aby Ukrajina své území odevzdala a smířila se s tím.

V září roku 1938 vrcholila celoevropská krize, jejímž výsledkem byla mnichovská dohoda (podepsaná 30. září) o postoupení pohraničních území Československa Německu. S blížícím se výročím české ministerstvo zahraničí zveřejnilo několik dříve tajných dokumentů ze svého archivu, které velmi barvitě přibližují tehdejší dobovou atmosféru a jasně vykreslují, jak se minulost a současnost nápadně shodují.

Vedoucí oddělení pro zahraniční spolupráci Ivan Dubovický z MZV zdůraznil, že jejich cílem je ukázat vývoj událostí těsně před podpisem mnichovské dohody. „Snažili jsme se ilustrovat narůstající Hitlerovy požadavky vůči Československu, které nakonec vyvrcholily podpisem dohody,“ uvedl.

Právě události, které bezprostředně předcházely takzvané mnichovské zradě, nejsou veřejnosti tak známé jako jejich samotné vyústění.

Pod terorem propagandy
„Žijeme pod terorem propagandy. Prudké, nepravdivé, urážlivé – rozvrací mezinárodní život, před mezinárodním fórem se nás snaží zostudit,“ poslal ministr zahraničí Kamil Krofta stálému delegátovi Společnosti národů v Ženevě Arnoštu Heidrichovi 28. září pokyny s tím, aby v případě německého útoku na Československo ihned odevzdal generálnímu sekretáři nótu podle hlavních „myšlének“ jeho dopisu.

V něm mimo jiné konstatuje, že z Německa posílají zbraně dovnitř země, „štve se obyvatelstvo k civilní vojně z území německého se podporuje revolta“ a pod vlivem Anglie a Francie Československo bylo ochotné pro zachování míru jednat o oddělení území. „Odpověď Německa byla jako ultimatum těžce poraženému odpůrci ve ztracené válce,“ píše Krofta.

Předtím v jiném dokumentu, čtyři dny do podpisu mnichovské dohody zástupce československého velvyslanectví v Berlíně referuje do Prahy o Hitlerově projevu na norimberském sjezdu jeho strany NSDAP (12. září 1938), ve kterém ostře útočil proti Československu a prezidentu Benešovi.

Hitler v něm lživě slibuje, že pokud mu vyhoví v teritoriálních požadavcích, nebude nic víc po ČSR chtít.

Zpráva konstatuje, že Hitler nemíní přihlížet „útisku sudetských Němců“, pro které požaduje přiznání práva sebeurčení a jestliže demokratické státy usoudí, že musí všemi prostředky „chránit útisk sudetských Němců“, pak to bude mít podle Hitlera těžké následky.

„Britský premiér Neville Chamberlain se obával, že Evropa sklouzne do další války. Vydal se proto 15. září přímo za Hitlerem do jeho rezidence v Berchtesgadenu. Zde mu nabídl, že Československo odstoupí území, kde tvořili většinu obyvatel Němci. Požadoval za to slib, že Německo nebude chtít víc,“ přiblížil archivář MZV Tomáš Kusoň. S plánem souhlasila také Franice, klíčový spojenec Československa. Na stole tak přistál anglo-francouzský plán.

Za všechno prý může Beneš a ČSR je lež
Nutné je připomenout, že norimberský sjezd tehdy povzbudil sudetské Němce k vyvolání povstání. Násilné nepokoje byly za dva dny Československou armádou i četnictvem rázně potlačeny a vedoucí činitelé sudetoněmecké strany (SdP) uprchli do Německa. Povstání ale eskalovalo 22. září, kdy nepokoje zachvátily další oblasti na Moravě a ve Slezsku. Československo znovu mobilizovalo.

Projev o Československu podle diplomatického hlášení končil Hitler těmito větami: „Ostatně, je věcí československé vlády, aby se dohodla s povolanými zástupci sudetských Němců a dorozuměla se s nimi tak nebo onak. Mou věcí a věcí nás všech jest pečovati o to, aby se zde z práva nestalo bezpráví. Vždyť se jedná o národní příslušníky německé. Nemám také nijak v úmyslu dopustiti, aby v samém srdci Německa vznikla ‚schopností‘ ostatních státníků druhá Palestina. Ubozí Arabové jsou bezbranní a snad opuštění. Němci v Československu nejsou ani bezbranní ani opuštění. Prosil bych, aby se to vzalo na vědomí.“

Diplomatická zpráva také konstatuje, že říšský kancléř o Československu a zejména o prezidentovi Benešovi mluvil „svrchovaně nenávistným a posměšným tónem“, který vzbudil podiv nejen v kruzích cizích diplomatů a korespondentů, nýbrž i u Němců.

Přímo 26. října pak Hitler promluvil v berlínském Sportpalastu o událostech, jež vedly ke schůzkám s britským premiérem Nevillem Chamberlainem v Berchtesgadenu a v Godesbergu. Podle diplomatické zprávy se říšský kancléř hned ve své řeči věnoval „československému problému“, o němž prohlásil, že jeho jádrem není ani tak Československo samo, jako „pan Beneš“. Vysvětloval přitom, že „o nenávisti Německa vůči okolním národům nemůže býti řeči“.

