Podkarpatské Rusínsko ve filmu českého režiséra

 
 
„To téma se mi líbilo odmalička, protože když k člověk chodí do školy, časem jako zvídavý chlapec zjistí, že kdysi byly nějaké jiné mapy republiky. A všimne si, že vypadala jako housenka nebo jezevčík. Zajímal jsem se, jak to asi tehdy bylo. A tak jsem se na Podkarpatsko vydal na výlet už někdy v devadesátých letech. Tehdy jsem ještě neměl žádné plány, co tam budu dělat. Až později jsem zjistil, že je to nosné téma a navrhoval jsem České televizi, že by se to mohlo natočit,“ vyprávěl režisér Zdeněk Tyc, co ho vedlo k natočení dokumentárního filmu o Podkarpatské Rusi.
 
Po  letech a  zdržení kvůli covidovým omezením se mu konečně podařilo vytvořit dokument Podkarpatské Rusínsko o  historii i  současnosti Podkarpatska. Česká televize jej vysílala letos koncem října. Zdeněk Tyc je autorem řady hraných filmů, např. Vojtěch, řečený sirotek, Smradi, Jako nikdy i dokumentů (Ano, Masaryk, Dvořák v Americe aj.).
 
Hodinový televizní dokument Podkarpatské Rusínsko patří k  nejlepšímu, co v  tomto žánru natočil, a také k nejkvalitnějším a nejpoctivějším snímkům na toto téma. Vybral si velmi vhodného průvodce – profesora UK Jana Rychlíka, zasvěceného znalce dějin i regionu, který pozorně sleduje i  současný vývoj Podkarpatska. Spolu s ním režisér prochází zemí, zastavuje se u historických dominant (někdejší sídlo župana v Užhorodě, mukačevský hrad Palanok, nejvýchodnější obec Podkarpatí atd., atd.), ale také v horské krajině, u vesnických chalup, kostelů i řek. Přístup autorů je poznamenán nejen spolehlivou znalostí tématu, ale také zdravě objektivním, přitom pietním přístupem k dějinám. Povídají si s místními lidmi, představují je při práci i  odpočinku, nahlíží do  školních tříd. Film přitom úsporně (všechno se musí vejít do  necelé hodiny!), ale s  obdivuhodnou hutností pojednává o pohnutých dějinách země. Nic důležitého nevynechává, najde si prostor i pro detaily, které názorně dokreslují obraz země.
 
Rozhovory s lidmi přesvědčivě dokreslují současný stav podkarpatské společnosti včetně sociální situace. Když vysokoškolský pedagog na užhorodské univerzitě poznamená, že „lidi zajímá chléb, ne národní identifikace“, vydá to za dlouhé pojednání. Stejně tak když profesor Rychlík hovoří se svým rusínským kolegou, historikem Valeriem Paďakem; filmový divák si udělá po pár větách názorný obrázek o  nelehké situaci rusínské národnosti.
 
Zazní tu i  myšlenka, že Ukrajina bohužel stále neuznává rusínskou národnost, i  když jsou to právě Rusíni, „kdo táhne Ukrajinu do  Evropské unie“. Snímek ukazuje i mimořádný půvab krajiny a stavebních památek: dřevěných kostelíků, hradů, staveb českých architektů. Diváka určitě upoutá nesporná „prorusínská“ dikce snímku. Zaujme už název – místo Zakarpatská oblast nebo Podkarpatská Rus tu Tyc použil výrazu „Rusínsko“, jak v některých svých textech nazýval region i T. G. Masaryk. Autor tím podle svých slov chtěl akcentovat právě skutečnost, že země je kolébkou rusínského národa, a „rusínství“ se (při veškerých snahách Sovětského svazu či ukrajinských nacionalistů) nepodařilo zlikvidovat.

Pozoruhodná je práce režiséra s archivními záběry, některé jsou pro diváka patrně objevné, např. vytyčování hraničních zábran. Je třeba také pochválit kvalitní hudební dramaturgii snímku, pečlivá ruka se zasvěcenou znalostí a dobrým vkusem vybrala pěkné rusínské melodie, které film výrazně obohacují.
 
Poznámka na závěr: Že je Tycův film zdařilý, to si nemyslíme jen my, soudí tak například i  prestižní hodnotící portál Česko-Slovenská filmová databáze, který mu udělil vysoké hodnocení 81 procent. 
 
Galérie  k dokumentu:   https://www.csfd.sk/film/1247250-podkarpatske-rusinsko/galeria/
 
ap
 
foto: Ján Rychlík,  zdroj: Česká televize  

Film najdete TU: https://www.youtube.com/watch?v=c-zoH-S6miQ