VERGUN Dmitrij (*1871 †1951)

Ivan Pop

Dmitrij Nikolajevič Vergun (18. října 1871 Horodok, dnes Ukrajina – 3. září 1951 Houston, USA)  byl haličský rusofil, panslavista, básník, pedagog, publicista a významná osobnost novoslovanského hnutí.


Narodil se v Korunním království Haliče a Lodomerie (v současné Ukrajině). V roce 1890 maturoval na německém gymnáziu ve Lvově a poté studoval slavistiku na Vídeňské univerzitě, kde také obhájil doktorát o Melétiu Smotrickém pod vedením profesora I. V. Jagiche. Ve Vídni se zapojil do novoslovanského hnutí, vydával za finanční podpory z Ruska časopis Slavjanskij vek (1900–1905), za což byl i vězněn a později nucen opustit Rakousko-Uhersko.

V roce 1907 se přestěhoval do Ruska, kde pracoval ve slovanské rubrice deníku Novoje vremja v Petrohradě. Organizoval slovanské sjezdy v Praze (1908), Petrohradu (1909) a Sofii (1910), kde byl zvolen generálním tajemníkem Všeslovanského výkonného výboru. Během první světové války byl vojenským korespondentem a přednášel slovanskou filologii na moskevské univerzitě.

Po válce se v roce 1919 účastnil Pařížské mírové konference jako člen tzv. Karpatské delegace usilující o autonomii Karpatruské oblasti a její připojení k Rusku. Spolu s dalšími rusofily vydával Le Bulletin du Comité carpatho-russe, představitelé vítězných mocností však Karpatskou delegaci na mírové konferenci a její Bulletin nebrali v úvahu. Koncem roku 1919 D. Vergun odjel do USA a zúčastnil se rusofilského Karpatoruského kongresu v New Yorku, jeho rezoluce o sjednocení všech ruských území „od Karpat do Kamčatky“ i zde vyzněla naprázdno.  Rusko bylo ve víru občanské války a „karpatoruské území“ už bylo definitivně rozděleno mezi nástupnickými státy. Vergun to konečně pochopil, vrátil se do Evropy.

Usadil v Praze, kde ve 20. a 30. letech aktivně působil jako pedagog a vědec. Konkrétně působil jako učitel na Vyšší obchodní škole v Praze (v letech 1922–1928), kde vedl kurzy ruštiny a slovanské literatury. Dále byl pedagogem na Ruském pedagogickém institutu Jána Amose Komenského (v letech 1923–1925), který byl významným centrem ruské emigrantské inteligence. Zároveň byl aktivní v ruském sokolském hnutí v zahraničí, kde zastával funkci předsedy (1923–1930), což svědčí o jeho výrazném společenském angažmá i mimo školní půdy.

Ve své vědecké práci se zabýval historií rusínské literatury, kterou vnímal jako součást širší ruské literární tradice. Vydal významné studie, například Karpatorusskaja literatura. Kratkij očerk (1925) a Jevgenij A. Fencik i jeho město v russkoj literaturě (1926). Publikoval take sborník sentimentálních básní o osudu „karpatských Rusů“ Karpatskije otzvuky. Jeho pedagogická a literární činnost v Praze byla významným příspěvkem k uchování ruské a slovanské kultury v  meziválečném období. 

V roce 1940 se přestěhoval do Jugoslávie, poté do USA. Zemřel v Houstonu.

-ip-