IVAN POP. RECENZE KNIHY: Vladimír Kuštek - Československý svět v Karpatech    

CENA  KNIHY: Československý svět v Karpatech // Československý svet v Karpatoch

Na stránkách současných novin a časopisů  denně čteme texty věnované stému výročí vzniku Československé republiky. Většina autorů zdůrazňuje, že ČSR  byla státem dvou národů, Čechů a Slováků. Zapomínají přitom na třetí národní státotvornou složku tohoto států – na Rusíny, jejichž vlast, nazvaná versailleskými mírotvorci „území jihokarpatských Rusínů“, byla na přání samotných Rusínů připojena k ČSR. Byla to možná náhoda, ale náhoda šťastná, výjimečná v strastiplných dějinách regionu pod Karpaty. Rusíni se ocitli v  evropsky vyvinuté, civilizované československé společnosti, jež v této chvíli dosáhla svého vrcholu v  národně emancipačním procesu, vytvořila vlastní stát - i když územně dost zvláštní, neboť sjednotila tři různé národní celky se zcela odlišnou sociální a politickou strukturou. 

Pozitivní česká  národní euforie a urychlený vývoj emancipačního procesu slovenského národa se odrazily i na rozvoji rusínské společnosti, pomáhaly jí překonávat staleté zaostávaní. Krajina pod Karpaty neměla dosud ani jméno; dostala je až od vlády ČSR v dokumentu týkajícího se jeho statutu - v Generálním statutu pro organizaci a administraci Podkarpatské Rusi. Proces připojení Podkarpatské Rusi, její integrace v novém státě a sociálně politický vývoj rusínské společnosti je analyzován v publikacích historiků, ekonomů a politologů. ČSR získala zanedbaný region, jehož obyvatelstvo, zvlášť venkovské,  žilo na patriarchální úrovni. Uherská státní správa se během převratu zhroutila, část úředníků odešla do maďarského vnitrozemí, druhá část odmítla složit přísahu nové republice, očekávala její brzké zhroucení a návrat „starých dobrých časů“.  Vláda ČSR musela urychleně tuto mezeru zaplnit a konsolidovat poměry na Podkarpatské Rusi, byly sem poslány tisíce úředniků, vojáků, ale i lékařů či učitelů. Jejích pobyt na území Podkarpatské Rusi byl chápan jako dočasný, avšak mnozí z nich tam strávili celých 20 let první republiky a vytvořili na Podkarpatské Rusi zvláštní československý svět. Bohužel, tato stránka dějin ČSR dosud zpracována nebyla. 

Úkol zmapovat - a faktický znovuobjevit - život, práci a kulturu československé společnosti na Podkarpatské Rusi úspěšně splnil přítel Rusínů, obdivovatel krás podkarpatské krajiny, slovenský diplomat a cestovatel Vladimír Kuštek. Vynaložil obrovské úsilí aby rekonstruoval život českých a slovenských úředníků, četníků atd. zavátý časem. Práci těch, kteří houževnatě pracovali na konsolidaci poměrů v kraji rozvraceném válkou a dvojí okupaci -  maďarskou Rudou armádou a rumunskou královskou armádou. Zmapoval život učitelů, jež učili rusínské děti a bojovali s předsudky rodičů kterých nechápali, proč děti musí chodit do školy celých  7 let; působení lékařů, zdravotníků, příslušníků Čs. červeného kříže, likvidujících nemoci zanechané válkou; sledoval práci zeměměřičů nadělujících bezzemkům půdu, znárodněnou velkostatkářům. Věnoval se i práci národohospodářů, kteří učili rusínské rolníky modernímu hospodaření a snažili se zapojit je do tržních vztahů a tím je osvobodit od nekalých praktik lichvářů. 

