Velvyslanec Stropnický: Nositelem nákazy v Izraeli je ultraortodoxní komunita, problémem jsou i školy

Praha/Tel Aviv V Izraeli minulé pondělí skončila nejpřísnější omezení spojená s měsíčním lockdownem. Ani tak ale čísla nakažených covidem neklesla na nulu. Český ambasador v Tel Avivu Martin Stropnický popsal, jak druhá vlna koronaviru zasáhla blízkovýchodní demokracii, která společně s Českem patřila na jaře mezi premianty ve zvládání pandemie.

Lidovky.cz: Slavil se v Izraeli konec tvrdého měsíčního lockdownu?
Celkově je emoční hladina ve srovnání s námi v Izraeli na nižší úrovni. Atmosféra ve společnosti je méně nabuzená. To neznamená, že je tu klid a všichni jsou nadšení. To vůbec ne. K omezením se tu ale lidé stavěli relativně disciplinovaně. Gejzír radosti po jejich konci se však nekonal. Lidé znovu začali jezdit z města do města. Pláže se zaplnily obyvateli, kteří si jdou zaběhat a zacvičit. Neleží tam ale na dece. Izrael nechce opakovat chybu z jarních omezení, že by dopustil rychlé rozvolnění. Nyní bude mnohem pomalejší.

Lidovky.cz: Dodržovali Izraelci vládní opatření včetně povinnosti nosit roušky?
Od blízkovýchodní země by to asi mnoho lidí nečekalo, ale obyvatelé Izraele jsou na omezení zvyklí. Není to přístup a lá ovce. Velení ale respektují. I když kritizují establishment, je to stále jejich establishment a jejich stát. Jak všichni víme, vytrpěli si ho. Teď ho mají a představuje pro ně nezpochybnitelnou hodnotu. To znamená, že když se zavelí, v drtivé většině poslechnou. Někdy brblají, ale není v tom tolik kverulantství, nebo dokonce torpédování.

Lidovky.cz: Nebyly ani demonstrace?
Demonstrace tu jsou na týdenním pořádku. Netýkají se však opatření. Jsou směřované proti premiéru Benjaminu Netanjahuovi. Tématem je především jeho soudní líčení. Pokud se nic nestane, od ledna by měl začít jako premiér několikrát za týden chodit k soudu, což je docela divoká představa.

Lidovky.cz: A co pokutování hříšníků, kteří režim nedodržovali?
Represivní složky včetně policie k tomu přistupují s rozumem. Není to extrém, že by v každém občanovi viděli nepřítele, ale ani se kamarádsky neplácají po ramenou. Oni docela vybírají pokuty. Už jsem to komentoval, že za jeden víkend se sice vybralo asi 2800 pokut, což je však na devítimilionovou populaci skvělý výsledek.

Pokuty jsou tu relativně vysoké. Když platila maximální vzdálenost pro pohyb od bydliště do jednoho kilometru, tak za porušení počtu osob ve vozidle či neodůvodnění cesty do oblasti s povolenkou se platilo v přepočtu na koruny přibližně 3500. Pokutu dostal každý pasažér ve voze. Když se to opakovalo, pokuta byla dvojnásobná a potřetí trojnásobná. Není to ale záminka ke zbytečnému sekýrování.

Lidovky.cz: Jak byste srovnal ochotu lidí podřídit se vládním opatřením nyní a během jarní uzávěry?
Během léta tady byli všichni rádi, že přísná opatření skončila. Roušky se ale v místech větší koncentrace lidí nosily dál. Nebrali to tak, že vše skončilo. Neexistovalo jít do samoobsluhy bez roušky. Polovina lidí k tomu měla i rukavice. Dokonce i při vjezdu do podzemních garáží vám v létě měřili teplotu digitálním teploměrem. To platí dodnes.

Lidovky.cz: Kde jsou největší místa nákazy?
Nositelem je ultraortodoxní židovská komunita, která se vůči opatřením staví po svém. Mají mnoho dětí. Bydlí v malých bytech. Izolace tam není prakticky možná. Pět dětí je běžné číslo. Často mají rodiny potomků daleko více. Problematické jsou v tomto ohledu i náboženské školy, ješivy. Někteří rabíni, a řada z nich má opravdu velké slovo a autoritu, říkají, že nařízení neuposlechnou. V tom už je do velké míry politika.