Den po dni: Cesta k mnichovské dohodě
12. září: Hitler pronáší útočný projev na sjezdu nacistické strany v Norimberku.
15. září: Chamberlain jedná s Hitlerem v Berchtesgadenu, nabízí odstoupení sudetských oblastí.
18. září: Francie souhlasí s plánem na odstoupení Sudet.
21. září: Československo přijímá anglo-francouzský plán.
22.- 23. září: Hitler jedná s Chamberlainem v Bad Godesbergu, bez dohody.
23. září: Československo vyhlašuje všeobecnou mobilizaci.
24. září: Hitler předkládá godesberské memorandum s požadavky vůči ČSR.
25. září: ČSR odmítá Hitlerovy požadavky.
26. září: Hitler přednáší projev v berlínském Sportpalastu proti ČSR a Benešovi.
27. září: Chamberlain varuje Beneše o plánovaném útoku na ČSR 28.září.
28. září: ČSR žádá Společnost národů v případě napadení o její svolání a označení Německa za agresora.
29. září: Podepsána mnichovská dohoda.
30. září: ČSR obdrželo text mnichovské dohody, Krofta varuje Londýn a Paříž před posílením Německa.

„Následně jej předložil britské a francouzské straně a v podstatě tím smetl takzvaný anglo-francouzský návrh na řešení krize v Československu,“ připomněl Dubovický. „Tímto memorandem naprosto přesáhl veškeré návrhy, na kterých se domluvil s Brity a Francouzy, a položil Československu nepřijatelné požadavky,“ dodal s tím, že odpověď Československa v čele s tehdejším velvyslancem Janem Masarykem byla proto jednoznačně odmítavá.

A jako důkaz své mírumilovnosti Hitler podle dobové zprávy argumentoval dohodami s Polskem o přístupu k moři, námořní dohodou s Anglií a komentoval vztahy s dalšími zeměmi. O Francii, která původně deklarovala, že Československu půjde proti Německu na pomoc, prohlásil, že nikdo v Německu s ní válku nechce. „Nežádáme od Francie nic, pranic.“ Mezi Francií a Německem Hitler nevidí žádných diferencí a soudí, že „budou nejlépe spolu žíti, budou-li spolupracovati.“

Vztah s fašistickou Itálií Benita Mussoliniho pak podle něj nabyl takové povahy, že „přesahuje daleko rámec hospodářské a politické užitečnosti a stal se opravdově silným citovým svazkem a nerozlučným přátelstvím“.

Nevyřešeny podle Hitlera zůstaly jen dvě otázky, týkající se 10 milionů Němců, žijících mimo německé hranice v uzavřeném území. Hitler měl na myslí Rakousko a Československo. A zatímco „rakouská otázka“ byla podle Hitlera „rozřešena k štěstí německého národa“ v březnu 1938 obsazením a připojením země v Německu, řešení otázky Československa „právě teď nadchází“ s tím, že „je to poslední územní požadavek, se kterým musí přijíti před Evropu“.

Hitler podle diplomatické zprávy obvinil z „československého problému“ právě Beneše. „Český stát byl zahájen 1918 na lži, jejímž otcem je Beneš. Vynašel československý národ, který neexistuje, Češi anektovali Slovensko přičiněním pana Beneše, mimo to jim bylo dáno krátkou cestou 3 1/2 milionu Němců a přes milion Maďarů, karpatští Rusové a několik set tisíc Poláků,“ řekl s tím, že místo „slíbeného kantonálního systému Beneš zavedl režim teroru proti menšinám“.

Hitler v projevu tvrdil, že přibližně 600 tisíc Němců muselo Československo opustit. „Celý vývoj od 1918 do 1938 jasně ukazuje, že Beneš byl odhodlán Němce vyhladit. Současně je jasně vidět, že tento stát má ‚mezinárodní‘ úkoly, jak to naznačil Pierre Cot (pozn. autora: kontroverzní francouzský politik a vůdčí osobnost vlády lidové fronty ve 30. letech 20. století, považovaný za sovětského agenta) a jak to jde najevo z faktu, že bolševismus ho používá k proniknutí do střední Evropy“.

Podle Hitlera po násilném připojení (anšlusu) Rakouska Beneš proti Němcům teror ještě stupňoval a mobilizací z 21. května 1938 měli být Němci zastrašeni ve volbách. „Česká mobilisace byla odůvodňována drzou lží, že mobilizuje Německo. Pravda je, že Německo nepovolalo ani jediného muže a že vůbec nehodlalo tento problém řešit vojensky,“ uvedl Hitler.

Obvinil také Beneše z toho, že na jeho nedávnou norimberskou řeč z 12. září 1938 odpověděl „novými mrtvými, novým zatýkáním a vězněním“ a proto prý vyložil Chamberlainovi, že již nebude dále nečinně přihlížet, jak „šílená Praha“ zachází se tři a půl milionem Němců a že německá trpělivost je u konce. Anglie a Francie pak požádaly Československo, aby odstoupilo své území Německu.