To všechno musel V. Kuštek hledat v zaprášených dobových novinách, brožurách, úředních zprávách. Během své práce začal jako jeden z prvních zaznamenávat a shromažďovat  vyprávění živých pamětníků tohoto dění. A tím otevřel stránku orální historie Podkarpatské Rusi a československé komunity  v regionu. Všichni účastnici jeho výzkumu vyprávěli s nesmírnou láskou o tehdejší své činnosti, a hlavně o práci svých rodičů (většina vypravěčů byla z generace, která strávila na Podkarpatsku dětství).  První vlna Čechů a Slováků, jak zjistil Kuštek, byla šokována z toho, co viděla v podkarpatských městech, městečkách a obcích. Tento kraj se jevil  Čechům jako velká neznámá, jakýsi temný kout Orientu ve střední Evropě; nazývali jej „Asií“ za Košicemi, „danajským darem“, Pandořinou skříňkou, z níž se náhle vysypalo na  české a slovenské odborníky neštěstí. Tento pocit měly tisíce vojáků, úředníků, učitelů, lékařů. Pocit zoufalství českých odborníků výstižně v líčil ve svých reportážích jeden z nich, vojenský lékař a spisovatel Jaroslav Durych, který zároveň usilovně hledal „duši“ Podkarpatské Rusi. 

Ovšem jiný pocit zase měli ti, jak zdůrazňuje Kuštek, kteří strávili v „zemi pod poloninami“ deset let i více a poznali její duši. Jeden z nich, malíř  O. Pokorný později napsal:  „Zkušenost ukázala na těch, kteří zde žili delší čas a vrátili se zpět, že v prvních chvílích po návratu žili  s neustalým pocitem jakéhosi ochuzení a zploštění dojmů, s pocitem, se kterým vstáváme od zajímavé rozečtené knihy. Neboť Podkarpatská Rus je zemí kontrastů a jimi útočí na naší vnímavost. Nedivte se ani, že je tu tolik básnících a malujících četníků, finančníků, úředníků, učitelů“.  Československá administrativa se soustředila na řešení palčivých sociálních a hospodářských otázek, hlavně na agrární reformu, rozvoj infrastruktury měst a země jako celku, na výstavbu nemocnic a škol.  Byli to jejich úřední povinnosti, ale zároveň, jak zdůrazňuje Kuštek, snažili se vytvořit nový českoslovanský kulturní svět, zakládali spolky Sokola, sportovní družstva, dokonce hráli hokej, v kraji dosud neznámý. Důstojnici nejen cvičili vojáky, ale také pořádali koncerty dechové hudby, jejich manželky organizovaly plesy. Tyto akce byly přístupné pro všechny, což byl velkým protiklad k „starým časům“, kdy podobné akce byly pouze pro „vybranou společnost“ maďarské  smetánky. 

Musíme zdůraznit ještě jednu nadmíru pozitivní stránku práce V.Kušteka.  Je to jeho preciznost a nestrannost při líčení dějin rusínských  měst, městeček a obci. Kuštek fakticky vytvořil jejich zvláštní plnohopdnotnou encyklopedii,  sestavil  unikátní cestopis Podkarpatské Rusi. Zajímavým fenoménem československého světa v kraji, objeveném Kuštekem, byla účast českých a slovenských kulturních činitelů na procesu národního obrození Rusínů. Čeští a slovenští malíři byli aktivními členy Spolku podkarpatských malířů. Rusínskou literaturu propagovali A. Hartl,  J. Zatloukal, rusínský folklor J. Spilka. Světoznámí čeští a slovenšti architekti projektovali nové čtvrti v podkarpatských městech, uměnovědci zachraňovali skvosty lidové architektury. 

Kniha V.Kušteka je bohatě ilustrovaná unikátními dobovými fotografiemi, které mohou posloužit jako zajímavý materiál pro historickou sociologii.Vydání knihy V. Kušteka je významným dárkem k 100. výročí vzniku státu Čechů, Slováků  a podkarpatských Rusínů.

prof. Ivan Pop 


VIAC O KNIHE TU:   Československý svet v Karpatoch