Lidovky.cz: Jak?
Premiér Netanjahu má složitě poskládanou a křehkou koalici. Jsou v ní dvě malé ultraortodoxní strany, které jsou pro něj ale důležité. Čelí proto kritice, že opatření v boji proti koronaviru nejsou dostatečně tvrdá, protože si nechce rozhněvat část voličů vládní koalice. V dnešních novinách si můžete přečíst titulky jako Ješivy nebudeme zavírat, děti, vraťte se. Budete studovat náboženské vědy. Jde o místa, která jsou na izraelském semaforu rozšíření nákazy červená. To znamená, že je nesmíte opustit a je do nich složité se i dostat. Lidé z těchto komunit tvoří 30 až 40 procent nových covidových případů za den. Jde například o města Bnej Brak či některé čtvrti v Jeruzalému.

Důvodem druhé vlny, což už se dnes ví, bylo však také otevření škol. To byla druhá hlavní příčina nové vlny.

Lidovky.cz:  Jak slavili Izraelci v podmínkách lockdownu svátek Jom kipur?
Bylo to atypické. Lockdown byl vyhlášen ve chvíli, jako kdyby to u nás udělali 23. prosince. Byla to opravdu rána. Pro politiky to bylo strašně složité vyhlásit. Největší složkou oslav svátků je totiž setkávání. Velké rodiny a příbuzní se sjíždějí ze všech koutů země. Shromáždí se u jednoho z nich. Slaví se společným jídlem. To letos nešlo. Slavilo se proto v minimalistické verzi – v kruhu rodinném.

Lidovky.cz: Jak zvládal zdravotnický systém dramatický nárůst pacientů, který byl ovšem i v nejvyšším bodě podstatně nižší než v ČR?
Nejvyšší čísla byla kolem devíti tisíc. Dneska (rozhovor proběhl ve středu – pozn. red.) je Izrael na nějakých 1400. Uzávěra měla výrazně pozitivní efekt. Dva tři týdny během největší krize však byl zdravotnický systém na hraně kapacit hospitalizační péče. Byl to hlavní důvod pro lockdown.

Lidovky.cz: Poznal jste blíže místní poměry ve zdravotnictví?
Velvyslanec nevelvyslanec, když jsem se chtěl počátkem října podívat na zápas Viktorie Plzeň, která zde prohrála s Berševou, musel jsem na test. Normálně jsem si vystál frontu. Navíc jsem musel jet až do 60 kilometrů vzdáleného místa, protože jsem to potřeboval udělat do druhého dne. V Tel Avivu nebyla kapacita. V regionální nemocnici ale vše fungovalo. Neměl jsem pocit nějaké krize. Obecně lze říci, že nemocnic mají v Izraeli méně než u nás. Mají asi tak šest sedm zařízení srovnatelných s naším Motolem. Pak už je ale síť podstatně řidší. V kapacitě možná bude do budoucna potřeba přidat. Vybavení mají povětšinou na špičkové úrovní.

Lidovky.cz: Jaký je v Česku zájem o informace o dění v Izraeli?
O zprávy z Izraele v Praze zájem je. Denně do ústředí posíláme několikastránkový raport, jaký je zde vývoj. Česká strana se nechává inspirovat.

Lidovky.cz: Mají rezervy v trasování?
I v Izraeli zaznívá kritika, že se v tomto ohledu trochu přes léto zaspalo. Do jisté míry trasování zajišťovala armáda. Zdravotnický systém toho nebyl schopný. A probíhají tady samozřejmě půtky mezi vládou, opozicí, mezi experty a politiky i mezi samotnými odborníky. Není to ale tak ostré, jak někdy čtu na zpravodajských serverech z domova. Lidé jsou tu zvyklí na nepohodlí i na nebezpečí.

Lidovky.cz: Kolik testů zvládají denně?
V úterý tu udělali 42 tisíc testů. Taky už jich ale udělali 60 tisíc za den. Mají těsně před licenčním řízením test, který funguje do minuty. Pracuje na způsob alkoholtestru. Nesmírně to zkrátí čas. Do vývojových programů včetně vakcíny vláda nalila dost peněz. Výsledky se dostavují.

Lidovky.cz: Jak jsou daleko s vakcínou?
Mluví se o únoru. Možná je to ale přání otce myšlenky. Nejsou první jako Američané a Britové, ale jsou relativně daleko.

Lidovky.cz: Jednáme o možnosti odběru těchto vakcín pro Česko?
V tuto chvíli ne. Nyní je ze stran vakcíny hektická doba. Firmy a jejich čísla mohou být spekulativní. Rozhodně budou ale státy myslet především na vlastní populaci. Tomu se ani nedá divit. Vzhledem k tomu, že máme ve zdravotnictví velmi úzké kontakty – nedávno proběhla například už druhá česko-izraelská transplantace ledvin –, naděje tu je. Asi nebudeme první nebo druzí, ale určitě bychom nebyli na 20. místě.