„Na 214 tisíc sudetských Němců již musilo uprchnouti z Československa před hrůzovládou,“ hřímal říšský kancléř s tím, že právě Anglii a Francii předložil memorandum, ve kterém oznamuje, že sudetoněmecké území připadne k Německu a to ihned a „nikoliv až Beneš vyhubí jeden nebo dva miliony Němců“. Definitivní hranice tohoto území měly být podle Hitlera stanoveny hlasováním.

Nechceme žádné Čechy, lhal Hitler
Hitler podle diplomatické zprávy tedy vyslovil ochotu odvolat říšskoněmecké vojsko ze sudetoněmeckého území po dobu hlasování a pozvat tam britskou legii k udržování pořádku a učinil prý ústupek, že definitivní hranice stanoví mezinárodní komise. Obsah memoranda měl být podle Hitlera praktickým provedením toho, co prý Beneš slíbil.

Svůj slib ale podle říšského kancléře splnit nehodlá a proto prý předložil požadavek, aby sudetoněmecké území bylo odevzdáno do 1. října. Hitler pak podle diplomatické zprávy tvrdil, že ujistil Chamberlaina, že po úpravě sudetoněmeckého problému „pro Německo v Evropě již žádný teritoriální problém neexistuje a že pak také ztrácí každý zájem na českém státě“.

V projevu tvrdil, že se britskému premiérovi zaručil, že „nechce vůbec žádné Čechy“ a povýšeným hlasem prohlásil, že Beneš má teď v rukou válku i mír. „Buď přijme tuto nabídku a dá Němcům svobodu, nebo si tuto svobodu Německo samo vezme,“ zapsal Hitlerova slova československý diplomat.

Tři dny do podpisu mnichovské dohody, 27. září 1938 posílá zástupce československého vyslance v Berlíně Miroslav Schubert do Prahy telegram o rozhovoru s britským velvyslancem Nevilem Hendersonem, který ho informoval o svém rozhovoru s Hitlerem. (Pozn. autora.: Zmínka o záporné odpovědi souvisela s rezolutním odmítnutím Hitlerových požadavků ze strany Československa, které Hitler formuloval v tzv. godesberském memorandu. Šlo o dokument vydaný Hitlerem ráno 24. září 1938 po jednání s britským premiérem Chamberlainem týkající se Sudet a obsahující ultimátum určené určené československé vládě)

„Henderson mě sdělil, že na dotaz Hitlera včera před řečí odpověděl, že naše odpověď je záporná. Hitler mu řekl toto: pak nebudu čekat do soboty, nýbrž jen do 2 hodin zítra ve středu, odpoledne. Henderson soudí, že v tuto hodinu bude vyhlášena mobilizace a že každé další jednání je zbytečné. Jeho rozmluva s Göringem potvrdila, že vše je připraveno. Henderson byl pověřen odevzdat Hitlerovi dnes dopoledne naši odpověď. Odmítl tak učinit, aby Hitler nemyslil, že je to po včerejším ústním sdělení náš další záporný krok“.

O pár měsíců později, na jaře 1939 německá vojska napochodovala do Prahy. V září Hitler pod falešnou záminkou přepadl Polsko a druhá světová válka zachvátila kontinent s plnou zuřivostí na dlouhých šest let.

Podle Dubovického je důležité si historické události, a zejména ty novodobé, neustále připomínat. „Dají se v nich najít paralely pro dnešní svět,“ řekl s odkazem na ruskou agresi na Ukrajině. Mnichovská dohoda podle něj mimo jiné ukazuje, jak ústupky agresorovi v naději na zachování míru mohou vést k opačnému výsledku. Před 86 lety konkrétně vyústily v největší válečný konflikt 20. století. „Necháme-li Putina překreslit hranice na Ukrajině, vybízíme ho tím, aby překreslil další hranice. I naše,“ apeluje MZV.

Dubovický ale zároveň upozornil, že teritoriální ústupky ne vždy musí vést k tragédiím. „Československo i třeba pobaltské státy podstoupily část svého území Sovětskému svazu a k žádné válce to nevedlo,“ řekl. Podle něj je třeba vždy zvažovat reálné argumenty a faktory.


30. září 1938
Dne 30. září 1938 byla mnichovská dohoda doručena československé vládě. Západní mocnosti, které měly být garanty československé suverenity, kapitulovaly před Hitlerovými požadavky. Prezident Edvard Beneš a jeho vláda byli nuceni s dohodou souhlasit. Většina Čechoslováků to vnímala jako zradu s pocitem, že byli obětováni v zájmu udržení míru v Evropě. Mnoho Čechů a Slováků se těchto pocitů stále nezbavilo a křivdu a cítí dodnes.


Autoři: Tereza Krocová, Lubomír Světnička, natoaktual.cz

zdroj:
https://www.idnes.cz/zpravy/nato/hitler-putin-rusko-mnichov-ukrajina-ceskoslovensko-csr.A240929_105054_zpr_nato_inc