Lidovky.cz: Kolik bude druhý lockdown stát?
Mluví se o tom, že cena za týden lockdownu byla v přepočtu na koruny 34 miliard. Odhad poklesu HDP je asi sedm procent. Nezaměstnanost atakovala 20 procent. Je tu ale oproti nám jeden podstatný rozdíl. Základ HDP se v Izraeli nevytváří ve strojírenství ani v továrnách jako u nás. Tady se vytváří v hi-tech oblastech. Hi-tech sektor může fungovat dál. Restrikce se ho až tolik nedotkly.

Lidovky.cz: Dvacetiprocentní nezaměstnanost je pohledem z Prahy obří číslo. Jak to vnímají Izraelci?
Napětí mezi lidmi a establishmentem je značné. Zejména malí podnikatelé jsou na tom špatně. Regulérně si hledají nové zaměstnání včetně práce na stavbě a dalších méně kvalifikovaných oblastech. Podpora od státu je relativně malá. Dostávají ji na základě daňového přiznání za loňský rok. A taky v tom mají několik měsíců zpoždění. Rodiny si pomáhají navzájem. Mnoho lidí se ale dostává do existenčních problémů. Vznikají alternativní povolání jako rozvozy potravin, nákupů a jídel z restaurací.

Lidovky.cz: Jak vypadá strategie rozvolňování?
První zásada je, že vláda bude o každém opatření informovat s předstihem dvou týdnů. Není to tedy přestřižení pásky a všichni mohou do ulic. Bude to pozvolné a v etapách. Omezení se budou postupně rozpouštět v horizontu týdnů. Zhruba lze odhadnout, že to může být postupně až do konce kalendářního roku. Mezi první rozvolnění patřilo uvolnění pohybu od bydliště na více než kilometr. Neplatí už totální zavření státních institucí. Je to například tak, že polovina lidí chodí do práce a zbytek je na home office. Školy, které jsou v tomto ohledu zásadní, by se měly začít otevírat nejdříve za čtrnáct dní, a to jen pro první stupeň.

Lidovky.cz:  Mimochodem, jak koronavirus dopadá na diplomacii?
Například cestování Čechů do Izraele je nyní tabu. Jsme v tuto chvíli červená země. Nemohu jet domů ani zpět napřímo. Je to docela martyrium spojené s přestupováním. Lety nejsou. A když se vrátím z Česka, musím být čtrnáct dní v karanténě. Pro diplomaty je přitom styková činnost alfa a omega. Omezení jsou cítit. Vídáme se, ale jen občas. V úterý jsem tu měl například lotyšského kolegu, který nově nastoupil. Přišel v roušce a seděli jsme dva metry od sebe. Odpadla setkání velvyslanců EU, která nyní probíhají přes internet. Různé konference děláme i s Prahou. V pondělí proběhne velká online konference stran vědecké spolupráce. Je to lepší než nic, ale je to umělé. Mnoho lidí si například vypne kameru, takže nevíte, jestli u jednání skutečně jsou.

Lidovky.cz: Jak proběhnou oslavy vzniku Československa?
Standardně bychom k 28. říjnu dělali největší společenskou akci ambasády v roce. Vlastně si na to i šetříme peníze, abychom mohli pohostit i několik stovek lidí. To samozřejmě udělat nemůžeme. Vymysleli jsme to tak, že na každou ambasádu pošleme vzorek českého menu s pivem. Bude to ve speciálních hygienických obalech s připomínkou národního svátku.

******
Čítajte aj:  
Dva státy Izrael? Země je podle místních rozdělena tak, jak ještě nikdy

*******

HEREC, DIPLOMAT, POLITIK
■ Martin Stropnický se narodil 19. prosince 1956 v Praze. Absolventa Divadelní fakulty AMU lákalo umění. Svoji kariéru spojil s Divadlem na Vinohradech.
■ Po revoluci vystudoval Diplomatickou akademii ve Vídni. Byl velvyslancem v Portugalsku, Itálii a Vatikánu. Od roku 2018 je ambasadorem v Izraeli.
■ Do vrcholové politiky vstoupil v roce 1998, kdy přijal post ministra kultury úřednické vlády. V roce 2013 se stal jednou z tváří hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny. Nejprve zastával post ministra obrany, později ministra zahraničních věcí. Byl rovněž místopředsedou ANO.
■ Jeho manželkou je herečka Veronika Žilková.

Martin Shabu

Zdroj: 
https://www.lidovky.cz/svet/velvyslanec-stropnicky-nositelem-nakazy-v-izraeli-je-ultraortodoxni-komunita-problemem-jsou-i-naboze.A201024_141800_ln_zahranici_lihem/